Skoro přesně po roce se do moravské metropole vrátila trance/techno/rave/happy hardcore legenda z největších, německé trio Scooter. Zatímco loni šlo o opravdu velkou akci na brněnském Výstavišti, tentokrát se kapela představila v hokejové hale Komety Brno zvané Kajot Arena (dřív Rondo). Snad i mnohem menší mediální masáž, než tomu bylo v minulém roce, dávala tušit, že nějaké extra návštěvnosti se tentokrát nedočkáme, a to navzdory skutečnosti, že šlo o jedinou show formace v České republice i na Slovensku v rámci aktuálního "The Big Mash Up Tour 2012".

Brány arény se sice otevřely už před 18 hodinou, ovšem předprogram v podobě setů DJe Folteena a moderátorských hecovaček Ondřeje Blaha, oboje v rámci oslav dvaceti let existence brněnského rádia Kiss Hády, jsem takřka celkově vynechal a nijak toho nelituji. Do haly jsem dorazil až těsně před osmou hodinou na avizovaný začátek samotného setu Scooter a stejně jsem výše uvedenému neunikl, neb kapela spustila až o pětačtyřicet minut později. Musím se přiznat, že první dojmy z večera na mě působily hodně provinčně. Počínaje nemalým časovým skluzem, zmíněným laciným rozehříváním publika výkřiky typu "Tak co, jak se těšíte na Scooter?!", samotnou rádobyhalou (pochopitelně nejen s největšími krytými pražskými prostory, ale ani s ostravskou ČEZ Arenou se Rondo prostě rovnat nemůže velikostí ani zázemím), jednou pidišatnou pro tolik lidí a konče samotnou návštěvností, kdy plocha sice byla zaplněná až ke zvukaři, ale všechny tribuny takřka zely prázdnotou.

Naštěstí všechny chmury opadly hned s prvními dunivými beaty a ohnivými gejzíry začátku koncertu. Kapela se už od začátku dobře bavila, a ačkoliv oba klávesisté rozhodně neobsluhovali své nástroje/synťáky nějak staticky, hlavní pozornost na sebe poutal charismatický frontman H. P. Baxxter. Když jsem ho včera viděl, opravdu jsem začal věřit na možnost zastavení času. Ten chlapík, až na trošku větší kouty na hlavě, prostě vypadá úplně stejně jako v polovině 90. let, kdy Scooter přes noc vyletěli do čela všech možných hitparád. A stejně tak na tom je i s koncertní formou, pěveckou i pohybovou. Opravdu, tohle nebyla nostalgická show staříků, co jedou ze setrvačnosti.

Výše zmíněné píšu navzdory tomu, že tvorbu formaci už takových deset let nijak zvlášť nesleduji, a proto vám bohužel nic nepovím o novějších skladbách z playlistu. Snad jen poznatek z aktuálního singlu "David Doesn't Eat" - už i Scooter reflektují dubstep a houpavě-nervní smyčky typické pro tento styl najdeme i zde. Jestli je to dobře, nebo ne, už je na posouzení každého, podle mě je i docela škoda zařazovat se do aktuálního nekonečného dubstepového stáda, když si vezmeme, jak stylotvorná a originální byla kapela v první dekádě své existence.

Publika sice opravdu nebylo nějak nadbytečně, ale kromě kotle se nedal zahambit ani zbytek plochy a lidi se opravdu výborně bavili, skákali a tančili. Největší ohlas pochopitelně sklidily buď legendární raveové vypalovačky "How Much Is The Fish?", "Fuck The Millenium" nebo "I'm Raving" (kterou H. P. uvedl ve smyslu, že už ji hrají opravdu dlouho, a proto je dnes jedna z posledních možností ji slyšet naživo), nebo naopak vyloženě diskotékové tucárny z pozdější tvorby skupiny s typickým šmoulovským zkresleným vokálem ("Nessaja", "Ramp! (The Logical Song)" či provařená technařská skandovačka "Maria (I Like It Loud)").

Kapela nakonec předvedla osmdesátiminutový set, což mi přijde tak akorát. Bohužel za tu dobu nezahrála celou řadu nutných kultovních věcí jako "Fire!", "Hyper Hyper", "Back In The U.K." nebo "Call Me Maňana". Ano, některé fragmenty z nich sice zazněly v závěrečném mashup jamu ohraničeném skladbou "Move Your Ass" a také, jak už jsem naznačil, dění okolo kapely moc nesleduji už více než dekádu, takže přijímám případné nadávky ultras, že "tuhle a tuhle věc už přece nehrají roky, tak co se divíš vole", ale přesto je lze očekávat, když člověk přijde na show po dlouhých letech spíše zavzpomínat na mládí. Ano, věřím, že interpreta už ty věci musí po těch skoro dvaceti letech štvát, ale nedá se svítit, bez nich to prostě nejde a nepůjde...

Trošku mě zklamala i poměrně strohá laserová show a vůbec vizuální efekty, stejně jako absence velkoplošných obrazovek a doplňkových projekcí. Čekal jsem zkrátka po vizuálně stránce mnohem větší hody. Po stránce hudební to ale byla dobrá taneční show od nestárnoucích mistrů svého řemesla.