Večer odstartoval ve dvacet hodin, kdy se za pultem zjevil Tomáš Haverlík, přezdívaný guru slovenského progressive housu. Po devadesátiminutovém setu, který spíš než jako přehlídka toho nejlepšího působil stylem "tak hlavně ať tam někdo hraje a lidi kupují naše drinky" nastoupila Sarah Main. A změna byla patrná na první pohled. Australská rodačka se sídlem na Ibize je už dlouhá léta rezidentkou tamního klubu Pacha a na jejím energickém vystoupení byla zkušenost znát. Koneckonců už na začátku její kariéry ji označili Pete Tong a Erick Morillo v rámci ankety DJ Magu za nejlepší DJku v kategorii warm up DJ. Za svou sedmnáctiletou kariéru byla nominována dvakrát na ocenění Best Ibiza DJ (2004) a Best Newcomer v roce 2005. Na příčku nejvyšší, tedy ocenění pro nejlepšího DJ na Ibize (Best Ibiza DJ), si však musela počkat další rok. V Brně předvedla nejen svou tvorbu, ale i remix "Paradise" od Coldplay nebo letitý hit Snap! "Rhythm Is A Dancer". A právě za ně sklidila největší potlesk.

O tom, že hrát známé pecky se vyplatí, se ostatně přesvědčili všichni DJs, kteří v polovině prosince na výstavišti zahráli. Ukázalo se, že brněnské publikum tvorbu předskokanů příliš nezná, a proto reagovalo nejhlasitěji na hity cizích interpretů. V případě Guettova kamaráda Arna Costy šlo například o pasáže "Destination Calabria" Alexe Gaudina, Aviciiho "Levels", "Every Teardrop Is A Waterfall" již zmíněných Coldplay nebo "Personal Jesus" Depeche Mode (kdyby byl David Gahan v hrobě, otáčel by se rychleji než brněnské autobusy po koncertě) - hrozné. Francouzský DJ a producent sice přidal navrch i vlastní kousky jako například "Magenta", "Cyan" nebo "Let U Go", přeskočit Sářinu laťku ale nedokázal.

O půl jedné ráno nastoupila hlavní hvězda večera a půlka haly měla konečně důvod zvednout hlavu od piv a čínských nudlí. Možná až překvapivě malý Francouz co do vzrůstu, ale obrovský co do vlivu na současnou pop music odstartoval svůj set remixem "Sweat", který Snoop Doggovi produkoval. A to už byla jiná pohádka. Mohutné blikající projekce a oblaka dýmu daly tušit, kdo tomuto večeru vládne. Navzdory úvodním megahitům "Gettin' Over You", "Little Bad Girl" a "Sexy Bitch", které publikum tak říkajíc "nakoply", působil NuGuetta poměrně plaše, až zakřiknutě. On je opravdu spíše "tím pánem, co si doma ve studiu hraje se všemi těmi čudlíky a tlačítky" než nějakou rockstar.

Jestliže někdo čekal přehlídku pop-dance hitů, které zná z komerčních rádií, mohl být značně rozčarován. Ano, zaznělo i Pitbullovo "Give Me Everything (Tonight)", "Club Can't Handle Me" Flo Ridy, "Insomnia" od Faithless (R.I.P.) nebo už jednou slyšené "Levels" Aviciiho. Toto však nebylo pouštění empétrojek v radio editu, ale opravdová taneční párty, tudíž jste z vašich oblíbených hitů slyšeli maximálně refrén, a jen co jste zajásali nad známou melodií, už nastoupilo pětiminutové "tuc tuc". Zdálo se, že se v hale sešla spousta návštěvníků, kterým nebylo úplně jasné, co měli od podobné párty čekat, a tak jsme stále častěji mohli v davu pozorovat otrávené a zklamané obličeje zejména -náctiletých. No když si dopředu nezjistíte, na co jdete...

Neoholený čtyřiačtyřicátník se zhruba po hodině show probral a začal publikum hecovat k tleskání nebo sborovému zpěvu refrénů, ale oproti třeba takovému Arminu Van Buurenovi má co do komunikace s lidmi ještě co dohánět. Místo toho si halu natáčel na mobil. Mikrofon použil zřídka, měl potřebu asi třikrát zopakovat, že je "very first time in this city", a ke konci připojil i milé: "Upřímně, ale opravdu upřímně jste mě překvapili, nečekal jsem, že to dnes bude tak skvělá show."

Utáhnout sám dvouapůlhodinovou show zvládne málokdo, proto hluchá místa v prostřední částí setu nepřekvapila. Zmínku si zaslouží dva tančící, blikající, lasery svítící, kouř dýmící a jiskrami jiskřící roboti Kryomani, které si můžete představit jako mix Robocopa a Daft Punk navlečených v kostýmku z filmu "Tron: Evolution". Jejich dvě pětiminutová vystoupení patřila mezi nejlepší okamžiky večera, a kdyby si BaGuetta zajistil více podobných laskominek, show by to prospělo. A také by je mohl naučit tancovat synchronně.

Zpět k muzice. David Guetta zahrál všechny hity z posledních dvou alb, ale zato téměř úplně ignoroval dřívější tvorbu. Kam se poděly "Love Is Gone", "In Love With Myself", "Baby When The Light" nebo "The World Is Mine"? Byly nahrazeny dvakrát zahranými "Sexy Bitch", "Turn Me On" a "Titanium", jejíž refrén "...far away, far away..." zpívali všichni tak hlasitě, že to i slavného producenta překvapilo. Krása. Večer uzavřel se stále ještě aktuálním "Without You" ponechaným v rádiovém znění, čímž bylo o vrcholu setu rozhodnuto. Po přídavku "I Gotta Feeling", které produkoval pro Black Eyed Peas, se ještě pozdravil s fanoušky v prvních řadách a jeho místo za pultem zaujal Michal Poliak.

Sečteno, podtrženo, David Guetta byl zábavnější než Calvin Harris o týden dříve v Praze, ale nudnější než Alex Gaudino v červnové Vídni. Do příště by mohl zlepšit komunikaci a doprovodný program, protože i takoví Scooteři zabaví vaše oči lépe. A kdyby přitáhl i nějakého toho hosta, bylo by to úplně perfektní. Akon to sice asi nebude, ale takový Chris Willis určitě nemá moc co na práci... Nechme se překvapit. V každém případě nezbývá než dodat Davidova nedávná slova: "Taneční hudba nikdy nebyla tak silná jako dnes." Tak ať jí to vydrží!