Rozpačité. Přesně to je slovo, kterým bychom mohli charakterizovat pocity po skončení dvouapůlhodinové show "Forever: King Of Pop - The Show". Brněnská hala Vodova hostila ke konci března taneční a hudební show oslavující dílo Krále popu, přičemž na pořadí slov "taneční" a "hudební" tentokrát skutečně záleží. Z jedné třetiny zaplněná hala byla svědkem představení, jež se zaštiťuje jménem Jackson Family Foundation v čele s Josephem Jacksonem. Je to důležitá informace? Nikoliv, ale zákazníci na to slyší. Úhel pohledu a způsob, jak k celé show přistupujete, se zde projevuje více než kdy jindy. Protože zde můžete jak vychvalovat do nebes, tak kritizovat odshora dolů. Argumenty k vám létají zprava i zleva.

Že je opravdový Michael Jackson po smrti, ví asi každý. O jeho vzkříšení se však španělský revival pokoušel poměrně snaživě. Sestával ze zhruba dvaceti tanečníků/zpěváků, kteří trénovali a trénovali, dokud neznali každý Michaelův pohyb, a podobně na tom byla i doprovodná kapela. Publikum se tak dočkalo resuscitace takových hitů jako "Beat It", "Bad", "Human Nature" nebo "Dirty Diana". Pokud jste správný Jacksonův fanoušek, už vám určitě před očima naskakují veškeré taneční kreace, gesta a symboly, kterými byly protkány ať už videoklipy, nebo koncertní záznamy slavného umělce. V tomto směru skutečně není moc co vytknout, protože ačkoliv se na pódiu střídalo asi sedm Michaelů z různého období jeho života, dočkali se diváci naprosto věrného pohybového podání. A tak pokud jste se stihli vzpamatovat z počátečního šoku, že Jacksona může zahrát jak mladý svalnatý Španěl, tak obézní dreadatá Afroameričanka, mohli jste se docela dobře bavit.

Představení sice znatelně chyběly finance, a proto jsme se kromě špatného osvětlení, mizerných projekcí, několika výbuchů jisker a kouře nedočkali prakticky žádné show, podle aplausu přítomných ale můžeme soudit, že většina přišla hlavně na moonwalk. A také na chytání v rozkroku. Stání na špičkách. Legendární nástup na pódium při "Jam". Nasazování bílé rukavice při "Billie Jean". Nebo třeba na "naklánění", ke kterému došlo při jedné ze dvou pódiových prezentací videoklipu, v tomto případě "Smooth Criminal". Nutno dodat, že i druhá prezentace snad nejslavnějšího klipu vůbec, "Thrilleru", patřila spolu s polonahým baletním číslem "Speechless" mezi vrcholy večera. Zombie se vydaly děsit i diváky v poloprázdných prvních řadách a přítomné děti se schovávaly mámám za sukně, zatímco se Jacko po vzoru Copperfielda přemístil z bedny na pódiu mezi publikum. A jen škoda té levné kytary, která riffy v "Black Or White" úplně zazdila. Pokud tyto propriety byly tahákem, díky kterému jste neváhali utratit bezmála sedm stokorun, pak jste nejspíš odcházeli domů spokojení.

S hudební složkou to však bylo horší. Michaelu Jacksonovi patřil výjimečný hlas, to není nic nového. A zdejší angažovaní zpěváci sice nezpívali vyloženě špatně, Mistrovi se však nepřiblížili. Každou skladbu pěl jiný Michael, přičemž většinou to vypadalo tak, že tanečník a hlavní bavič Michael tančil na pódiu s křovím a u toho naprázdno otevíral ústa, zatímco na konstrukci nad nimi stál skutečný zpěvák/zpěvačka Michael s vokalistkami. To byl jeden z hlavních důvodů, proč to dohromady nefungovalo. Spíš než na velké výpravné show jste si připadali jako v estrádě kterékoli české televize. Koneckonců i zvuk byl překvapivě potichu, jako by se jen čekalo na reklamní předěl, který hlasitost opět zesílí. Dodejme ještě, že písně neuslyšíte ve více než pětiminutových koncertních úpravách, jak jsme u MJe byli zvyklí, ba ani v plné délce - zde se hrají zhruba dvouminutové útržky.

V závěru obřadně položené květiny jako by chtěly vyjádřit: "Máme Tě rádi, Michaele, chceme dál šířit Tvůj odkaz, a proto to děláme." Věříte tomu? A jaký je váš názor: mají vůbec podobné revivaly smysl? Podělte se v diskusi. Zbývá vyřknout resumé. Tentokrát není ani černé ani bílé. Výše zmíněné nedostatky můžete snadno přehlédnout a docela slušně se bavit a stejně tak celou show odsoudit, protože vám stačilo vidět "Live In Bucharest: The Dangerous Tour" a víte, že celé Forever je jen šaškárna. V obou případech budete v právu. Ať už se ale přidáte na jakoukoli stranu, nejspíš budete na konci večera domů odcházet se zvláštní pachutí a smutkem. Více než kdy jindy si totiž uvědomíte, že ON už tady opravdu není...