Taky jste si před dvěma lety zamilovali britskou dvojici Groove Armada a jejich druhé album "Vertigo"? Taky vás ohromily ty úžasné plošné chilloutové skladby s jazzovými harmoniemi a vynikající atmosférou? Taky si skladbu "At The River" pouštíte, kdykoliv si chcete zlepšit náladu? Pak je vaše volba jasná - novému albu "Goodbye Country (Hello Nightclub)" se vyhněte velkým obloukem!

Je to smutné, ale je to tak. Informace, že Groove Armada připravuje nové, v pořadí už třetí album, mi začátkem prázdnin zrychlila tep a zřejmě na žádnou z letošních desek jsem se tak netěšil. A rovněž mě letos žádné album tak nezklamalo. Ale není to o tom, že by moje očekávání byla přehnaná, doufajíce, že skupina novým albem "Vertigo" trumfne. Především jsem doufal, že si Tom Findlay a Andy Cato zachovají vlastní tvář a jejich hudba zůstane přinejhorším stejná, tedy stejně nezaměnitelná jako dříve. Je tomu přesně naopak. Pokud by mi někdo nové album pustil a nechal mě hádat, kdo je jeho autorem, hádal bych lecos. Ne že by skladby na albu byly vyloženě špatné, to ani ne, některé jsou i skoro dobré, horší je, že jsou nepůvodní a jaksi nemastné, neslané.

Vezměme si to skladbu po skladbě. Budiž, první track "Suntoucher" by mohl připomínat "Whatever, Whenever" z "Vertiga", zní však spíše jako její špatný plagiát. Následující první singlovka "Superstylin´" však z GA nemá společného vůbec nic. Nahypovaný dancehallový rytmus, rasta MC a sampl latino dechů bych spíš přisuzoval nějakému tanečnímu remixu Thievery Corporation. Třetí "Drifted" by svojí rytmikou snad opět mohla starší GA evokovat, postrádám tam však jakékoliv hlubší sdělení. "Little By Little" je sice příjemná věc, čekal bych ji ale spíš v repertoáru zpěváka Maxwella. "Fogma" patří mezi skladby, které už jste milionkrát někde slyšeli a nejmíň v polovině případů vám to nebylo moc příjemné. "My Friend" s hezkým ženským vokálem zní jako starší Morcheeba a navíc je trochu podobná skladbě "We Belong In This World Together" z posledního alba Stereo MC's. Vláčná "Lazy Moon" má hezkou náladu a jako jedna z mála by s trochou shovívavosti mohla figurovat i na "Vertigu". "Raisin Stakes" je jakýsi elektro hip-hop téměř bez melodie. "Healing" je poměrně zajímavý zvukový experiment s rychlým beatem a smyčcovými plochami, bohužel ale není dostatečně rozveden a chybí mu pointa. A poslední dvě skladby "Edge Hill" a "Join Hands" jsou v podstatě variace na tolik úspěšnou a opravdu fantastickou "At The River", přičemž v závěru druhé zmiňované dokonce nastoupí i onen slavný trombónový part, který "At The River" navždy zařadil do zlatého fondu pop music poslední dekády minulého století. Kdyby se nečeho podobného skupina dopustila po dvaceti letech, dobrá, ale tolik sentimentu po svém bývalém hitu hned na následující desce? Nebo že by stesk po době, kdy pánové Findlay a Cato měli ještě dobré nápady?

Album "Goodbye Country (Hello Nightclub)" by mohlo být hodnoceno kladně snad leda v případě, že by se jednalo o mladou skupinu, která svou tvář teprve hledá, a tak to zatím prostě zkouší různě. Grove Armada si však svoji polohu už objevila a současně dovedla k vysoké kvalitě. Je proto škoda, že ji na nové desce opustila a rozmělnila ve změti několika stylů. A přitom to mohlo být tak báječné album...