V těchto dnech rozjíždíte v České republice projekt MusicJet. Lze jej chápat jako snahu kompenzovat ztráty v hudebním průmyslu způsobené nelegálním stahováním hudby?

Řekl bych to jinak. Tato služba by měla českým uživatelům umožnit poslouchat hudbu legálně. Věřím, že MusicJet bude mít úspěch. Zatím je úspěšný ve všech zemích, kde jsme jej uvedli na trh.

Na tom českém zatím téměř neexistovala šance pořídit digitální hudbu legální cestou. Jak nyní chcete znovu motivovat lidi, aby začali za hudbu platit, když se to za poslední roky téměř odnaučili?

Teď to bude snadné. Vedle nelegální cesty bude existovat i ta legální. Ta bude také zdarma, takže jediné dilema bude znít - mám poslouchat hudbu zdarma nelegálním způsobem, nebo mám poslouchat hudbu zdarma legálním způsobem? Dalším plusem je uživatelské prostředí. Máme ověřené, že například služba Spotify je oblíbená částečně i díky němu. MusicJet nabízí přehledný katalog, okamžité přehrání hudby bez nutnosti cokoliv stahovat a tedy eliminování rizika nejrůznějších počítačových virů atd. Díky příjemnému uživatelskému prostředí se MusicJet v ostatních zemích rychle adaptoval a já věřím, že tomu bude stejně i v České republice. Navíc, jak už jsem zmínil, je to služba legální a je zdarma.

Jenže verze zdarma je jenom jednou z možných.

Správně, placená verze je nadstandard. Jenže při nelegálním stahování na serverech typu rapidshare taky platíte za nadstandard, například za vyšší rychlost, vyšší počet slotů atd. V čem je tedy rozdíl? Opakuji se, ale v tom, že MusicJet je legální.

Takže v neplacené verzi půjde o reklamy mezi skladbami.

Přesně tak. Stejně jako reklamy v rádiu.

Pořád je tu ovšem častý argument, že lidé jsou ochotni platit za hmotnou hudbu, tedy CD a vinyly, ale za digitální hudbu - tedy za data - už platit nechtějí.

MusicJet je službou spíše pro mladší uživatele. Starší posluchači se s hudbou v digitální podobě - ať už legální nebo nelegální - neztotožňují a stále dávají přednost cédéčkům a vinylům. Jde také o styl. Zatímco hudba pro starší posluchače, tedy rock’n’roll a autoři z šedesátých a sedmedátých let, má stále převahu na fyzických nosičích, styly jako pop, r’n’b a hip hop stále častěji najdete jen v digitální formě. Nemyslím si, že by nástup digitální hudby snížil nebo zvýšil prodeje té fyzické. Mladí lidé se adaptují a starší posluchači budou stále kupovat cédéčka.

Proč jste vlastně přišli na trh tak pozdě? Není nakonec úpadek hudebního průmyslu zaviněn právě velkými nahrávacími společnostmi?

Možná máte pravdu, že jsme se objevili pozdě. Na druhou stranu je k ničemu hledat viníka, protože to celou situaci nijak nezlepší. Myslím, že zásadním zlomem byl nástup digitálního věku, s ním spojené velké změny na trhu a taky přístup lidí, kteří by nejraději měli všechno zadarmo. Nikdo nepřijde do obchodu pro chleba s úmyslem nezaplatit za něj. Ale pokud jde o internet, lidé mají pocit, že za věci platit nemusejí. Podobnému problému čelí čím dál více také filmová branže a v budoucnu se do tohoto stádia dostanou i knihy. Nejsme tedy jediní - pouze nás to potkalo jako první. Uznávám, že jsme mohli reagovat rychleji, ale internet byl bohužel až příliš rychlý. Ale jak jsem řekl, teď je důležité tento nepříznivý trend zvrátit a ne hledat viníky.

Znamená to, že stále věříte v obrat k lepšímu?

Věřím, že to stále má svůj smysl. Můžu zmínit příklad Skandinávii, kde bylo ještě před dvěma lety internetové pirátství na velmi kritické úrovni. Teď už ale zisky opět stoupají. Umělcům a speciálně novým umělcům MusicJet jistě pomůže. Například ve Španělsku se žádný z nových umělců neobjevil v Top 40, což se tam stalo úplně poprvé. A víte proč? Pirátství obírá majors o peníze, které pak chybí při podpoře nových umělců. Když jsou labely ve finanční krizi, pochopitelně nechtějí riskovat investováním do neznámých jmen.

Takže pokud MusicJet uspěje, podepíše se to pozitivně také na situaci hudebních interpretů?

Rozhodně! Universal Music i ostatní majors stojí za umělci. Oni nás utvářejí, bez umělců nejsme nic. Když tedy bráníme jejich práva, není to pouze kvůli našim ziskům, ale také kvůli nim samotným. Pokud totiž nebudou mít peníze, těžko můžou přežít a nahrávat desky.

Momentálně se zdá, že projekty jako MusicJet jsou poslední šancí, jak hrozivou situaci zachránit. Představte si, že tento model přesto nebude fungovat. Mohlo by to znamenat poslední hřebík do rakve hudebního průmyslu?

To se nemůže stát. Lidé hudbu milují. Dovedete si představit, že byste se ráno probudil s tím, že už nikdy nevznikne nová hudba a že budete do smrti poslouchat jenom tu dosavadní? To se prostě nemůže stát.

Měl jsem spíš na mysli konec hudebního průmyslu, řekněme, po funkční stránce, tedy konec současného modelu hudebních labelů.

Přestože touto novou cestou riskujeme, stále věříme, že je to tak správně a že lidé chtějí a potřebují nakládat s hudbou legální cestou. A pokud v České republice neuspějeme, nebude to vzhledem k velikosti vašeho trhu taková katastrofa.

V celém projektu jsou angažovány také další subjekty. Třeba telekomunikační společnosti, mobilní operátoři a další. Napadá mě, jestli většina zisku nakonec nepřipadne právě jim.

Vypracovali jsme takovou smlouvu, že by se to stát nemělo. Příslušný podíl budou generovat všichni - umělci, jednotliví poskytovatelé služeb i my. S tím počítáme zejména v dlouhodobém horizontu.

Máme tedy klasická CD a budeme mít digitální hudbu. Budou se tyto dva formáty přátelit nebo si spíše konkurovat?

V minulosti se stávající trend několikrát změnil. Vezměte si třeba vinyly. Existovaly klasické desky a pak přišel formát kompaktního disku, tedy CD. A teď se vinyly dostávají znovu do módy. Jenže teď mluvíme pouze o konkrétním formátu média, ve finále jde pořád o totožný obsah. Bude tak pouze na zákaznících, jaký formát zvolí. Rozhodně se nechystáme nahradit cédéčka digitální hudbou.

Na úplný závěr mi prozraďte, jakou hudbu posloucháte vy. Co jste si třeba pouštěl včera cestou z Paříže do Prahy?

Nevadí mi žádný styl hudby. Včera jsem si pouštěl třeba Natalii Imbruglia, klasickou operu nebo novou kapelu SuperHeavy.