Na Sydney Harbour Bridge, slavném mostu nedaleko neméně slavné opery, je do železné konstrukce vyryto "Made In Middlesbrough". Na ikonickou stavbu, tvořící od roku 1932 pohlednicové panorama nejlidnatějšího australského města, byl použit stavební materiál pocházející právě z industriálního Ironopolisu, ležícího na severu Anglie. Na nehostinném, nudném severu, kde je pro našince asi nejzajímavějším vjemem binge drinking studentek tamní univerzity, které své alkohrátky pořádají po diskotékách. Noční život se ostatně odehrává výhradně v těchto tančírnách booze trapnosti. A denní? Ten není. Poté, co Middlesbrough F.C. sestoupilo v roce 2009 z Premier League, jako by v provinčním maloměstě zemřela chuť žít.

Kdyby Chrise Cornera zajímal kromě sexu, drog, rock'n'rollu a vlastního ega i fotbal, sešup mateřského klubu do The Championship by jistě už tolik neprožíval - vždyť jeho nový chlebodárce, Hertha BSC, v té sezóně válcoval Bundesligu. Ano, aby mohl psychicky nezdravý, smrtí posedlý Chris Corner psát své dekadentní texty plné snů, sexu, narkotických intoxikací, iluzí i deziluzí, opustil britskou scénu a plně se integroval do té berlínské. Nejsvobodnější město v Evropě jej spoutalo svou nezávislostí a upoutalo natolik, že se stalo vděčnou, věčnou, hřejivou peřinou a dalo zapomenout na ostrovní chlad. A přestože je Corner v současnosti nejvýznamnějším, nejznámějším reprezentantem značky "Made In Boro", byť je o dvaačtyřicet let mladší než zmíněný zaoceánský most, Berlin bleibt Berlyn.

Psal se rok 2006, když svěřenci kvazi-manažera Stevieho McClarena - soustředěný tým Boro soustředěný kolem australského brankáře Marka Schwarzera a jeho krajana, vitálního útočníka Marka Viduky - nestačili ve finále poháru UEFA na FC Sevilla a prohráli rozdílem třídy 0:4. Psal se rok 2006, když Berlín natrvalo roztáhl nohy osobité osobnosti, idolovi dcer matek, jejichž idolem byl o generaci dříve Billy Idol, Chrisu Cornerovi. Ten se do nabízeného rozkroku tak dlouho nořil, až Berlín ponořil do té nejzářivější temnoty. Něco končí, něco začíná. Výprask předznamenal pro Middlesbrough období temna, Berlín pro IAMX zase dobu světla. Byť temného.

Během prvního z mnoha McClarenových trenérských přešlapů běžel Chris Corner svůj životní maratón, obtěžkán ostrovními médii nepříliš vřele přijatou debutovou nahrávku IAMX "Kiss + Swallow", několika vydanými épéčky a působením ve zběsilé triphopové formaci Sneaker Pimps. Po odchodu do německého hlavního města, které si jej podobně jako každou bizarnost záhy osvojilo, ze sebe Corner definitivně strhl nálepku přeceněný. Neradoval se dlouho - novináři a novinářky ji nahradili flastrem nedoceněný.

Nekompromisnímu škatulkování navzdory se ovšem IAMX podařilo - minimálně napříč východní Evropou - vybudovat poměrně početnou fanouškovskou, lépe fanynkovskou základnu. Corner navíc dokázal, že i v dnešní konzumní době vybudovat neznamená jen vydat nadprůměrnou desku a sedět v koženém křesle svého prokoxovaného apartmá, rýžovat a dále koxovat, ale projet křížem krážem svět, vracet se na ty kříže a projet si nos teprve na oslavu podařených návratů. A že těch do Prahy už bylo.

PS: 5. listopadu hraje od 15:30 Hertha BSC na domácím Olympijském stadionu s Borussií Mönchengladbach, od 18:20 nastoupí ve stejný den doma i Middlesbrough F.C. proti Watfordu a od 20 hodin hraje IAMX ve smíchovské MeetFactory s Prahou. A hraje po roce opět doma. Proč si tedy nepřipomenout dosud vyšlé desky v komentované diskografii.

---

Na ostrovní scénu Chris Corner nikdy pořádně nezapadl. Svou chameleonskou vizáží, kdy jeden den vypadal jako emokluk z kuchyně líbimseti, co se fotí na mobil v matčině umakartové koupelně, a ten druhý zase jako vůbec první ikona ufo porna, Ziggy Stardust, doslova dráždil britská hudební periodika. Ta mu jeho výstřelky proti módní šedi spočetla při recenzích sólového debutu, který se v překladu do češtiny jmenuje "Polib a spolkni". "IAMX zabíjí své fantastické produkce častým teatrálním přehráváním a odporným sborovým pojetím některých písní. Jedna z nich pak nabízí vůbec nejtrapnější text letošního roku," polykal Pitchfork. "Chris Corner opravdu není David Gahan," líbalo AllMusic. Položme si nyní základní, zásadní otázku. Byla ostrovní média opravdu zaujatá? Není náhodou navázání na důmyslně ztracenou nit, kterou kdysi vyšívali Depeche Mode či New Order vážně out a za in tuto záležitost považuje jen zaostalá civilizace, libující si v hudebním fetišismu, tedy národy východní Evropy? Anebo byla ostrovní média opravdu zaujatá? Ať je pravda kdekoliv, ostrovní média jsou vždycky zaujatá. Londýnské album "Kiss + Swallow" nabídlo zajímavou hudební produkci, která částečně čerpala z původní tvorby Sneaker Pimps, výrazně více se ovšem ke slovu přihlásila elektronika. Jednak synťáky, které dle potřeby dotvářely rockovou, popovou či lounge atmosféru, ale i různé nasamplované ruchy, jež do písní IAMX vpouštěly duchy Gahanova erotična ("Sailor") či tesklivého Goreho melodična ("Sample Girl").

Recenze: "Jako ideální místo k poslechu téhle desky doporučuji noční velkoměsto. Jen tak si přejíždět z klubu do klubu, ve vlastní limuzíně, a k tomu si pouštět IAMX. Nejste totiž vůbec nic, dokud nepřijde víkend."

IAMX - Your Joy Is My Low

IAMX - White Suburb Impressionism

---

Díky tomu, že se záměr z debutu nepodařilo Cornerovi tak docela (čti vůbec) naplnit, dostal jeho projekt IAMX paradoxní, druhou šanci debutovat. Tentokrát logicky zacílil na publikum, které jej chtělo přijmout, nikoliv na to, jež bylo připraveno (ať již z jakéhokoliv důvodu) jen na další rezolutní odmítnutí. Corner zacílil a trefil za sto, kdyby za sto, za tisíc bodů. Z "The Alternative" se stalo na východ od Anglie terno. Prakticky neoposlouchatelná záležitost, jež v sobě pojí hrubost i něžnost, egoismus a pokoru, černou a bílou. Chris Corner rezignoval na experimenty pro experimenty, které se na minulé desce objevovaly nejspíše jen z důvodů podbízení se britskému trhu - mám na mysli ty křečovité pokusy, kvůli kterým jeden čas IAMX v Londýně netituloval nikdo jinak než Molkohead, pokud IAMX tedy někdo alespoň tituloval. Místo bušení na zavřená vrata Corner natočil začátkem roku 2006 jednoduchou, lehce zapamatovatelnou desku, kdy strukturu jednotlivých písní zvýrazňoval příjemný osmdesátkový retro groove. Titulnímu názvu navzdory se stal projekt IAMX na své druhé desce mnohem méně alternativním a více electropopovým (myšleno v dobrém slova smyslu). Textově se na desce opět podíleli staří známí Ian Pickering a Liam Howe, navíc se přidali i další, včetně vokalistky Sue Denim. IAMX se stal synonymem pro pestrost, zapomenuta byla monochromní kompaktnost debutu - i ta ovšem měla své klady. Na "The Alternative" IAMX dokazuje, že umí být funky stejně dobře jako hypnoticky psychedelický. Na "The Alternative" IAMX dokazuje, že umí. A vymazlený epos "Spit It Out String Version" je třešničkou na cheesecaku, néasi.

IAMX - Spite It Out (String Version)

---

Chrise Cornera přestal Londýn zajímat stejně rychle jako se Londýn přestal zajímat o něj, což znamená okamžitě po fiasku premiéry. A zatímco druhá deska byla klíčková pro zocelení rozervané psyché, ta třetí studiová se zase navrátila k metodě pokusů a omylů. Corner si byl vědom toho, že má na nesmrtelnost už zaděláno, a tak byl čas na snahu o opravdové umění. Vyvstává otázka, oslovil by s ní Londýn tentokráte? Spíše ne, argumentem by jistě bylo, že takových, jako je IAMX, je v Camdenu tolik, že vám ani zasvěcený Pitchfork neřekne kolik. Nicméně, britská média už na novinku IAMX nijak nereflektovala, Corner to tak zkusil (podobně neúspěšně) ve Spojených státech, kde ještě před vydáním třetí desky vydal své dvě první. Vraťme se ale zpět ke třetí. Tu tvoří labyrint kompozic, kam přívětivá popová hitovost a párty feeling nesmí vkročit, protože veškeré místo pro sebe uzurpuje důraz na avantgardní až kabaretní extravaganci. Chris Corner dospěl díky předchozí taneční desce do svého věku i sám do sebe. Z jeho projevu se vytratila infantilní naivita, což se ukázalo být ve výsledku na škodu. Na plně autorské desce "Kingdom Of Welcome Addiction" nešetří sociálně-kritickými texty a politickými tématy, což povětšinou pro většinovou společnost není ten správný doprovod pro víkendovou noc. Jedinou výjimkou potvrzující pravidlo je lízátkový duet s Imogen Heap "My Secret Friend". Sice se z Cornerovy tvorby vytratila lehkost, jenže i nový, těžkopádnější krok je po několika posleších natolik sexy, že mu nelze vzdorovat. A to je kumšt.

Recenze Dana Hájka: "Chris už není jen onen přelétavý opeřenec extravagance a nepolapitelnosti. Bez nadsázky zde odhaluje naštvaný postoj na cokoliv, co se jej dotklo ("Think Of England", "The Stupid, The Proud" nebo "An I For An I"), hýří optimismem ("You Can Be Happy"), odcizením od reality a končí u smutkem zahalené osamělosti. Jsou to karty vyložené na uhelnatě tmavé desce stolu, bez náznaku falše, kdy samotná hra s pocity má jasná pravidla."

---

Dosud poslední studiovou nahrávku vydal Chris Corner letos zjara. Deska "Volatile Times" značí návrat k harmonickému pojetí hudby, tedy k faktoru, jenž IAMX mezi germánskými a slovanskými kmeny proslavil. Empatický projev, rozmělněný širokým spektrem nálad, signifikantní atributy, jež prostupují celým novým materiálem berlínského exulanta. Corner svou kabaretní masku z předchozí desky ještě zcela neodhodil, jen ji ještě temnější elektronikou obohatil o nový rozměr. Nejnověji totiž zní jeho glam noir jako starší darkpopové nahrávky tolik ceněných a oceňovaných, londýnských Goldfrapp. Corner se naučil vystavět píseň od základu až do výše Babylónské věže. Nepřestal být egomaniakem, nepřestal neskrývat své slabiny, jen se zlepšil ve svých silných stránkách. Na "Volatile Times" manipuluje se svým publikem jako nikdy předtím, a pokud přistoupíte na jeho teatrální fantasmagorie, lehce vám uštědří nezapomenutelné lekce. Elektronický epos, který IAMX stvořil, boří hranice geniality a kýče a dost možná by mohl být tím pověstným klíčem, který vysvobodí dnešní hudební produkci ze slepé uličky. Jenže to by nesměla mít všechna alba IAMX ze 75 procent stejný základ, anebo by musel mít Corner vliv i jinde než jen v Berlíně, Praze nebo Varšavě. (A sami víte, jaká je realita.) Nicméně, vrcholem aktuální nahrávky je lunaparkový singl "Bernadette", ať již v originální anglické či bonusové německé verzi. Úžasnější píseň letos ještě nikdo nevydal, a to ani v Berlíně, ani v Praze, ani ve Varšavě a dokonce ani v Londýně.

Recenze Davida Věžníka: "Chris Corner si bere to nejlepší z groteskně širokého spektra současné hudby - tvorby lidí jako Einstürzende Neubauten, Emilie Autumn, The Prodigy, Amanda Palmer, Rammstein - a úspěšně to přetavuje ve svůj originální zvuk."

---