Industriální folk tajemného kuchaře s maskou

14.09.2011 08:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Na přelomu jara a léta vznikl v tichosti a po partyzánsku velmi zajímavý hudební projekt. Kuchař Kittchen uvařil, usmažil, vykuchal i upekl svoje debutové "Menu". Experimentální album, kde se potkává industriál s melancholickým folkem, kytara s příbory.
9/10

Kittchen - Menu

Skladby: Čaj, Mlhu, Nůž, Kafe, Sůl, Maso, Půlka chlapa, Uzený, Chrupka, Lednic je nejvíc, Medvědí steak, Zebra, Netopýr
Vydáno: 3.5.2011
Celkový čas: 34:53
Vydavatel: kittchen
Nejen kuchař může uvařit vynikající oběd. A nejen muzikant může nahrát výživné album. To druhé se právě povedlo Kittchenovi. Podle deníku, který má na svém webu, jde o kuchaře z hotelu v Doksech. Dlouho chtěl nahrát desku, použít kuchyňské zvuky, nahrávat v kuchyni. Ten nápad mu zrál v hlavě, usazoval se. A pak přišla krátká nemoc, z kuchaře se stal princ na práškách a uzavřen doma s horkým čajem a teplou dekou nahrál své "Menu" (deska vyšla digitálně a je celá ke stažení na umělcově webu). Zároveň vznikl paralelní futuristický příběh z osady Dok 5y. Kittchen si představuje život po globální atomové katastrofě. A vše se prolíná dohromady. Doksy, Dok 5y, hudba, kuchyň.

Kittchen je kuchař a vaří rozličné pochutiny. Ty odrážejí momentální stav jeho nitra. Touhy, sny, přání. Je melancholik, trochu asociál, citlivý nepoznaný hrdina. Bezmezný idealista a naivní snílek, který se učí žít ve světě, kterému asi ani nechce rozumět. Jeho pokrmy jsou právě takové, jak svět kolem sebe vnímá, a tak zásadně nedovařuje, připravte se na to, že ho budete konzumovat zasyrova. Jeho maso si nechává svou přirozenou vůni i smrad a vy ho musíte důkladně přežvýkat. Máte-li jemnější jazýčky, objevíte nové, zatím nepoznané chutě. Osvobozující, nekonvenční, opravdové. Dřív nebo pozdějc si je jistě zamilujete.

Z deníku kuchaře: 1.8.2011 - Romantici

V podstatě umíráme všichni. Moje babička oslepla a nakonec se ztratila na jaře při povodni. Bratr má boláky po celém obličeji, dny tráví u zrcadla v nějakém hotelovém pokoji a mačká si je. Často pak narazím na zrcadlo pokryté mastnými zaschlými fleky. Mě se daří dobře, pokud je co jíst.

Chlapa jsem poprvé měl v jednom roce, když mě vyndali z nůše. Jsem na to zvyklej od malička. Ale rodiče mi vyprávěli, že než poprvé snědli člověka, trvalo to roky. Někdo to taky nedal a umřel. Přirozený výběr. Nějaký chlap, Darvin, o tom měl teorii. Víc o tom ale nevím.

Celý týden prší a voda se zase zvedá. Slepci by se měli držet doma. Slepci a romantici.

Kuchař Kittchen je výrazná, muzikální osobnost. A kuchyň je pro něj nesmírně inspirativní místo. Ostatně v kuchyni byla nahrána řada známých demo snímků (namátkou třeba Ivan Král a jeho "Native"). Kittchen ale používá právě kuchyň jako jeden z nástrojů. Sáhne po tom, co má zrovna po ruce. A tak tu můžete slyšet čajovou konvici, královské Jakubské víno, příbory nebo i pecky z velkých broskví. Tyto instrumenty přirozeně zapadají do celého konceptu alba, skladby nejsou přesycené. A to právě díky velkému citu tohoto zajímavého hudebníka, citu, který chyběl třeba Jiřímu Burianovi na jeho sólovce "So Low".

Z deníku kuchaře: 29.6.2011 - Na výletu v Praze

Kittchen
© facebook interpreta
Včera jsem byl v našem hlavním městě. V Doksech jsem totiž na mne nesehnal rondon, který potřebuji na videoklip, co chystám dodělat během července. Řekli byste, že bych měl mít svůj vlastní. Ale zkuste si v rondonu sednout půl hodiny do přetopené kuchyně a uvaří se vám srdce jak hovězí. Už několik let pracuju prostě v bílém tričku a pepitech a vyhovuje mi to.

V Doksech měli buď moc malé, nebo moc velké. A tak jsem si řekl, že si udělám výlet. Nechal jsem se od Toníka z recepce hodit do Dubé a pak jel přes mělnické zatáčky a Mělník až do Prahy.

V Holešovicích jsem ale nasedl do špatné tramvaje a přejel přes most do Tróje. Říkal jsem si, že alespoň vylepím nějaké samolepky, které jsem si nechal vytisknout v Doksech v reklamce, ale všude po sloupech tu visí plakátky, že se hledají zmizelí pejsci. Řekl bych, že slogan V NOCI SNÍŠ MÉ JÁ SNÍM TVÉ PSY by se tu asi vyjímal ošklivě. Jel jsem tramvají zase zpátky a v prvních pracovních oděvech koupil rondon, jak se patří. Chtěl jsem se jít ještě podívat na Václavské náměstí, ale všude bylo takové horko a tolik turistů, že jsem se radši vrátil zpátky na Holešovice a prvním autobusem dojel až domů.

Celý deník je tady

"Menu" záměrně zní jako futuristický demo snímek z 80. let minulého století. Postapokaliptická vize budoucnosti se tu prolíná se zemitou a původní minulostí. Aby ale nedošlo k mýlce, nejde o žádný brutální industriál. Deska je plná citu, jde vlastně o milostné písně. Nenapravitelný romantik si pro debut vzal obrovské sousto a nespokojil se jen s hudbou. Jeho dílo přesahuje i do literárních a výtvarných vod, navíc vše drží pohromadě, funguje, dává smysl. Kittchen je pro mě největším tuzemským objevem letošního roku. Je až s podivem, že se na hudební scéně doposud neobjevil. Nebo snad objevil?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY