Pokud se zajímáte o slovenskou hudební scénu, určitě vám jméno kapely Iné Kafe neuniklo. O tom, jak těžké je dělat muziku u našich východních sousedů, o nelegálním kopírování, médiích a spoustě dalších věcí jsme si v létě povídali se zpěvákem Iné Kafe Vratkem.
© inekafe.sk Slovenská kapela
Iné Kafe se o letošních prázdninách vydala do Čech s touhou dobýt i kraj svých západních sousedů svou neopunkovou tvorbou. V rámci jejich letního turné jsme si povídali se zpěvákem Vratkem.
Jak bys kapelu Iné Kafé, kterou naši fanoušci stále tolik neznají, představil?
Jsme slovenská neopunková a poppunková kapela z Bratislavy. Existujeme pět let, vyšly nám tři oficiální desky, čtvrtá vyjde na podzim. Jsme čtyřčlenná parta, basák se jmenuje Forus, kytarista Tibor, bubeník Dano a já se jmenuju Vratko. V rámci našeho stylu si nechceme hrát na žádné posly nějaké víry, ani nějakých politických nebo anarchistických myšlenek, snažíme se pouze vyjádřit svůj postoj k životu, svoje zážitky a postřehu. Co se týče našeho publika, jsou v něm zastoupeni jak pankáči, tak všechny ostatní posluchačské vrstvy. Naší poslední desky se prodalo téměř třicet tisíc kousků, s novou deskou, která by se měla jmenovat "Príbeh", bychom se chtěli dostat také do Čech a na podzim chceme udělat turné po českých klubech. Už teď jsme ale dost překvapeni z toho, že nás lidi v Čechách docela znají a chodí na naše vystoupení.
Tak tos mi odpověděl na několik otázek najednou. Jak se na Slovensku na takovou kapelu, jako jste vy, dívají média?
Na Slovensku je především úplně jiná celková situace, než v Čechách. Nemyslím si, že by se české kapely musely tlačit do médií. Máte tady spoustu rockových klubů, časopisů, dokonce tu jsou i rocková rádia. Tohle všechno na Slovensku chybí. Není tam žádná klubová scéna, ani jeden rockový časopis, takže pokud u nás člověk nekomunikuje s médii, tak vlastně neexistuje. Čeští rockeři se mohou díky situaci u vás vysrat na Novu a všechny ty jejich Esa, protože je tu spousta klubů a časopisů, které se jim věnují. Na Slovensku je situace nenormální, takže musíme komunikovat s médii, protože v opačném případě prodeje samozřejmě nejsou tak silné, jak by mohly být.
© Jan Klempíř Jaký je váš vztah k elektronickým médiím? Ptám se proto, že MusicServer.cz je nejpopulárnějším hudebním serverem v Česku. Zajímá mě proto, jak je to u vás na Slovensku.
Myslím, že music.sk, ale nejsem tak velký fanoušek internetu, takže moc nevím. Ale internet se mi líbí, protože se člověk nemusí dívat na to, co mu nabízí nějaká televize, a může si přepnout tam, kam sám chce.
Když jsem dělal rozhovor s kapelou Divokej Bill, kluci říkali, že fandí všem těm načerno vypalujícím pirátům, protože díky tomu se jejich muzika dostala i k tomu, kdo by si ji normálně nemohl koupit. Co ty na to?
No samozřejmě. Já se k tomu mohu jenom přidat. Kdyby jsme žili v ve zdravé a fungující tržní ekonomice, kde mají lidé peníze a mohou klidně dávat každý měsíc tisíc korun na nákup cédéček, bylo by to jinak, ale pokud si dřevorubec vydělá pět tisíc a donese to domů dětem, tak má co dělat, aby je vůbec uživil. Nikdo se pak nemůže divit, že si to lidi kopírují načerno. Na Slovensku je navíc ještě horší ekonomická situace než v Čechách, takže bych se nikdy nezapojil do takových akcí jako "Kopírování zabíjí hudbu". Proto říkám - ať žije
Napster a nechci se vůbec zamýšlet nad tím, kolik bysme toho prodali, kdyby nebylo pirátských kopií. Vím, že tím přicházíme o peníze, ale na Slovensku je více než pětadvacetiprocentní nezaměstanost a spousta našich fanoušků by nás bez těch pirátských kopií vůbec neznala. Takže díky všem pirátům ...
Co bys vzkázal vašim fanouškům?
Že se na ně moc těšíme v rámci našeho podzimního, zimního a jarního turné. Budeme se snažit přijet do každého okresního města, data mohou fanoušci zjistit na naší webové stránce
www.inekafe.sk. Dřív platilo takové heslo, že český metal a slovenský punk, takže bysme rádi navázali na tu tradici a stali se posly slovenské muziky v Čechách.
Díky za rozhovor a ať se daří.