Narodil se v Belgii jako Wouter De Backer, ve dvou letech se ale s rodinou přestěhoval do Austrálie. Není tedy divu, že jeho první dvě desky se alespoň malého úspěchu dočkaly právě v těchto zemích. Se třetím albem "Making Mirrors" to chvíli vypadalo úplně stejně, když se pilotní singl "Eyes Wide Open" jen ztěžka probojoval na nižší příčky v hitparádách těchto dvou zemí. Jenže pak přišel zázrak v podobě v perexu zmíněné společné písně s novozélandskou zpěvačkou Kimbrou, která se od poloviny minulého roku prodírala žebříčky různě po světě (velké úspěchy slavila a slaví třeba v Polsku, na Novém Zélandu, v Německu, dokonce i u nás) a která nakonec v půlce února skončila i na špici v Británii a pozvolna sbírala úspěchy i v USA.

Stejně jako se singl pozvolna začal potulovat hitparádami různých zemí, začala v nich vycházet i samotná deska "Making Mirrors", přičemž na Česko se dostalo až v té poslední fázi v půlce února 2012. Ale co - buďme rádi, že album nakonec vyšlo i u nás, protože bychom jinak přišli o skutečný popový klenot, na který můžeme místy tancovat, místy u něj snít a občas i nějakou tu slzu uronit. Jen je potřeba to zvládat vždy v rámci jedné skladby - nálady a atmosféra se totiž mění jak počasí v dubnu.

Gotye rozhodně nesází na moderní hitparádový zvuk lomeno elektroniku, naopak z něj čiší klasické muzikantství, živé nástroje hrají jednoznačně prim. Ani se nedá říct, že by zrovna písnička "Somebody That I Used to Know" z nahrávky nějak vyčnívala, spíše na několik prvních poslechů jako jasné hity znějí třeba "Eyes Wide Open" nebo "Save Me". Jeho hudba i samotný vokální projev jsou dost těžko zařaditelné - v "Easy Way Out" zní jako Beck, v "In Your Light" jako George Michael (z dob Wham!), v "I Feel Better" můžete mít pocit, že mu na albu hostuje Cee-Lo. Bere si prostě odevšad, aniž by ovšem deska zněla nějak zvlášť roztříštěně, Gotye ty spousty vlivů prostě umí namíchat pěkně do sebe.

Abyste se nenudili, dočkáte se na nahrávce kromě normálních písniček i skutečných podivností. Taková pět a půl minuty dlouhá "State Of The Art" je hymnou všeho ujetého, co dokáže pop povznést do sfér umění. Do stejného ranku spadá i závěrečná písnička "Bronte", která je tak pomalá a procítěná, až vás donutí se opravdu zasnít...

Ať už se vám "Somebody That I Used to Know" líbí nebo ne, celé desce Gotyeho dejte šanci. Každá písnička na téhle desce je totiž skutečný originál, který toho s ostatními nemá až tolik společného. Ale dohromady to přesto drží výborně.