Po rozhovoru s Danem Bártou a Michaelem Viktoříkem ze skupiny J.A.R. se na musicserveru hlásí o slovo také textař Oto Klempíř. Úkol zněl jasně: Jak vznikaly jednotlivé skladby "Dlouhohrajících děcek" a co nám jimi chtějí J.A.R. sdělit? Než si děcku 1. září vyrazíte koupit, poslechněte si ukázky ze čtyř písní "Zlejch starejch dědků je plnej svět", "Stability, "S Hamasem" a "Vidět Boha konec světa" a přečtěte si Otovy komentáře i ke všem dalším písním, které se na novém albu objeví.

Zlejch starejch dědků je plnej svět

Ačkoli se to nezdá, jde o inspiraci ženou, respektive mou ženou Nadiou: koukáme se doma na televizi a vidíme, že tam zrovínka oxiduje papež, ten Němec. Byl to takovej dlouhej statickej záběr, kterej dopodrobna a detailně mapoval, jak je stařík celej usměvavej, nažehlenej, ozlacenej, dokonale upravenej, vyvoněnej a načesanej. Říkám svý ženě: To je ale luxusní dědeček. A ona jen procedí: Co bys ještě chtěl? Zlejch starejch dědků je plnej svět! Ta věta se mi svou upřímností propálila až do mozku, a já byl přesvědčenej, že to skvělý sdělení. No, zbytek je už kolektivní kreativita umělců, kteří to převedli do vzpomínkovýho matiné sedmdesátých let.

Zlejch starejch dědků je plnej svět

Kosti minulosti

Ve zralým věku už máme chuť posuzovat věci a znalecky hodnotit chlápky kolem sebe... takže, pokud možno, všechny iluze stranou a pojďme se sami sobě podívat na zoubek. Jaký jsme byli dřív, v co jsme se vyvinuli a za co dokážeme život ještě pořádně uchopit. Vnímavej posluchač snad rozpozná jemnou stopu adolescentní ironie, která v každým z nás ještě zbyla z minula, ale posuzujte nás milosrdně, bratři! S refrénem "vyndej svýho ptáka ven" měl trochu problém jeden náš zpěvák, takže jsme zkoušeli i variantu "vyndej svýho ptáčka...", ale bylo to moc růžový, tak jsme to nechali bejt.

Credo

Tahle věc je o fous vážnější. Odehrává se ještě před tím, než vznikne ono nehmatatelné napětí mezi otcem a synem. Popisovaný období je ještě plný chlapský romantiky, čumáku rakety polský mafie a očekávání, jakýže ten budoucí potomek a dědic království vlastně bude. Zpívající muž je plnej určitý oduševnělosti, naděje, hrdosti a zatím si nedokáže vůbec připustit, že to možná bude boj. Je to velmi křehkej vnitřní pocit pána, kterýmu se má brzy změnit život. Ten pán klečí na kolenou v noci před barem a prosebně huhňá o dokonalýho potomka slovy: Bože, zařiď ať je to syn, co mu v jangu nechybí jin!

S Hamasem

Jó, tak tenhle příběh se opravdu stal! Mladá Češka, dobrodružka Evča, si vyjela na dovču do Egypta a tam se zakoukala do nemožně krásnýho palestinskýho kluka, kterej jí pak ukázal trochu jinej pohled na sladkej turistickej ráj - protáhl ji tunelem do Gazy a zpět. V Gaze zažila noční řežbu v uprchlickým táboře, kde potkala chlápky o něco málo odlišnýho ražení, než jsou vlažnější český tuleňos... a už tam zůstala. Svůj malej českej svět, kterej jí pil krev, hodila za hlavu a ten její knedlajz doma se nestačil divit, cože mu to ta jeho milá proboha vyvedla. Prostě si zakoketovala s Hamasem... jen podotejkám, že Hamas neni jméno kluka nebo psa, aby bylo jasno!

S Hamasem

(de)Stability

Jezdil jsem tři dny autem křížem krážem po státě a nevěděl, o co mi ve finále vlastně jde. Na takovou debilní rozkolísanost jsem si připadal vskutku poměrně starej a nepřipravenej. V autě mi hrála jedna z desek mazlivý zpěvačky jménem N'degeocello a já jsem si z ní postupně zapamatovával takovou zvláštní změť refrénů a vokálů. Neustálý ježdění a hučení motoru mě přivedlo do jakýhosi mrákotnýho stavu, kde se mi to její medley spojilo v jednu linku a do toho se mi uvnitř hlavy začaly zjevovat různý kratší i delší slovní spojení a potom dokonce i celý věty. Když jsem se z tý jízdy vrátil domů, byl celej tenhle text stabilizovanej v mý hlavě a připravenej k použití. Tomu říkám pořádně vyjetý slova.

Stability

Moc not

Kdysi jsme nabízeli jedný komerční rádiový stanici jako náš první singl píseň s názvem "Jsem pohodlný". Programovej ředitel tý stanice se pořád ne a ne vymáčknout, jestli to začnou hrát a kdy a jaká bude rotace a co o tom budou říkat atd. atpd., prostě kdy ta paráda vypukne s plnou parádou. Po mnoha a mnoha dnech přemejšlení se ten dobrý a bohabojný muž konečně vymáčk. Jeho sútra nám všem vyrazila dech, kterej jsme popadli až po sedmým pivu. Upřímně a hezky se nám zahleděl do očí a se smutkem v hlase prohlásil: "Chlapci, tato stanice je vám velice nakloněna, ale tuto píseň hrát nemůže, obsahuje totiž moc not." Tak tady jich má o ještě něco víc, džezmen jeden.

Vidět Boha konec světa

Jestli chcete slyšet, s jakou nekompromisní volností, grácií a svobodomyslností se na nás valí konec našeho podělanýho světa, tak to musíte pořádně vosolit hned od začátku! A pak už to stejně necháte dojet na plný kule. Tahle věc pojednává o Bohu v nás - někdo ho tam cítí a druhej zas ne, ale každej chce vědět, jak to s ním vlastně je, s tím Bohem. A navíc, čím je kdo starší, vlastně říkejme spíš zralejší, tím menší má potřebu cokoli vysvětlovat a líbivě se usmívat.

Vidět Boha konec světa

Optimistický toxikoman

Nedávno jsem dostal od jednoho chlápka přísnej zákaz říkat, vo čem tadle pecka opravdu je. Měl pocit, že se mu tím vysmívám a ruším jeho kruhy. Škoda, protože je to velmi přejícná rytmicky houpavá funková ukolébavka, která si medí v příjemný poloze a s rytmickou vláčností ti laškovně pošeptá do ouška, že nikdy nebylo tak dobře, aby nemohlo bejt leště o krapítek líp. Dívá se s tebou chvíli do zamlžený minulosti, aby zas hned přeostřila na decentně vyťuťanou přítomnost. Říkáte si, co je to za kecy? No jo, to máte recht! Opravdu bych vám všem rád řek, o čem tadle pecka vlastně je, ale hele, mám to prostě zatrhnutý od toho chlápka. Jsem optimistický ombudsman.

Vývoj hňupa

Název není zcela jednoznačný. Ten opravdu ostrej krvavej vnitroskupinovej debatčák* vzniknul až ve chvíli, když se rozhodovalo mezi názvama "Vývoj hňupa" a "Vývoj strupa". Půl nás bláznilo za hňupa a půlka zas šílela po strupovi. Miska vah se nachýlila směrem k hňupovi v momentě, kdy jsme si uvědomili, že případnej strup by byl bejval zřejmě daleko slabší konzument určitýho materiálu než výše zmíněnej hňup a strupovskej verš by navíc jistě postrádal jemnej a filigránskej hňupovskej půvab. Posuďte sami, co vyveršoval pravej hňup: Já nechtěl nikdy lajnu, lajna chtěla dát si mě! No, tím to strupi projeli na celý čáře.

*dobytčák

Eko bio green dia

Čet jsem si na oný místnůstce jeden zoufalej časopis o marketingu, kde někdo dost vychytaně radil, jak bejt komunikačně in a co vůbec má současná marketingová populace troubit do světa. Ten článek byl tak blbej, že jsem uvažoval o tom, že tentokrát ušetřím toaleťák, ale na poslední chvíli jsem si řek - seš tvrďák, musíš to dočíst! A vida, odměna se dostavila. Pan pisálek zakončil svou tirádu tím, že je třeba hlavně ventilovat tzv. moderní trendový slova a ty jsou pro nadcházející sezónu v zásadě jen dvě: eko a bio! Řek jsem si bezva nápad, prostě Umberto Eco ti jako dává něco jako biofeedback. No a do toho volá Prashant, kámoš z Bombaje, že ať sednu a.s.a.p. na letadlo a dáme si spicha na půl cesty, třeba v Bejrůtu a tam se zmrskáme na letišti. No páni, to by byla nejdražší vopice na světě! Představil jsem si tu krásnou měkkou širokou stopu spalin za tryskáčem - a je to tam!

Nové vize mužů

Prosím pozor! Takto totiž naše přední ženy-sportovkyně ještě nikdo nikdy neglorifikoval. Pánové, kdo z nás si uvědomil, co je za tím, než se z obyčejný, i když možná trochu talentovaný holky, stane sportovní superstar? Co třeba naše bývalá stolní tenistka, které jsme s láskou říkali Marie Hrach nebo spousta jiných nevšedních perfektních českých bab, který se svižností sobě vlastní dobyly svět, kdo za tím vším stojí, víte to, hoši? Za tím vším jsou napohled obyčejní skromní chlapi, ale ve skutečnosti hrdinové všedních dní - manažer Drábek a laborant Křápek. Tak!

Mick Hucknall

Svačí. Miluje. Omamuje se. To jsou potom výsledky! Fiúúú!

Pokora Hitlera

Co by si tak pomyslel plukovník Kaddáfí, kdyby se ocitnul na místě frajtra Hitlera a naopak? Švýcaři ovšem nevymetli jen s těma dvěma magorama, ale dokonce i s Polanskim. Zdá se, že nejen jejich frank je stále tvrdší a tvrdší. Jen už je skoro za půl páta dolaru...

Generál Lauda

Poslední důkaz toho, že album "Dlouhohrající děcka" se vší poctivostí zpracovává vážná mezinárodní témata! "Stability" pojednává o moudrých rádcích z Tibetu, Hamas je o krasavcích z Gazy, "Eko Bio green dia" o dobrotě Indů, Mick Hucknall o sjetým Britovi, "Vidět Boha" o vinařích v Nebi, "Pokora Hitlera" o zaniklé Říši a "Generál Lauda" o nejrychlejším Rakušákovi všech dob na světě. Mimochodem, přečíst tyhle řádky trvá dýl než celej song.

Promiň holka

Zpěvák, krasořečník a raper Majkl Ví se tak krásně a s pokorou omlouvá své vyvolené, že ji konečně snad dojme a posléze i pojme... Gospel armstrongovských feelingů podporujících procítěné parlando budete chtít slyšet jako svůj svatební pochod! Haj hou!