R.E.M. se rozpadli. Tečka. Nemá cenu se tím více zabývat. Než se s kapelou navždy rozloučíme, máme tady nový výběr s dlouhým názvem "Part Lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage 1982–2011". Může se to zdát neuvěřitelné, ale jde o vůbec první kompilaci, která mapuje celou jejich historii. Pod jednu střechu se tak dostávají jak nahrávky natočené pro současnou vydavatelskou firmu Warner Music, tak první skladby pro I.R.S. Records. Díky chronologickému seřazení se hezky ukazuje, jak neznámá formace dosáhla nejdříve pouze mírného, následně globálního úspěchu a bohužel ukazuje i její sestup.

Nejúspěšnější období R.E.M. bylo bezesporu ohraničeno alby "Document" a "Automatic For The People". V té době se dostali do první ligy a natočili své nejlepší singly, včetně "Losing My Religion", který lze považovat za milník (koneckonců i Peter Buck napsal do bookletu k výběru "In Time: The Best Of R.E.M. 1988 - 2003", že kariéra R.E.M. se dá rozdělit na období před a po "Losing My Religion"). Není divu, že právě singly z tohoto období na kompilaci zabírají (po právu) nejvíce místa. V momentě, kdy si ale položíme otázku, zdali je na albu všechno podstatné, nastává problém. Plocha čtyřiceti písní se může zdát jako dostačující, ale v tomto případě počítejte s tím, že vám bude spousta oblíbených kousků chybět.

O kompletnost jít nemělo, to je jasné už z názvu. Šlo ale vybrat trochu lépe. Problém je především s pozdějším materiálem. Prvních pět desek, které byly natočeny ještě pro I.R.S., je zastoupených poměrně slušně (pokud by tam někomu něco chybělo, doporučuji kompilaci "And I Feel Fine: The Best Of The I.R.S. Years 1982-1987"), to samé se dá říct i o prvních třech deskách pro Warner Music ("Green", Out Of Time" a "Automatic For The People"). Po té už jsou nahrávky většinou zastoupeny po skladbě s tím, že výběr nemusí být každému po chuti. Především zamrzí absence"Bang And Blame", "E-Bow The Letter" nebo "Daysleeper". Na druhou stranu by šlo postrádat kteroukoliv ze tří skladeb z letošního ne moc povedeného "Collapse Into Now" (především "Alligator_Aviator_Autopilot_Antimatter"). Pokud jde o trojici novinkových písní, ty ani nenadchnou, ani neurazí.

Přesto si zde každá generace, která byla muzikou athenských muzikantů ovlivněna, najde to svoje. Pro někoho to mohou být hity z počátků, kdy R.E.M. definovali pojem indie kytarovka ("Radio Free Europe", "Driver 8"), pro jiné zase balady z nejslavnějšího období, u kterých se dojímáme dodnes ("Everybody Hurts", "Nightswimming"), nebo pozdější hitparádové zářezy ("The Great Beyond", "Imitation Of Life").

Je jen veliká škoda, že v posledních letech ztratili status, který si získali během osmdesátých a začátku devadesátých let. Od momentu, kdy odešel bubeník Bill Berry a vyšlo album alba "Up", se pouze čekalo, kdy se opět vrátí do formy a natočí skvělou desku. Tohle čekání pak většinou vystřídalo zklamání (korunováno nahrávkou "Around The Sun", od které se sami muzikanti snaží distancovat). To jim ale těžko můžeme mít za zlé, protože být umělecky na vrcholu i po třiceti letech, se podaří málokteré kapele. Nakonec jde hlavně o historický přínos a ten jim nemůže nikdo upřít.

"Part Lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage 1982–2011" je důstojné zakončení kariéry, a i když by se dalo namítnout, že obsahuje jen část příběhu, je tady vždy možnost sáhnout po řadových deskách. Důležité totiž je to, že R.E.M. po sobě zanechali spoustu nádherné hudby. A za to jim patří velký dík.