6/10
MIDI LIDI - Operace "Kindigo!"
Skladby: Mejdan století, Someone Who You Like, Ráno, Rád vařím, Rozhledna, Chata, Projdeme se koupelnou, Na co nesmíš zapomenout, Praděd, Patriot magor, Doktor, Ploužák proti všem přízrakům, Den, Operace "Kindigo!", Co jsem měl dnes k obědu (bonus)
Vydáno: 30.9.2011
Celkový čas: 60:15
Vydavatel: X Production
"Brněnská kapela, co není z Brna" už je po
zásadní personální změně skoro celá z Brna. Možná i kvůli tomu všemu vychází její "Operace 'Kindigo!'" v době, kdy už na její recenze měl sedat prach a mělo se debatovat o albu "Hospital U Blbých" (viz
"ediční plán" z listopadu roku 2009). To ale neva. To důležité je, že "Kindigo!" je na světě. Dokonali na něm
MIDI LIDI naznačovanou metamorfózu do kytarovky? Ne. Spíš si na desce konečně ujasnili svůj zvuk.
"MIDI LIDI jsou jednou z nejpřeceňovanějších tuzemských kapel a svému nelichotivému atributu na nové desce 'Hastrmans, Tatrmans & Bubáks' plně dostáli," napsal před dvěma roky kolega Benda a zasadil tím políček všem obdivovatelům zvrhlé tvorby Petra Marka a jeho kumpánů. Tvorby, která jedněm připadá neuvěřitelně specifická a vtipná, druhým neuvěřitelně vyčpělá, nudná a trapná. Tvorby, která na novince tak zásadních hudebních změn, aby cokoliv z toho změnila, nedoznala.
"Aj, byla někde blbost, přišla za ňú chytrost, že toho má už dost, mmm, mmm, mmmmm..."
MIDI LIDI si jedou to svoje pro ty svoje. Nejsou kapelou, která tvoří revoluce českých hudebních dějin.
Petr Marek pořád není vůbec ani trochu dobrý zpěvák a pořád si dává toliko prostoru (po odchodu Markéty citelně chybí ženský prvek, Bára Kratochvílová z dua
Dva ani slovenská střihačka Monika Midriaková to nevytrhnou). Po aranžérské stránce kapela pořád nenašla jiný způsob vývoje skladby než přidávání a ubírání dalších vrstev. Po textové...
Na páté víno
"Rád vařem a vim, že to umem. A holkám se to lébé..."
A po stránce hudební? Jo, je to veselejší než
"Hastrmani". Vlastně si člověk často vzpomene na "Čekání na robota" (třeba při skladbách "Projdeme se koupelnou" nebo "Ráno"... mimochodem, je to vážně vysamplovaný
Burial?). Mezi všemi čtrnácti kusy už na první poslech zaujme
dvojskladba "Praděd" a "Na co nesmíš zapomenout". Nejen proto, že mají totožný hudební základ, ale i proto, že v nich znějí akustické kytary a překvapivě svěže chytlavý pískající refrén. Taková
dvojhitovka. Jo, taky občas slyšíme živé bicí. To je Tom Kelar. Naštěstí(!) jeho úloha má přijít hlavně na koncertech, takže
Skyline 2 se nekonají. Ale třeba v kousku "Patriot magor" funguje a jeho bicí skladbu dobře nakopávají.
"Ten stan je khaki a ty taky, něco se snáší na tepláky..."
Na zdraví
MIDI LIDI měli vydat "Čekání na robota" a zabalit to. Měli si uvědomit, že jsou hlavně nenásilnou electro party kapelou. Že "Ploužák proti všem přízrakům", "Rozhledna" a další zádumčivosti nejsou to ono. Měli si uvědomit, že je lepší deklamovat: "Buď můj bujón!" než se snažit o příběhy nebo nějaká... poselství. Že tohle všechno může fungovat třeba i ve stejném složení, ale pod jiným názvem. Že koncept MIDI LIDí je přece jiný. Měli... ááále... Shoulda, Coulda, Woulda, Prada... MIDI LIDI netočí desky roku a vědí to sami moc dobře (snad!?). Natočili "Operaci 'Kindigo!'"...
... natočili desku, která je krokem zpátky, ale zároveň taky asi i tím jediným možným krokem vpřed. Dokazuje, že "Čekání na robota" bylo vrcholem, kterého kdy mohli dosáhnout. A zároveň naznačuje, že jestli se parta kolem Petra Marka chce vyvíjet, musí navazovat právě na svůj debut. Ne dělat hloubavé výlety mezi hastrmany, tatrmany a bubáky. A ještě k tomu všemu předpovídá, že tohleto navazování asi není možné. No... A to tahle recenze měla být vtipná. I tak je ale pátá nejlepší ze všech, co na tuhle desku vyšly.