Patnáctiletá písničkářka Birdy, vlastním jménem Jasmine van den Bogaerde, je momentálně jednou z největších ostrovních senzací a miláčkem zdejšího publika. Dcera koncertní pianistky sama hraje na klavír od svých sedmi let a od osmi si i skládá své vlastní písničky. Na své neobyčejné hudební nadání poprvé upozornila v roce 2008 v prvním ročníku Open Mic UK. V této britské pěvecké soutěži určené pro zpěváky všech věkových kategorií se umístila nejenom na prvním místě ve skupině pod osmnáct let, ale stala se také celkovým vítězem (ano, ve svých dvanácti letech). Odměnou jí bylo uzavření kontraktu s Warner Bros. a nahrání debutové desky.

Ta se na pultech obchodů v její rodné zemi objevila minulý rok v listopadu a nyní s ní do kontaktu může přijít i český posluchač. Bogaerde ji pojmenovala po svém uměleckém pseudonymu, "Birdy", a nabízí nám na ní jedenáct skladeb, z toho jednu autorskou ("Without A Word") a deset předělaných. Při jejich výběru Birdy rozhodně nevsadila na notoricky provařené hity ani na žádné tuctovky. Fanoušek nezávislé scény jistě pozná několik svých oblíbených kousků, ale ten mainstreamový může chvílemi tápat. V tracklistu nechybí "Shelter" od The xx, "1901" Francouzů Phoenix nebo "Skinny Love" Bon Iver, ale jsou zde i věci od Cherry Ghost, Francis And The Lights nebo The National.

Pokud máte rádi některé z vyjmenovaných interpretů, je dost možné, že se vám bude líbit i tvorba Birdy. Když nic jiného, její podání vás určitě neurazí. O žádné násilné předělávky se nejedná a některé songy byste od originálu ani nerozeznali. Jsou zde ale i výjimky jako třeba "Shelter", která, doprovázená pouze klavírem, dostává zcela jinou podobu a emocionálně se vás dotkne ještě víc než originál.

Pod křehkým vzhledem této mladé Angličanky se skrývá tolik talentu, až z toho člověku přebíhá mráz po zádech, jak to už u podobně nadaných s vyššími číslicemi v datu narození bývá. Nabízí se až otázka, jak asi bude znít za pár let, když už nyní zní takto vyspěle. Její emoce, které delikátně do každého jednotlivého songu vkládá, jsou ovšem uvěřitelné. Věříte jí její melancholii, věříte jí její beznaděj, věříte jí všechny ty životní zkušenosti, které do původních tracků vložili její o něco starší kolegové, třebaže většinu z nich ve svých letech ještě nikdy zažít nemohla. Právě její pěvecký projev je hlavním důvodem toho, že deska se líbit bude. Birdy v něm naprosto exceluje a spousta jejích vrstevnic, které můžeme v houfech vidět třeba v jakékoliv pěvecké soutěži u nás, si o něm může leda tak nechat zdát.

Škoda však je, že debut nic víc než katalog jejího dobrého vkusu a důkaz toho, že Open Mic UK nevyhrála pro nic za nic, nenabízí. Deska coververzí je zkrátka pořád jenom deskou coververzí. U zavedeného interpreta je to po řadě studiových autorských alb určitě příjemné zpestření, ale u začínající písničkářky bych čekala více i své vlastní iniciativy. Takhle mi to jenom trochu zavání kalkulem rychle něco vydat, dokud je holce ještě patnáct a dokud se tomu všichni ještě budou strašně divit. Třeba Birdy trochu přeceňuju, třeba si v patnácti zkrátka ještě netroufne udělat celou nahrávku na svou vlastní pěst (což je naprosto v pořádku), a tak se na jejím dalším počinu ráda nechám překvapit i nějakou původní tvorbou a jsem zvědavá, co nám nabídne skutečně ze sebe. S přihlednutím ke všem již zmíněným faktům však je "Birdy" jako celek deskou jen mírně nadprůměrnou.