Obecní dům tento týden v pouhých třech dnech hostí dvě famózní zpěvačky. Zatímco fanoušci jazzu se teprve mohou na Diannu Reeves těšit, ti popoví už vstřebávají nezapomenutelné zážitky. Po dlouhých letech totiž zavítala do Česka na svůj první koncert Lara Fabian, čímž splnila sen mnoha svým příznivcům.
Live: Lara Fabian
místo: Smetanova síň Obecního domu, Praha
datum: 12. března 2012
Fotogalerie
© Martin Chochola / musicserver.cz Věřte tomu, či ne, i hudební novináři, o nichž si lidi myslí, že je jejich posláním hlavně cupovat cizí díla, mají své vysněné koncerty. Osobně mám zhruba tři takové větší. Vidět naživo
Prince, Keitha Jarretta a Laru Fabian. Zatímco v případě prvních dvou jmenovaných se zdá, že se jich u nás jen tak nedočkám a budu muset cestovat za hranice, ten poslední se mi po třinácti letech, co tuto sympatickou Belgičanku znám, jejím příchodem na pódium Smetanovy síně Obecního domu začal plnit.
© Martin Chochola / musicserver.cz Lara Fabian koncert otevřela hitem "J'y Crois Encore", který možná někteří znají spíše v anglické verzi pod názvem "I've Cried Enough". Od prvních momentů a tónů bylo zřejmé, že zcela vyprodaný Obecní dům čeká neuvěřitelně silný hudební zážitek. Osobně považuji Laru Fabian za jednu z nejlepších světových zpěvaček a pražský koncert mě v tom utvrdil, stejně jako řádu českých fanoušků, kteří se na její koncert načekali opravdu dlouho, a už z prvních reakcí to bylo znát. Když první písnička dozněla, spustila se taková bouře, jakou tento historický sál zřejmě ještě nezažil a evidentně zaskočila i samotnou Laru. V podobném duchu se nesl celý koncert a spontánní projevy nadšení naprosto vymazaly obavy z toho, že utrpí atmosféra, když pro
sprostý lid bylo vyhrazeno pouhých čtrnáct set vstupenek, které byly dlouho dopředu vyprodané.
Během celého vystoupení zpěvačka představila širokou škálu písniček a stylů. Podstatnou část pochopitelně představovaly její vlastní skladby - ať už ty francouzsky zpívané jako "La Difference" nebo "Immorrtelle", nebo i anglické jako "I Guess I Loved You". Zaznělo ovšem i několik písní, které Lara Fabian přebrala od svých kolegyň. Od Dianny Ross si například vypůjčila "Do You Know Where You're Going To", od
Sarah McLachlan "Angel" a od
Bette Midler "Wind Beneath My Wings". Praha se ale dočkala i jedné koncertní premiéry skladby, pro kterou našla inspiraci v Izraeli a napsal ji pro ni její klavírista. Tato písnička se mimořádně povedla, měla mnoho poloh a nálad a díky tomu, že byla napsaná přímo pro Laru, naplno využívala její potenciál.
© Martin Chochola / musicserver.cz Musím říct, že ačkoli obvykle vnímám samozřejmě i muzikanty, v případě tohoto koncertu tomu tak nebylo. Ne snad, že by si přivezla nějaké šumaře, to rozhodně ne, ale zcela jednoduše na sebe strhávala veškerou pozornost; naprosto nenásilně a přirozeně. Když začala zpívat, měli jste i v té poslední řadě na balkoně pocit, že přišla skutečná osobnost, dáma a především zpěvačka, která dává do zpěvu naprosto všechno. Její projev byl výjimečně silný a hluboký.
Jednou jedinkrát se této role
vzdala, a to ve chvíli, kdy přenechala pódium svému perkusistovi. Ten za pomocí lavoru s vodou a jakéhosi afrického bubnu začal zvukově kouzlit. Pomocí tohoto instrumentu vyloudil takové beaty a rytmy, které by mu záviděl kdejaký hiphopový DJ. To bylo ovšem jen na chvíli, pak už zase kralovala jen Lara Fabian. Ke svému čarování nepotřebovala žádné další efekty. Bohatě stačila jednoduchá světla, pódium osvětlené několika svícny a vkusná červená pohovka, na pódium dodaná sponzorem koncertu.
© Martin Chochola / musicserver.cz Ve chvíli, kdy se koncert blížil ke svému závěru, začala klást publiku jeden klenot za druhým. Nejprve její asi největší francouzský hit "Je T'aime" a posléze "Je Suis Malade", tedy písničku, kterou u nás proslavila
Marie Rottrová pod názvem "To mám tak ráda". V ní dokonce na malou chvíli odložila mikrofon a dokázala, že svým hlasem uzpívá i takový prostor, jakým je Smetanova síň. Vrcholem ale bylo nakonec Albioniho "Adagio" zpívané tentokrát v angličtině. Po každé z těchto písniček ji Obecní dům aplaudoval ve stoje. Není proto divu, že nakonec přidala ještě "Pas Sans Toi". Pak už se s českým publikem definitivně rozloučila.
Především při tomto finále jsem si uvědomil, jaké je štěstí, že si zpěvačka s takovouto technikou zpěvu, rozsahem a krystalickou čistotou vybrala za svůj styl pouze
obyčejný pop. Všechny tyto faktory z něj, potažmo z jejích koncertů dělají něco mimořádného a jen těžko přibližitelný zážitek. Nezbývá tedy než pevně věřit, že tímto jejím prvním koncertem se pohnuly ony pověstné ledy a
Lara Fabian zavítá do Česka častěji.
Krátký rozhovor s Larou Fabian
© Martin Chochola / musicserver.cz Poslední studiové album "Toutes les femmes en moi" vám vyšlo už v roce 2009. Od té doby jste jen párkrát vystoupila před svými fanoušky v Rusku. Co vás k tomu vedlo?
Jejich láska a respekt. Také za to může náš společný projekt s Igorem Krutovem, který mě představil širšímu obecenstvu. Vždy mě velmi podporoval a pomáhal dobývat ruská srdce.
Již "Toutes les femmes en moi" obsahovalo coververze slavných hitů. Dostavily se od zpěvaček nějaké reakce na vaše verze jejich písní?
Všechny byly dojaty, od mnoha jsem dostala krásné dopisy.
Dříve jste se zmínila, že vaší největší inspirací je Dalida.
Dalida byla vizionářka a stala se ikonou. Žena, jejíž život byl neobyčejný, avšak tragický. Její srdce a touha odzbrojovala miliony lidí.
Nahrála jste album společně s Igorem Krutovem "Medemoiselle Zhivago". Mohla byste nám o tomto projektu říct více? A pracujete ještě na něčem podobném?
Legrační je, že jsem jej zrovna zmínila. "Zhivago" je obrovský hudební projekt, který spatří světlo světa již velmi brzy. Obrázek vydá za tisíc slov, takže vám jej odhalím již brzy. Dalším projektem bude nová deska a akustické turné po východních zemích.
V současnosti jste na vlastně na miniturné po střední a východní Evropě, což je u vás něco neobvyklého. Vždy jste koncertovala výhradně ve frankofonních zemích. Můžete nám o tomto turné popsat více? A také na jaký repertoár se mohou fanoušci těšit?
Písně budou takové, jaké publikum očekává a přidám některé z těch, které mám sama nejradši.
Vaše poslední studiové album "Toutes les femmes en moi" mělo zcela jiný sound než vaše předchozí počiny. Co můžeme očekávat od alba, které připravujete? S kým na něm spolupracujete a už započalo nahrávání?
To je tajemství. :-)
Před pár lety se objevily drby, že pracujete na albu v italštině. Co se stalo, že k tomu nedošlo?
Plány zmizely, i to se stává.
Vaše koncerty jsou pověstné vaší spolupráci s publikem. Jaké to pro vás je, když slyšíte celé obecenstvo zpívající s vámi vaše skladby?
Moje duše se chvěje.
Která z písní, které jste napsala je pro vás nejvíce osobní a kterou nejraději zpíváte na koncertech?
"Pas sans toi" a "Lou".
Již jste získala World music award, prodala miliony nosičů po celém světě a vyjela na několik velmi úspěšných turné. Je ještě něco, čeho byste jako umělkyně chtěla dosáhnout?
To záleží, jak to říct srozumitelně, obstát ve zkoušce proti času, to je můj cíl. A dále stále sdílet své emoce s ostatními skrze hudbu.
Býváte označována jako jedna z nejlepších (ne-li nejlepší) vokalistku v současné pop music. Co děláte pro to, abyste si udržela kvalitní hlas?
Každý den tvrdě pracuji na svém "nástroji", jako ostatně každý hudebník, který si chce udržet svůj standard. Zpívám, pořád zpívám, ale někdy nechávám také svůj hlas odpočinout.
Bude to vaše první vystoupení v České republice. Jak se na koncert těšíte? A byla už jste v ČR někdy v minulosti?
Jako vždy, když jsem někdo poprvé, pláču a užívám si síly ve mě, která mě nutí, abych novému publiku dala ze sebe to nejlepší.
Co vás napadne jako první, když se zmíní Česká republika?
Krása Prahy a pocit, který mám, když procházím židovské části Prahy a představuji si Golema.
Autory jsou P. Novák a P. Mokroš.