Rok 2011 byl pro teatrální provokatérku Lady Gaga více než úspěšný. Dlouho očekávaná třetí deska "Born This Way" se stala komerčním trhákem a ze strany posluchačů a (možná) překvapivě i kritiků byla slyšet víceméně chvála. Předešlý počin "The Fame Monster" získal placku (ne)tanečních předělávek a opět tomu není jinak. Čtrnáctka remixérů různého založení dostala do rukou album přecpané hity, dýdžejům se však podařilo je přes své mašinky procedit na nezáživnou kaši. Už zase.

Před rokem a půl totiž vyšel první hrůzostrašný vzorkovník unylých remixů s neobjevným názvem "The Remix" a tvůrci toho druhého se vůbec nepoučili. Základním problémem je, že se pánům od mašinek ve většině případů podařilo úspěšně usmrtit popovou esenci původních tracků. Zmizela veškerá melodičnost, hitovost a líbivost, která dělá pop popem. Tyto prvky byly nahrazeny posmutnělými beaty, které by se hodily leda jako podklad pro scénu s pohřbem mimozemšťanů v seriálu "Star Trek". Například mysterióznost "Bloody Mary" sice zůstala, ale The Horrors ji transformovali tak nudným způsobem, že při poslechu nejspíše usnete.

Velká část remixů plyne pomaleji než pomalu a přepálená stopáž celému zážitku zabije poslední hřebíček do rakve. Kterak se jinak výborným Goldfrapp podařilo udělat z "Judas" rozplizlý umíráček na téměř pět minut, je mi stále záhadou. Gaga to chtěla asi temné. A špinavé. To také dostala, jenže se plíživým tempem překulila až za hranice normální poslouchatelnosti. Na albu není prakticky jediný song, na který by se vám mohlo chtít tancovat (pokud tedy nejste zombie s morbidním hudebním vkusem). Hrana zazvonila i živelné "Yoü And I", Metronomy ji zpomalili natolik, že máte pocit, že se zastavil čas a celý svět okolo vás.

Jediný remix, který má šanci zaujmout, je ten od Hurts k "Judas". Je sice také pomalý a špinavý, ale zároveň je i dostatečně osobitý, takže máte reálnou chuť dát si ho znova. Pokud jste při poslechu neupadli do mdlob a celou placku sjeli až do konce, pravděpodobně to bude jediný kousek, který si zapamatujete. Zbytek je neškodný, unylý a zcela zbytečný. Zbývá dodat jediné - jak by řekl mistr smrtí nasáklé poezie Edgar Allan Poe - nevermore.