Komerčním tahounem desky je singl "New Age", který zatím překvapivě slaví největší úspěchy v Německu. Tato skladba rozhodně nebude jediným hitem alba. Dalším třeba může být až soulová a odlehčená skladba "Didnť". Tato poloha sluší Marlonovi nejvíce. Ze songu je slyšet písničkářství, jednoduchost a radost z hraní. Pokud si ji posluchač představí zahranou jen tak se španělkou, nedá se jí nic vytknout. Hezký rytmus a atmosféru má i následující song "True To Yourself". Nejhezčím momentem písně je příjemná mezihra. Zpěvák nezapře ani vliv reggae, které je tu a tam slyšet v celé desce.

Všechny skladby jsou dobře vystavěné a mají dobré aranžmá. V duchu si znovu pohrávám s myšlenkou, jak by deska zněla, kdyby byla nahrána akusticky. Jak Marlon vezme španělku a hraje tyhle songy někde na párty na některé z pláží karibského ostrova Svatého Vincenta, na kterém žil od šestnácti let, než se vrátil do Londýna.

Povedená je i píseň "10 Milion", která zaujme chytlavým rytmem bicích. Ale znovu to řečené klišé - přílišné aranžmá písni škodí, pokud by byla nahrána jednodušeji, dopadla by lépe. Dalším songem, který stojí za zmínku, je "The Loss". V úvodu španělka a ta u jiných songů tolik chybějící přímočarost. Jednoduchý kytarový riff, prostý rytmus bicích a soulový zpěv se tu postaraly o kvalitní song. V následují skladbě "Closer", kterou si tu interpret zanotoval s Lucy Leston, jako by vypadla z desek Sade. Inspirace je tu jasná.

Marlon Roudette nebude žádnou trvalkou, v čase asi neobstojí a za deset let už o něm nebude vidu ani slechu. Nelze však popřít, že je to kvalitní pop, který baví. U kritiky se žádný velký úspěch konat nebude, u fanoušků ale ano. Doma bych si desku nepustil, avšak jako podkreslení do baru, na nějakou párty, je ideální. Je to pozitivní muzika, která neurazí. Pozitivní muzika, který je nabitá karibským sluncem.