The Shins se v minulé dekádě zařadili mezi nejoslavovanější kapely a do nebes ji vynášeli fanoušci i kritici - jejich nahrávky se pravidelně umisťovaly v žebříčcích nejlepších alb prestižních magazínů. Přesto všechno jsme si na čtvrté album "Port Of Morrow" museli počkat pět let. Naštěstí se to vyplatilo.
Brát
The Shins jako regulérní kapelu, je dnes už téměř nemožné. Jednak z původní sestavy nezůstal kámen na kameni a jednak natáčení už nějaký ten pátek probíhají pod přísnou taktovkou
Jamese Mercera. To je fakt, který spousta fanoušků nemůže současným The Shins odpustit. Jenže tyhle výhrady jsou úplně zbytečné vzhledem k tomu, že Mercer ví, co dělá, a dělá to dobře. Na novinku "Port Of Morrow" jsme si museli počkat dlouhých pět let a čekání se vyplatilo.
A co se těch pět let od vydání předchozí desky "Wincing The Night Away" s The Shins dělo? Získali nominaci na Grammy, ukončili spolupráci s vydavatelstvím Sub Pop a přešli pod křídla Mercerova vlastního labelu Aural Apothecary, došlo k totální výměně členů (Mercer dal všem padáka s tím, že se obklopil na nahrávání muzikanty, kteří už také byli odejíti) a Mercer vytvořil společně s Brianem Burtonem alias Danger Mousem projekt
Broken Bells. Právě tahle spolupráce měla na "Port Of Morrow" signifikantní vliv, protože díky ní dostal odvahu a jistotu spolupracovat s jiným producentem. A můžeme mluvit i o vlivu hudebním, protože novinka je mnohem víc popová a přístupná než předchozí počiny. Především skladby "The Rifle's Spiral", "Bait And Switch" a "No Way Down" představují příklon k mainstreamovému zvuku.
Na
novém zvuku měl velký podíl producent a hudebník
Greg Kurstin, známý třeba díky spolupráci s
Lily Allen (album "It's Not Me, It's You") a také vlastnímu projektu
The Bird And The Bee. Jeho vliv jako popového producenta je nepřeslechnutelný hned v několika místech (jako v již zmíněných třech skladbách). Jeho zásluhou je "Port Of Morrow" zatím nejdotaženější nahrávkou The Shins. Nechci psát nejlepší, protože kouzlo prvních nahrávek bylo v lo-fi zvuku a DIY přístupu. Nyní je vše zvukově naleštěné a celé to nádherně hraje.
Kapitolou samou o sobě je ale skladatelský um Jamese Mercera. V nových písních působí svěže a sebevědomě. V textech nově zkoumá otcovství a politiku, a i když většina skladeb je hudebně pohodový popík, to samé se určitě nedá říct o textech. Ve většině vypráví příběhy o kamarádech v těžkých životních situacích. Ve skladbě "The Simple Song" říká dotyčnému:
"Don't go thinking you gotta be tough / To bleed like a stone." V "40 Mark Strasse" se pak snaží motivovat tím, že pokud je člověk na dně, vše špatné musí jednou skončit (
“You’re suffering, the film will end / Nothing is coming next.”).
Pokud vám vyloženě nevadí, že se ztratilo kouzlo prvních nahrávek, "Port Of Morrow" se vám bude líbit. Spojení popových melodií a hořkých textů funguje a většina skladeb vás bude bavit hned po prvním poslechu. A je jedno, jestli to bude folk-popová "40 Mark Strasse", soft-rocková "Fall Of '82" nebo power-popová "Simple Song". Perfekcionista Mercer se odhodlal natočit perfektní indiepopovou desku, a to se mu povedlo.