Proč všichní obdivují Neckářovu "Půlnoční"?

10.10.2011 19:46 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

"Je to událost roku. Megapíseň. Comeback jak kráva. Nádhera!" nešetří nadšením hudební publicisté i běžní posluchači. Jak je možné, že se z "Půlnoční" můžou všichni zbláznit? Proč se stala takovým hitem? Má něco, co ostatním skladbám dramaticky chybí?
Různí - Alois Nebel (soundtrack)
© facebook interpreta
Těch důvodů je několik, ale nejpodstatnější jsou dva - díky Václavu Neckářovi a díky filmu "Alois Nebel". To, že jde jinak fakt o nádhernou skladbu, není vůbec podstatné. Bez N&N, tedy dvojice pánů Neckář a Nebel, by zcela jistě zapadla a poznal by ji jen zlomek lidí. Stejně jako kvanta jiných písniček.

Ty další důvody jsou o poznání nižší. Naše lenost, stádnost, nechuť objevovat nové věci. Potřebujeme doporučení známých, kteří říkají "To je pecka!". Potřebujeme nominaci na Oskara, abychom se o písničku začali zajímat. Kdo si všiml "Falling Slowly" v "Krásce v nesnázích"? Pár nadšenců. Ale po nominacích na Oskara se z písně stalo národní bohatství. A zase právem, písnička je to překrásná. Ale fakt potřebujeme, aby nás na ni upozorňovala nějaká všeobecně uznávaná autorita?

Jenže odkud bychom vlastně mohli (myšleno masově) tyto písničky znát? Člověk je líný a pasivní tvor, navíc žijeme v době informační a tedy i hudební přesycenosti. Naše rádia (zase myslím na ta masová), místo toho, aby pro běžné posluchače tyto písničky doporučovala a hledala, hrají jen provařené věci. A lidem to evidentně vyhovuje, radši si poslechnou jednu známou písničku po stošedesátýosmý, než aby objevovali něco nového.

A tak vždycky, když se stane nějaká skladba hitem, který bezmezně obdivuje naprostá většina národa, vzpomenu si na ty písně, kterým se to nepovedlo. A to, že se do povědomí národa nedostaly, nesouvisí s jejich kvalitou. Jejich nádherností. Jejich líbivosti. Je to jen proto, že jsme líní, písničku nezpívá někdo, koho známe, rádia ji nehrajou a nestala se ústřední melodií nového českého filmu.

Jan Burian a Lenka Dusilová
© facebook interpreta
V souvislosti s "Půlnoční" jsem si hned vzpomněl na dvě písničky. Jednou z nich je "1 - 1 = 0" (ukázka na webu vydavatele). Duet Jana Buriana a Lenky Dusilové. Nádherná, příjemná písnička pro každého. S chytlavým refrénem, romantickým textem. Má všechny atributy, které dobrá skladba pro všechny potřebuje. Ale stejně ji nikdo nezná. Tou druhou je "Naděje" (ukázka na webu vydavatele) Karolíny Kamberské. Vyšla už na jejím loňském albu "Hořkosladce", teď se objevila i na druhé desce "Říkadla a křikadla", určené hlavně pro děti. Písnička protkaná nadějí ve všech formách. Něžná, citlivá, nádherná vánoční skladba. Jedna z nejkrásnějších, co znám. Ale slyšel ji někdo z vás? Rádia ji ani o vánocích do svého vysílání nezařadila. Ale mohli jsme si zase mockrát vyslechnout, že "Sliby se maj plnit o Vánocích".

Jsem přesvědčen, že kdyby "Naději" a "1 - 1 = 0" zpívali Neckář s Vondráčkovou a ještě by se objevily v nějakém filmu, všichni se z nich nadšením zblázní. A kdyby "Půlnoční" vyšla JEN na albu Umakartu a nazpíval jí JEN Jaromír Švejdík, nikdo si jí nevšimne.

Umakart bez Václava Neckáře - "Půlnoční"

Probudíme se a začneme používat vlastní hlavu? Přestaneme poslouchat tupá rádia? Začneme radši používat nějakou jinou službu, kde si budeme vybírat sami, co nás zajímá? Změní se to někdy? Spíš ne. Jsme pohodlní, líní, stádní a život si děláme takový, jaký si zasloužíme. Bohužel podstatně méně barevnější, než by mohl být.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY