Nové album skupiny Garbage s názvem "beautifulgarbage" se nahrávalo poměrně dlouho, ale čekání stálo za to. Kapela na něm sice nijak zvlášť neustoupila ze své vyšlapané cesty, ale přece jen svůj mix rocku, popu a elektroniky dotáhla ještě o něco dál, než na svých minulých albech.
Pokud vás zajímá pouze recenze nového alba
Garbage, tento odstavec přeskočte. Rád bych se s vámi totiž podělil i o skutečnosti, které sepsání této recenze předcházely. Recenze na MusicServeru málem nebyla, protože česká pobočka BMG nám poslala pouze vypálené CD, na kterém byly písničky výrazně osekány (důvodem byl samozřejmě strach z případného kopírování a podobně), takže celá deska měla v této verzi jen něco přes půl hodiny. Kompletní album nám ovšem odmítli poslat s tím, že nové
Garbage na recenzi prostě nedávají nikomu, a že recenzi máme napsat z onoho osekaného promoCD, což jsem samozřejmě odmítl. Nezbývalo než zavolat přímo do britského labelu Mushroom, u kterých
Garbage novinku vydali, odkud nám CD bez problémů a rychle poslali, a tak se u nás recenze dočkáte i přes počáteční problémy. Ale už stačí, nejhlavnější je přece hudba...
Na nové
Garbage jsem se opravdu těšil, protože jejich debut a hlavně druhou desku "Version 2.0" považuji za jedny z nejlepších nahrávek posledních let. Zatímco mezi prvním a druhým albem uběhla poměrně krátká doba, na trojku jsme si museli docela počkat. Dobu před jejím vydáním sice mělo vyplnit cédéčko s béčky a remixy, ale to bohužel bylo odloženo na neurčito. 1. října jsme se ale konečně dočkali nové desky "beautifulgarbage" a je třeba říci, že
Garbage opět nezklamali.
Od nové desky se dalo čekat v podstatě cokoli. Kapela se mohla pohnout více k rocku, více k taneční hudbě, vymyslet něco úplně jiného, nebo téměř k dokonalosti dopilovat svůj nezaměnitelný styl mísení ostrých kytarových riffů s elektronikou a úžasnými popovými melodiemi. Přichýlili se k poslední cestě, a tak na "beautifulgarbage" můžeme najít třináct písniček v jasně rozpoznatelném stylu skupiny, ovšem zprodukované v té nejvyšší kvalitě. I když zpěvačka
Shirley Manson v průběhu nahrávání tvrdila, že nové album bude mnohem tvrdší, a že nemáme očekávat žádný pop, výsledek její slova poněkud popírá. Opravdu se zde dají najít skladby vyloženě rockové, v nichž tvrdé kytary hrají prim (například "Silence Is Golden" či "Shut Your Mouth"), ale nechybí ani vyložené "radio-friendly" hitovky (samozřejmě to až tak dalece neplatí pro česká rádia), v čele s prvním singlem "Androgyny", ale najde se jich samozřejmě více. V podstatě celé album. Kapitolou samou pro sebe jsou pomalé skladby, ve kterých nejvíce vynikne zpěv Shirley, téměř hymnická "Can't Cry These Tears" nebo závěrečná šestiminutová "So Like A Rose" jsou perlami téhle desky.
CD obsahuje také poměrně zajímavou CD-Rom stopu, díky níž si můžete (po připojení na internet) zremixovat své vlastní verze čtyř skladeb. Podobné hrátky mě většinou nebaví, ale
Garbage to mají vskutku vychytané, takže několik desítek minut jsem si s hraním s jednotlivými stopami strávil. A to můžete remixovat i s několika dalšími fanoušky na internetu zároveň, což jsem ovšem nezkoušel. Ale i to může být docela zábava.
Je pravda, že noví
Garbage nepřinášejí do svého zvuku v podstatě nic, co už nepředstavili na minulých dvou albech. Jenže právě oni si našli svůj styl, který jen dopilovávají k dokonalosti a "beautifulgarbage" je jen dalším krokem k ní. Každopádně podobnou sbírku třinácti vyrovnaných a bez výjimky výborných písniček byste hledali jinde většinou marně. Není to přelomová nahrávka, ale skvěle se poslouchá.
PS: Do Mushroom jsem samozřejmě nevolal. Prostě jsem zašel do obchodu.
Album:
Garbage - beautifulgarbage
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 52:54
Skladby: Shut Your Mouth, Androgyny, Can't Cry These Tears, Til The Day I Die, Cup Of Coffee, Silence Is Golden, Cherry Lips (Go Baby Go!), Breaking Up The Girl, Drive You
Home, Parade, Nobody Loves You, Untouchable, So Like A Rose