Makrorecenze "Fenomenu" Rytmuse

09.02.2012 09:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Pro jedny nafoukaný hulvát, pro jiné výborný businessman, zpívající rapper, rapující (ne)zpěvák. Pro některé jen ten, co aktuálně "klátí" Daru. Rytmus. Král. Fenomén. Aspoň podle názvů svých posledních dvou desek. Na tu nejnovější, "Fenomen", jsme se zkusili podívat trochu blíž, abychom zjistili, zač je toho Rytmus.
Rytmus - Fenomen
© facebook interpreta
"Si děláš prdel, ne?" znělo udiveně redakční e-mailovou konferencí, když se Jaroslav Hrách při přípravě recenze na aktuální Rytmusovu studiovou desku "Fenomen" chystal nejvýraznější postavu slovenského hip hopu pochválil osmičkovým hodnocením. "Dát tomu 8, tak to bych věřil tak třináctileté ovci a ne redaktorovi," napsal třeba Petr Doupal, který se netají tím, že rappera uznává. Pod tlakem redakční hiphopové úderky nakonec Jarda hodnocení o bod snížil, semínko pochybností ale zůstalo zaseto. Na řadu tak přišla makrorecenze, která vyklíčila v nepochvalný výsledek. Rytmus si od nás odnáší zcela nefenomenálních a nekrálovských šestačtyřicet procent.


Petr Doupal - Ano, fenomén, ne král (6/10)
Vztah k interpretovi: Kdo ho poznal mimo YouTube, ví, že je fajn. A uznávám ho jako úspěšného moneymakera.

"Kral" bude navždy patřit k nejlepším česko-slovenským albům a i dnes zní skvěle. "Fenomen" stejné kvality nepřináší. Hned na úvod musím vysvětlit, proč si album nemůže vysloužit více než 6-7/10: pouhých 11 stop a pomalé tracky. Na "Krali" jsem srdceryvné skladby nekompromisně přeskakoval, i když v nich "hovoril iba pravdu", zde to je to samé. "Čau jak sa máš" nebo "Bez mami bez otca" se prostě nedají poslouchat, na "Nehledám" mi vadí zjevná inspirace hned ve dvou produkcích Kanyeho Westa, snad "Sám" je jediné stravitelné, každopádně též skip (aneb vše Tomi "Nuda" Popovič). A zbyde nám sedm tracků, které rozhodně kvalitou nepřevyšují singly z "Krale". Naštěstí jsou textově i produkčně zábavné, electro party pecky byly přirozený vývoj a Patrikovi sedí, producent S3RIOUS a další odvedli výbornou práci. Ale tahle lepší sedmička skladeb má jen třicet minut a to teda málokoho uspokojí. Kdyby alespoň na CD přidal "Jebe" (je aspoň na iTunes) a "Technotronic Flow", případně "Do Sce Jebat", takhle to je ale jen nadprůměrné album. Každopádně Rosaldo FTW!

Katka Guziurová - Fenomenální pozér (6/10)
Vztah k interpretovi: Víte, kluk, kterého jsem děsně milovala, Rytmuse poslouchal. K jeho hudbě mě poutají vzpomínky.

Rytmus nedělá nic jiného, než že s nadsázkou kopíruje americký styl, a dělá to moc dobře, ba co víc, dělá to nejlépe z celé česko-slovenské krajiny. Je to aktuálně jediný interpret, který u nás dělá světový pop pro masy. I když "Fenomen" nabízí pár úsměvných momentů, kdy si nejsem stoprocentně jistá mírou inteligence textu. Z mainstreamového hlediska je album pecka. Divím se, že i přes miliony zhlédnutí na YouTube a vášních, které vyvolává, se Rytmus v českých rádiích téměř nehraje. Přitom aktuální singl "Sám" má i přes zastřenou chvástavost všechny sympatické trumfy na své straně. Největší zásek jsou pro mě ale "Deti ztracenej generácie" obsahující dravý refrén a věru i dobrý text. Dobře mířený terč je i song "Bez mami bez otca", odkazující na Rytmusovo působení v show Modré z nebe. Pak jsou ale ty dobré věci vyvážené těmi plytkými, pozérskými songy bez duše ("Čau jak se máš", "Hovnám neodpovedám"). Rytmusovo rozhodnutí nezařadit na desku kontroverzní "Jebe" beru, ale proč tedy působila jako největší vábnička na "Fenomen", když se písně fans nedočkali, to mi pořád vrtá hlavou.

Radek Londin - Si zprasil! (5/10)
Vztah k interpretovi: Rytmus je pro mě Stallone domácí urban scény - dosud jsem miloval tu přímočaře propracovanou brakovost a existenciálně očistnou žánrovost!

Rytmus
© rytmuskral.cz
Je mi úplně jedno, jak moc Rytmus skutečně věří, že je trendsetterem evropských rozměrů, ale když mě o tom přesvědčuje prakticky celou desku, mozek už ho prostě není schopen přijímat ani v módu provinilého potěšení. S tímhle meta-přístupem si ještě vychutnávám kousky "Fenomen", electro-čardáš "AKM" nebo cikánsky procítěnou dojímačku "Sam" a připadám si jak při sledování zlatého fondu filmových béček - paráda! Navíc má Rytmus v rámci ubohé lokální konkurence (viz například otřesné demobeaty Bena Cristovao) velmi solidní produkci a drží se toho, co mu jde nejlépe - póz a dissování. V druhé polovině desky však světu dokazuje, že umí all kinds of music... a to hodně bolí. Při limonádovém pornu "Čau jak sa máš" (nepovedený pokus o Prince či The-Dreama?) nebo ultra-kýči "Bez mami bez otca" už tuhne úsměv i krev v žilách. Tady jsme v říši Majkla Davida, Lucky Vondráčkové a podobných titánů českého vikslajvant-popu, tedy na území lobotomizujícího toxického brainwashingu. Posluchačská ironie se zde obrací proti sobě a místo potěšení zbývá už jen provinilost.

Lukáš Boček - Proč mi ten pán nadává? (4/10)
Vztah k interpretovi: Nejdříve jsem se mu jen smál, dnes se směju méně, ale stále ho nedokážu brát vážně.

Rytmus není muzikant ani zpěvák a už vůbec není umělec. Jeho předchozí tvorba zaujala především ty méně intelektuálně zdatné, ale jeho životní příběh a čuch na spolupracovníky z něj udělaly výraznou osobu česko-slovenského pop-hopu. "Fenomen" má jednu velkou přednost a spoustu neřestí. Co se povedlo, je hudba. Výrazně elektronický taneční zvuk se producentům podařilo dotáhnout na světovou úroveň. Radost je to do té doby, než se Patrik rozhodne loudit zvuky. Jeho texty jsou klasicky přiblblé, plné macho póz. Z každého rýmu doslova odkápává vysrážený testosteron zvířecího charakteru. Rapper se vyvíjí přesně tak, jak to navrhl už Freud - mentálně se vrací k orální fázi ("Do pusinky si ho vezmi" v inteligentně pojmenované "Čau jak se máš") a nepřeslechnutelně nastupuje ta genitální ("Všechny kurvy chtěj ochutnat můj chlupatý swagg"). A když nerýmuje o sexu, pak vlastně jen v kuse nadává. Chvíli máte pocit, že nahrál desku pro své nepřátele, protože než se vůbec rozjede, pořádně urazí každého, kdo proti němu něco má. Výpovědní hodnota disku tedy nulová. A nedej bože, když Rytmus začne zpívat, v tu chvíli přichází nefalšovaný armagedon.

Jan Trávníček - Když poslech hudby bolí... (2/10)
Vztah k interpretovi: Uznávám, že dostat Nate Dogga nebo DJ Premiera na desku se nepodaří každému, ale proč na veřejnosti vystupuje jako primitiv?

Odosobníme-li se od antipatie k jeho vystupování na veřejnosti a zaměříme se jen na samotnou hudbu, máme tu čest s neskutečně prázdnou deskou. "Já, já, já, jenom já!" křičí Rytmus od začátku do konce. 20 let na scéně a ještě nenašel jiné téma než cigánský sen, kdy se střídavě buď chválí (skoro všude), nebo lituje ("Sám", "Bez mami, bez otca"). Vrcholem je vykřikování "Rytmus!" v "I Heard About". Jak se s tím má posluchač ztotožnit? Nebo jinak - co máte raději? Texty o tom, jak zpěvák dělá dobře sám sobě, nebo ty, kde vám nadává (v lepším případě) do zaostalých? Na "Fenomenu" dostanete obojí. A jestli je Patrikovi skutečně tak jedno, co si o něm kdo myslí, proč má potřebu to na každém albu ještě třikrát zopakovat? Jediným posunem od předchozího alba je slušná produkce, která je však zásluhou Popoviče a spol., proto pokud chcete album velebit za současný zvuk, směřujte slova chvály jim. Poslední písní, která si z jeho kariéry kdy zasloužila pozornost, tak zůstává "Počkaj tam na nás hore" z "Bózku". Hype + prázdnota, to je "Fenomen". Jestli máte zbytečné tři stovky, kupte si Prago Union.


Album: Rytmus - Fenomen
Průměrné hodnocení: 4,6/10
Celkový čas: 49:46
Skladby: Fenomen, AKM, Deti stratenej generácie feat. Ego, Nehladám, Hovnám neodpovedám, Sám, Noc patrí nám feat. Ego, Čau jak sa máš, I Heard About, Sloboda, Bez mami bez otca


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY