---

CZ | žánr: alternative rap | hodnocení: 5/10
kdy/kde hrají: 23. března předskakují v Jihlavě Rytmusovi
víme první: kóči mají nový sportovní singl

Jsme jedinou zemí, kde se poetry slamu říká slam poetry, což ale nijak nesnižuje kvality nejlepších tuzemských slamerek - BioMashy a Taktiky. STOP. FF. Slam poetry (i poetry slam) značí průsečík mezi hip hopem a veřejnou recitací. PLAY. Pražsko-plzeňská bio-holka vyhrála předloni mezinárodní Tilos slam v Budapešti, což jí - tak trochu paradoxně - otevřelo dveře mezi elitu tuzemského poetry slamu (chcete-li slam poetry). Pokud nejste lehce asociální, těžce vykolejená studentka Fakulty hledání smyslu aka FHS, je pravděpodobné, že vás bude Mášin projev iritovat v podobné míře, jako se to daří obdobně laděnému Čokovoku. STOP. Jasně, štýlo ala "Mášin kluk vypadá jak Mašín, má kňoura jak Rašín a dá se zrýmovat i se slovem arašíd", ale pořád je to prča. REW. PLAY. Oproti Čokovoku si DiaKritiku můžete pustit i na párty, protože tenhle model funguje jako hudba, nikoliv jako "Hudba". Pravou hemisféru DiaKritiky pak tvoří MC Taktika. Talentovaná, lehce rozervaná holka s těžce sexy reflexy. A své o tom ví i Rodriguez. STOP. EJECT.

---

SK | žánr: IDM glitch | BandCamp.com | hodnocení: 7/10
kdy/kde hraje: 25. března na brněnské Flédě
proč o něm psát? protože se propírá i na slavném WeWantWar, néasi

Fenomenálního Pjoniho, který vydal novou desku, jsem zmínil už minule, tentokrát tak dostane prostor jiný zástupce slovenského progresivního labelu Exitab, Dead Janitor aka Braňo Findrik aka košický Amon Tobin. Mix temné minimalistické elektroniky, ještě temnějšího industriálu a úplně nejtemnějších rozvrstvených emocí na jeho aktuální nahrávce "The Pigeon Superstition" funguje náramně. Samozřejmě, tento DJ není žádným nováčkem, má na svém kontě již tři vydaná polohodnotná EP, ovšem až albový debut se ukázal být opravdu plnohodnotným. Přesně ten hudební archetyp, který chcete omylem nechat zapnutý jako podkres při čtení své oblíbené knihy. Zvuk nahrávky je chirurgicky otevřen, ošetřen, vyčištěn, zašit, je jemný, přesto zůstává tajemný a temný. Svůj podíl na tom mimochodem nese i master alba, mistr Ink Midget.

---

CZ | žánr: beat-folk | Bandzone.cz | hodnocení: 7/10
umístění v loňském žebříčku: 22. místo
kdy/kde hrají: 17. března v pražské Balbínce
proč o nich psát? protože měli za novou desku dostat Anděla

Nejzajímavější folkovou nahrávku loňského roku má na svědomí budějcká Epy de Mye. Její novinka "Maso!" předstihla v hlasování o žánrových cenách Anděl v kategorii folk a country i nahrávky Markéty Irglové, Lenky Dusilové, Zuzany Lapčíkové či Neřež a skončila o jediný bod pod piedestalem. "Mám pocit, že stojíme na prahu. Je to bramborová medaile se vším všudy - bramboráři ví, že na to mají, ale musí dál makat. Je to trošku i motor se na vše v těžkých situacích nevykašlat," okomentoval úspěch kapelník Přeslička. A "Maso!" je opravdu maso, bez přílohy, bez omáčky. Epy de Mye se už kultovním songem "Opustíme vzory" vymanila ze škatulky kotlíkářů a plně se elektrifikovala. Neustálý progres je znát i na nové nahrávce, kterou zdobí především hitovost. Ať si poslechnete kteroukoliv z nových písní na Bandzone profilu, vždy narazíte na potenciální rádiovku. Na tahu jsou nyní novináři, dramaturgové a promotéři, Epy de Mye má splněno.

---

CZ | žánr: synth-folk | BandCamp.com | hodnocení: 8/10
umístění v loňském žebříčku: 9. místo
kdy/kde hrají: 24. dubna s Floexem v žižkovské Akropoli, v létě na United Islands, festivalu Pohoda a Colours Of Ostrava
proč o nich psát? protože jejich nové album snese nejpřísnější hudební měřítka a nic českého letos ještě neznělo tak svěže (a neříkám to jen kvůli Vinyle za objev roku)

Vše o Fiordmoss a jejich novém, snovém "Ink Bitten EP" se dozvíte tady.

---

CZ | žánr: 8bit | BandCamp.com | hodnocení: 7/10
proč? kdo z nás netoužil prožít dětství mezi houbičkama, komínkama a želvičkama?

Hard lo-fi trio Hugo & Zoe jsou ten jediný, nezaměnitelný, pravý, levný, včerejší, východoevropský, elektro-plyšový vintáž fetiš dnešního hipstera. Každý, kdo se kdy brodil v zelí při chytání Pokémonů a padal do jámy lávové v Mariovi, dá mé pravdě za pravdu. Zvuk transferovaný od Game Boye k receptorům, hebrejské a německé texty a klarinet. Šílená fúze. A přesto! Drtivá většina dnešní elektroniky se topí v hi-tech hudebních postupech, Hugové a Zoe si vystačí s osmbitovou paletou. Poslech nového, únorového, vysokoúrovňového, sedmipísňového EP je pak nostalgický a futuristický, rozjímavý a zneklidňující, smyslný a protismyslný zároveň.

---

SK | žánr: lolipop-pop | Bandzone.cz | hodnocení: 7/10
proč? brzy o(d) nich uslyšíme velký věci - trenčínští panáčci právě vydávají dva roky připravované album, na jehož motivy natočili i celovečerní hyperhipsterský videoklip

Myslí to vážně? Nemyslí to vážně? Vlastně je jedno, na kterou ze stran se přikloníte, jedno je však jisté - Panáčika už z hlavy nadobro nevyženete. Je to zlo! Nenávidíte ho už od prvního nájezdu a vůbec nevadí, když úvodní pasačku pávů vypnete někde v půli, ona si vás stejně za pár chvil zase najde. Celá. Druhé video vám poleze na nervy dokonce ještě VÍCE. A pokud vás nezabije absurdní cyklení pohádky o pikové dámě v perníkové chaloupce na makovém poli, další Panáčikovy videoklipy vás rozhodně neposílí. Zatímco dříve panáček znásilňoval Chopina či Ludwiga Van, dneska si vystačí sám. Postupy postupně připomíná humorné hrátky FSOP, ale vlastně je spíše s ničím a nikým neporovnatelný. Jedná se bezesporu o jeden z nejosobitějších slovenských elektronických projektů současnosti. S dalšími soudy si ale počkejme na desku a na film.

---

CZ | žánr: doom poetry | hodnocení: 8/10
umístění v loňském žebříčku: 5. místo
kdy/kde hrála: 24. února s I love 69 popgejů a 2149226193 Bit Band v Ostravě
slib mi, že nikdy nestrčíš hlavu do igelitky

"Audiovizuální projekt Píča z hoven zahaluje popové melodie do melancholicky potemnělých nálad. Vražedně čistá lyričnost textů je doplněna o neméně jímavou videoprojekci," takhle skromně se na sociální síti představuje projekt, který se dnes skrývá za trojznak ◊►≈ (zmínka o tom, že logo vypadá jako ODS je nemístná, trapná a stokrát zazněla, vím). Fekální Píče v těchto dnech vychází debutové album s příznačným názvem "Doom na kraji lesa" (více informací). A jasně, že v nákladu 666 kusů. Do jejího domu ale zajdeme na návštěvu až někdy příště, vždyť Píča už je přece okoukaná z tohohle porna.

---

---

CZ | žánr: emo-noise-pop | BandCamp.com | hodnocení: 8/10
kdy/kde hrají: 16. března s Tempelhofem v Opavě
zní jako lůzři z přesvědčení snící o zkažených sedmikráskách

Brněnsko-liberecké experimentální, existenciální duo Post-hudba tvoří folkař, básník, hudební a fotbalový magor Domingo a taky zvukový anarchista Tom. Už po prvním poslechu jejich nového EP lze lehce vysondovat, že kluci sledují a studují ostrovní alternativní scénu a okoukané postupy se povětšinou s úspěchem snaží našroubovat do svých dech-beroucích básní. Sugestivní zhudebněná poezie takřka nikdy nezabředne do patosu. Takřka nastává při emo chvílích, ale těch je na prosincové nahrávce "Zvláštní láska na nás zbyla" naštěstí poskrovnu. Dvojice studujících umělců, archetypů antihrdinů - ideální předskokani pro kuchaře Kittchena. Podobně jako on totiž reprezentují nastupující českou noisovou vln(k)u. Žádné následovníky zběsilých Einleitungszeit ale nečekejte, je to přece pořád jen melodický pop.

© facebook interpreta

Brněnský básník Domingo a liberecký zvukový architekt Tom tvoří na dálku jedno z nejzajímavějších zjevení novogenerační scény - noisepopový projekt Post-hudba. Domingo má příjemnou barvu hlasu, vynikající češtinu a cit pro detail. Tom má Ableton.

Naposledy se o podobný druh hudby, co má více poetického, méně patetického ducha, pokoušel Vítrholc. Se svými zhudebněnými básnickými sděleními ovšem notně předběhl dobu. Post-hudba se naopak, zdá se, přesně trefila do chuti dnešních dní. Používání termínů ala citová anorexie zkrátka navozuje dojem totální empatie.

"Já koupím víno, ty koupíš růže, já nemám prachy, ty nemáš důvod, miluješ život a stejně umřeš." ("Remorkéry")

Druhé épéčko Post-hudby tvoří čtyři variace na různá témata. Dohromady je k sobě taví tíha osobní zpovědi. Pokud vám úvodní, sociálně-kritický singl "Remorkéry" připadá jako emo balada, z písně "Seriály" doslova vyskočíte z kůže. Jenže to Domingo jenom suše nabízí pohled na svět očima mozkově lehce disfunkčního dítěte, fragilního autisty s bipolárně-afektivními sklony a psychózami. "Seriály" jsou se svou kadencí v celkové koncepci alba naprostým unikem. Z depresivní fáze balada vygraduje k manickému bordelu. A Domingo se odhalí až na morek kosti. Je to psychologická i sociologická sonda nejen do jeho duše, ale i do nitra jiných kluků, kterým dnes táhne na pětadvacet. To ovšem nic nemění na tom, že je Domingo chodícím seznamem takřka všech psychických výchylek a má duševní nádor - je nenapravitelným romantikem a buřičem.

"Přestaňte žít v minulosti, Židi už jsou z obliga, teď se zneužívaj dávky na pivo a na cíga, jsme líní, tupí, nevzdělaní a smrdí nám robota, ale pořád zůstáváme bílí a v tom je naše hodnota. Na státní svátek zase možná vyvěsíme vlajku, pohrabeme na Facebooku tisícstopadesát lajků. Hokejisti vyhrajou, a pak budem za vlastence. Hokejisti, TV Nova, pivo a utopence. Evropa už není čistá, napiš to na internety, buď odvážným hrdinou, co šíří pravdu mezi světy. Zmlať místního cigána a dej si pivo na oslavu, zařvi svoji pravdu, ale nezapomeň schovat hlavu." ("Neboj se ho použít")

Spíše než Xindla X nebo Kluse připomíná Domingo svým přístupem i postupy Skupinu Štěstí nebo Bonuse (kdyby mu dnes bylo dvacet), frázováním zase Jaroslava Rudiše a spíše než hudbu evokuje Post-hudba autorské čtení. Ale zvuková mozaika je samozřejmě také důležitá, je progresivní a odkazuje na minulost i současnost. Patrné jsou vlivy Beneho, DG307 a podobných artpodzemních záležitostí, zároveň se ovšem Post-hudba snaží o noise-pop ostrovně alternativního rázu ("Helsinské nádraží"), což se v Česku příliš nenosí.

"Jsem samý střep a ty jsi samý střep a lidi jsou jen samé střepy. A dějiny jsou plné lidí, co chtěli jen, všechny své otázky přepít." ("Helsinské nádraží")

Po textové stránce není Post-hudbě co vytknout - básně mají spád, rytmus a nedají vám spát. Hudební složka za textovou sice občas pokulhává na obě nohy, ovšem pokud se na to kluci, co nemají žádný promo fotky a jejich alba nemají žádný covery, nevykašlou, úspěch je nemůže minout.

---

CZ | žánr: indie-pop | Bandzone.cz | hodnocení: 6/10
kdy/kde hrají: 16. května na brněnské Flédě
proč? protože o nikom jiném v posledních týdnech nemluví děti z Národní 20 s takovým obdivem

Před pár dny ovládl brněnský Professor Leopard Bandzone, tedy co se návštěvnosti tamního profilu týče, chvíli předtím mu slávu na RC scéně provolával svým videoblogem Karbo. A kluci se zviditelnili i koncertováním s Luno. Kytarová mládež tedy o existenci Professora Leoparda tuší. A co vy? Zaregistrovali jste nedávný křest nového EP "Bury Me With Mr. Werner"? Příjemně uhlazený, nekonfliktní indiepop. Jasně, že je to další uvědomělá, čerstvě dvacetiletá partička, co se chce co nejvíce podobat Blurhead, jenže klukům to vážně ladí, takže nějaký to vykradení zas tolik nevadí.

---

CZ | žánr: rock'n'roll-punk | Bandzone.cz | hodnocení: 7/10
kdy/kde hrají: 19. března v pražském Roxy
zní jako doprovodná hudba ke skejtovým videím

"Mad Dog Holocaust" a "Generation Zero", tak se jmenují dvě dosud vydané desky tria dvacetiletých pražských psychobilly pankáčů. Monster Energy a Lucky Hazzard, to jsou jen tak mimochodem sponzoři kapely. The Rocket Dogz už koncertovali v Itálii, Rakousku, Německu nebo ve Francii. A líbili se. A pokud se vám líbí, když jsou zpěvy hlasitější než kytary, pak si raketový čokly taky zamilujete.

---

CZ | žánr: kyberfolk | Čekuj.net | hodnocení: 5/10
chutnají jako Starobrno

TŽCMNK mají brněnský smysl pro humor, což je pro průměrného Pražáka nepřekousnutelná chrupavka. Ale kdo ji vykouše, neprohloupí. Už webová stránka projektu napovídá, že máte co do činění s partou vyšinutých magorů. V kalhotkách naleznete novodobou talibanskou operu ("Mlhoš"), héliové 8bit-kybertechno ("Kachny"), schízu na dojezdu ("Jitrnice"), funky-feeling-beat ("Líza"), děsivě znepokojující teror "Dětí z Pirea", projev Aštara Šerana ("Metro"), motivační píseň všech načipovaných ještírků ("Koření života"), orientální freeky disko ("Čína"), ale také stravitelnější písně jako "Trampská odyssea" nebo vlastenecké "Brno".

---

SK | žánr: retro electro-pop | Bandzone.cz | hodnocení: 7/10
umístění v loňském žebříčku: 6. místo
proč? protože se kolem nich pořád něco děje - po videoklipu k písni "Dungeon" vydali i nový singl "Cornerstone"

Nevím, jestli je potřeba The Uniques ještě nějak představovat. Tak tedy naposledy - předloňský debut "From The Dust" má mezi černokabátníky kultovní statut, jedná se o fúzi sedmdesátek, osmdesátek a devadesátek obohacenou o depešácké synťáky. Tahle časosběrná produkce vynesla The Uniques postavení v elitní desítce loňské hitparády mladých projektů a dnes se kapela s nezaměnitelným zvukem připravuje na vydání svého druhého alba. Aktuální singl napovídá, že nová deska bude přece jen o něco méně ovlivněna Ziggym a Depešáky a Uniques se konečně více vyprofilují. Dobře nebo špatně? Odpovězte si sami. Za sebe nechci říct, že mě "Cornerstone" nebere, ale ke stropu rozhodně neskáču. Bylo líp. Bude hůř?

---

CZ | žánr: crossover | stáhněte tátu! | hodnocení: 6/10
umístění v loňském žebříčku: 24. místo
kdy/kde vkládali kočku: 8. března v pražském NoDu
zní jako zveršovaný epileptický záchvat

Multi-instrumentální experimentální crossover Vložte kočku! pokřtil začátkem března své nové album "TáTa", které si fans mohli odnést na stylovém, chlupatém USB ocásku. Na tuzemskou šeď sympatické gesto, že? Příjemná je i noisovým mňoukáním rušená produkce. Trojice kočičích kluků má hned několik myšek na hraní - z jejich členské základny se zrodili hiphopoví Mutanti, hledající východisko nebo noise-popoví Kaplan bros., ale Vložte kočku! je jejich nejúspěšnější a nejdotaženější projekt. Ostatně i proto, že díky Mutantům stojí na obstojných textech a při zkušenostech s Kaplany hraje u Kočky prim nosná zvuková koule z bicích, kytar, elektronických houslí a synťáků. Vložte kočku! směřují k pokroku krok po kroku a rok od roku hrají více a více noise-poprocku. Navíc hudba i verše dávají smysl. Jak správně poznamenal kolega Jiří Špičák z Radia Wave: "Vznikla opravdu svébytná deska, která vzbuzuje naději, že pořád existují české kapely, u kterých během několika taktů nepoznáte, které zahraniční skupiny členové rádi poslouchají doma."

---

CZ | žánr: surf punk | Bandzone.cz | hodnocení: 9/10
umístění v loňském žebříčku: 26. místo
kdy/kde hráli: 8. března v podzemí pražského Chapeau Rouge
co poslouchat letos v létě? přece EP "Hearts On Fire"

"Divoký přílivy hrajou sakra krátký, zásadní a upocený písničky o tom odzbrojujícím pocitu, kterej můžete zažít jedině v noci na opuštěný pláži, když skrz černý brejle nezúčastněně pozorujete, jak vám pěna příbojovejch vln omývá zlatý špičky kovbojskejch bot."
A teď si pusťte "The Only Friends That I Need" a zavřete oči.

Pořád slyšíte, jak se pražské kytarovky podobají jak vejce vejci a jak spolu soutěží, kdo bude víc indie a bude mít míň nápadů. V téhle nenávistné atmosféře si poslechněte Wild Tides, jejich surfařská produkce vám pak přijde jak z jiného světa. Když na začátku února vydali debutové pětipísňové EP "Hearts On Fire", které zdobí geniální countrypunkový zvuk plesnivějící garáže libovolného amerického maloměsta, začala se mi z levého koutku samovolně spouštět slina. Ještě pořád nedopadla na zem. Euforie neopadla. A nejsem to já, kdo je tu blázen.

Potetované letenské plážové kovboje Wild Tides zavřete do klece a seberte jim banja, klobouky a boty. Taky plavky a surfy. Jinak něco podobného, jako je "Hearts On Fire", znovu zopakují. Každá z dvouminutových písní má specifika - vypalovačka "Going Down The Country" vám vypálí díru do hlavy, při rozervané, popovější baladě "Us And No One Else" se přistihnete, jak se kolíbáte ze strany na stranu. Když poprvé slyšíte úvodní singl "Ready To Go" rozhodně vás nenapadne, že celá deska bude končit katarzí v závěrečné "Hearts On Fire". Wild Tides to sluší, když jsou zběsile rychlí, ale umí ohromit i u méně punkových, více písničkových písní.

Desetiminutový majstrštyk pražských panelákových Ramones, provoněný americkýma šedesátkama stejně jako ostrovní hudební revolucí konce sedmdesátek na sebe zkrátka nutí strhnout pozornost. Přestože se jedná o kytarovou alternativu, nahrávka může mít ambice přilákat hudební fajnšmekry napříč subkulturami. Stačí, aby dotyční byli alespoň trošku pank. A Wild Tides jsou víc pank než všichni Hošci dohromady.