© facebook interpreta
Michal Koch - Plačte, pravověrní, ale tahle deska je skvělá (9/10)
Vztah ke kapele: Maďarská láska na první poslech. Tak jo, zase jsem pozadu. Objevitel nových jmen ze mě holt asi nikdy nebude. Kasabian jsem poznal až díky kolegovi na letošním Szigetu, kam se mi vůbec nechtělo a kde mě nic jiného nebavilo. Bylo nasnadě, že novou desku chci ochutnat co nejdřív, ale že se až tak nadchnu, to jsem věru nečekal. Ano, přiznávám, že předchozí tři alba jsem slyšel zatím jen tak z rychlíku, a netuším tudíž, z jaké geniální špinavé garážové alternativy se zrodila tahle pravověrným (usuzuji z internetových debat) nevonící fúze elektronikou šmrncnutého rocku a vlastně dosti křehkého popu. Ale já jsem nadšen kombinací výtečného citu pro melodii, košatých aranží a přímočaré, leč nápadité rytmiky. A jestli se kapela pokusila vyjít vstříc většinovému publiku s cílem získat maximální možnou celoplanetární proslulost, je mi prosím srdečně puténka, protože z kvality nic neslevila. Prodávají-li miliony desek kapely jako Muse nebo Kasabian, pak je svět v pořádku. Pavel Parikrupa - Tak tomu říkám britská kytarovka! (8/10)
Vztah ke kapele: Doporučoval je sám velký Noel, věnovali své video Janu Palachovi a od té doby je mám rád. Vždycky se musím smát, když z ostrovů začnou přicházet zvěsti o novém zázračném objevu a v devatenácti z dvaceti případů se z toho vyklube nevímkterá kopírka The Smiths nebo Joy Division. S Kasabian to bylo jiné, ačkoliv samozřejmě ani oni nezapřou své vzory a hrdiny. Kasabian (stejně jako každý další interpret populární hudby) tvrdí, že jejich aktuální deska "Velociraptor!" je jejich nejlepší. A já jim dávám za pravdu. Anebo jinak: nejvíc se mi líbí, nejlépe se mi poslouchá a je nejvíc hitová. A docela pestrá: místy je to sice docela popík (no ale kdo by odolal tak nádherné písni, jako je "Goodbye Kiss"?), jenže pořád je tu dost skvělých kytar (plus stadiónový refrén jako v "Days Are Forgotten") a trocha elektronického koření (kvalitní plnič tanečních parketů "Switchblade Smiles"). Fakt bych si chtěl zařádit v davu na koncertě při titulní písni nebo se nechat unášet orientálními motivy "Acid Turkish Bath (Shelter From The Storm)", což je takový malý kasabianovský "Kashmir". A na dobrou noc si pouštím "Neon Moon". Tak to má být. Honza Průša - "Velociraptor!" chce odstup (8/10)
Vztah ke kapele: Ten nejlepší druh britské kytarovky, co může existovat.
© facebook interpreta
Vztah ke kapele: Celou konkurenci Kasabian strčí do kapsy. Muse do levé, Monkeys do pravé. Tak dlouho se (neúspěšně) Oasis snažili stát druhými Beatles, až se o to začali snažit Kasabian. Ale Leicester není Manchester, takže Meighan-Pizzornova parta pokukuje spíše po Harrisonovi a jeho únikům k orientálním krajům... "Velociraptor!" je pro jejich album dokonalý název, ale ve skutečnosti je úplně jiné, než název slibuje. A je především jiné, než jejich předchozí desky. Energie, která sršela z raných alb, je nahrazena honem za melodií a formou. Ano, Kasabian experimentují ve velkém, ale zároveň pokukují po stadionech - vždyť s koncem Oasis v téhle oblasti zeje díra velká jak... Jurský park. A mají sakra dobře našlápnuto. Splňují totiž všechny předpoklady a znějí dobře napříč polohami, což umějí jen ty opravdu velké kapely, mezi které Kasabian již od minulého alba oprávněně patří. Můžete téhle desce vyčítat přepálenou produkci, rezignaci na onen sexy hutný mix elektroniky a rocku z počátků, koketování s dospělostí a klišovitostí... Ale svět se točí a dvacet není nikomu navěky. Kasabian nebyli nikdy tak snadno čitelní. Bohužel, bohudík. Tomáš Bláha - Kouše? Ne, slintá, šišlá a kadí (4/10)
Vztah ke kapele: Vždycky jsem zvědavý, s čím přijdou - debut miluju, "Empire" mam rád, "WRPLA" něco mezi tím. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to leze na nervy. Ne, Kasabian si vážně nevybrali nejlepší název pro svou desku. Za velociraptorem každý vidí hbité dravé monstrum, a ta deska taková rozhodně není. Možná proto se ten název v recenzích tolik glosuje. Je to jako kdyby byl film "Gladiátor" o zmrzačeném chlapci na vozíku, který dává tkaničky do bot. Takzvaných "glád", víte? Navíc je zde množství neduhů, které mě přinejmenším iritují: a) většina skladeb by mohla být kratší, b) trademark KASABIAN se zdá být místy v nepříjemném schematickém kruhu, c) nadužívání smyčců - navíc když už jsem úplně zoufalý, zkusím zapojit arabský motiv, tak jako v "Acid Turkish Bath (Shelter From The Storm)", d) baladické songy, které jim nikdy nešly, se zde objeví ve třech stopách. Nikdy nebudou dobré kopie Beatles nebo dobré kopie průměrné kopie Beatles - tedy kopie citlivějších Oasis. Prostě jim to nejde. Když to vezmu zleva i zprava, na "Velociraptor!" pro mě zbyly jen čtyři songy ("Velociraptor!", "Re- wired", "Switchblade Smiles" a "Dogs Days Are Forgotten"), z nichž si pouštím prakticky jen dva ("Re- wired","Dogs Days Are Forgotten"). Mají hymnický potenciál, jsou zdravě nasrané a chytlavé. To u zbytku nějak nemůžu najít.
Album: Kasabian - Velociraptor!
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 50:38
Skladby: Let's Roll Just Like We Used To, Days Are Forgotten, Goodbye Kiss, La Fée Verte, Velociraptor!, Acid Turkish Bath (Shelter From The Storm), I Hear Voices, Re-wired, Man Of Simple Pleasures, Switchblade Smiles, Neon Noon