Koncertu Amorphis předcházela nezanedbatelná absence podstatných informací. Nejenže tisková zpráva, plakáty i pořadatel mlčeli o jakýchkoli předkapelách, jejichž účast se však dala více než předvídat (nepamatuji, že by metalová formace odjela své evropské tour sama), takže ti, kteří nebyli natolik prozřetelní a nenavštívili webovky samotných Amorphis, případně stránky pořádající agentury dva dny před koncertem, neměli ani páru, že na akci vystoupí ještě Finové The Man Eating Tree a Leprous z Norska. Daleko podstatnějším problémem bylo nezveřejnění hodiny začátku celého koncertu. Na řečnickou otázku, zda je opravdu tak složité do tiskovky, na web či na plakát uvést kouzelné "start: 19.30", nechť si odpoví čtenář sám.

Výsledkem kombinace obou uvedených faktorů bylo, že část lidí přišla extrémně brzy - ti museli vzhledem k zavřenému klubu vyhledat blízké restaurační zařízení, druhá část naopak uvěřila informaci na stránkách klubu proklamující začátek na osmou hodinu. Tito zase uvízli v nepříjemné frontě u vstupu, a prošvihli tak první kapelu, která začala hrát o půl hodiny dříve (případ výpravy musicserveru). Nechci působit jako hnidopich, nicméně takovéto boty by se v dnešní době stávat neměly, navíc když jde o tak zkušeného pořadatele, jakým je Pragokoncert, který bez problémů zvládá akce jako Masters Of Rock či Metalfest Open Air.

Ale zpět k samotnému koncertu. Účast norských Leprous byla zajisté vítaná. Poslední deska "Bilateral" sklízí velmi pozitivní kritiku, přítomní se tedy mohli přesvědčit, jak se pánové poperou s její prezentací naživo. Kapela sama sebe označuje za "avadgarde progressive rock and metal", s čímž se dá vcelku souhlasit. Klíčovou postavou formace je bezpochyby vokalista Einar Solberg, který zároveň obsluhuje i syntetizátor. Jeho perfektní čistý vokální výkon táhl celé vystoupení. Set sympatických Norů, netradičně oděných ve vestičkách a motýlcích, měl především výbornou gradaci. Původní valivé hutné songy doplněné místy až psycho-samply, zahalené do masivního basového zvuku (no jo, osmistrunky…), vystřídaly pomalé vybrnkávané náladové pasáže, lehce evokující tvorbu mistrů Opeth či Porcupine Tree, aby závěr patřil tvrdším a aranžérsky nejpropracovanějším kouskům. Tomu plně odpovídala i reakce publika. Leprous jsou nepochybně poslechovou kapelou, přesto po zprvu poměrně vlažném přijetí se ke konci dočkali po dobrém výkonu zaslouženého aplausu.

Po poměrně dlouhé prodlevě, která ovšem nebyla příliš efektivně využita, se na scéně objevili Amorphis v čele s Tomim Joutsenem a zcela zaplněná Retro Music Hall dala ihned najevo, na koho dnes lidé přišli. Bohužel zvukové přípravě se mohla Amorphis crew věnovat poctivěji - bicí zpočátku drtily vše okolo. Během dvou songů naštěstí zvukař sjednal nápravu, zvuk se ustálil v poměrně slušné poloze, přesto především kytarová sekce Holopainen-Koivusaari mohla vyznít konkrétněji. Tato kosmetická vada však nezabránila natěšenému publiku, aby si koncert patřičně užívala, hltala každý song a vytvořila výbornou atmosféru.

Joutsen je sice menšího vzrůstu, ale o to větší vokalista a frontman. Pokérovaný chlapík s úctyhodným dredatým čírem do mikrofonu evokujícího spíše lodní tlampač s přehledem vyzpíval čisté a melodické polohy, jistý si byl i v growlingu. A publikum mu zobalo z ruky. Hrálo se především z aktuální mírnější desky "The Beginning Of Times“ a předchozího počinu "Skyforfger“ , nicméně Amorphis v průřezu svou bohatou kariérou nezapřeli ani deathmetalové kořeny. Škoda, že právě ve skladbě "Vulgar Necrolatry" praskla Koivusaarimu struna. Z kapely sálala pohoda a uvolnění, jakoby do pražského Retra zavítalo severské slunce. Je vidět, že pánové mají ledacos za sebou a své si odehrají s přehledem. Po hodině se Finové odhodlali svůj set zakončit, s tím však nesouhlasilo publikum, které si vymohlo ještě tři přídavky.

Přes určité organizační zaváhání se koncert Amorphis povedl, podtrhl jej i výborný výkon Leprous. Potěšila rovněž účast blížící se hrubým odhadem ke čtyřem stovkám hlav. První větší metalová akce v roce 2012 tedy nasadila vysokou laťku.