Open Air Festival 2011
místo: Panenský Týnec
datum: 11.-13. srpna 2011
vystoupili: The Chemical Brothers, Interpol, Good Charlotte, Leftfield a další
© Martin Chochola
Hovno Lukáše Bendy
Ač druhý srpnový víkend proběhl teprve druhý ročník, lze v případě O2 Open Air Festivalu již hovořit o tradici, kterou se navíc daří pěstovat na jedničku. Na letišti v Panenském Týnci nalezl svůj domov multižánrový festival, jenž nemá v českém měřítku obdoby. Vloni si pořadatelé zajistili náklonnost genia loci zakoupením letenek pro Röyksopp, letos plně postačilo proplatit cesťák Tatáčům. Na konkrétní jména a vrcholné zážitky ale zaostřeme později.
Pořadatelům se letos podařil především pořádek. Všudypřítomný pořádek, komplex bez jediného odpadek. A sběrači i ochranka - oni jako oni, stejně jako vloni - bez komplexů. A přestože celý areál se kvůli letištní lokaci opět natáhl na několik kilometrů, došlo paradoxně i k přiblížení festivalu ještě blíže k jeho návštěvníkům a návštěvnicím. Způsobilo to jednak nepřeberné množství sportovních možností k vyžití, dále hojně navštěvovaná divadelní scéna, ale hlavně zapůsobila různorodost vystupujících hudebních interpretů. Cílovou skupinou OAF jsou v ideálním případě rodiny s dětmi a dále dospělejší a vyspělejší publikum s vytříbenějším vkusem, než na jaké se soustředí Rock For People. I proto se v seznamu vystupujících mohou vedle sebe objevit a uspět Vltava a The Chemical Brothers. OAF se letos vydal ještě progresivnější cestou než při své premiéře, o zajímavé momenty tak nebyla nouze. Rozšíření parkoviště a vybudování čtyřproudové silnice zabránilo kolonám. Dvanáctibodové barevné rozlišení pásků neřádům jasně stanovilo řád a pravidla. Umístění mobilních toalet v areálu (rozumějte přímo na hlavní cestě) se ukázalo být - především v noci - prozíravým tahem (a kritiku, že zápach toitoiek nepříjemně rušil půlnoční snack před žlutými stánky, neberu - těžko rozlišit zápach prodávaných jídel a suchých záchodů). Ano, snad jen ty nešťastné žluté stánky, jež se staraly o občerstvení většinového návštěvníka, mohly být chutnější a pestřejší. A monopol na pivo také nemusely mít podmíráky od Budvaru, když už jsou domácím hřištěm Louny. Naopak zaujala a potěšila již zmiňovaná čistota. Dokonce se na ní lpělo i za branami hlavního areálu - na příjezdové cestě a ve stanovém městečku. Ale právě stanové městečko si jako jediné zaslouží kritický náhled - kapacita sprch i toalet se ukázala jako nedostačující, absence koryta s pitnou vodou jako nepochopitelná. Vybudování nočního zábavního centra, situovaného na hlavní letištní ranvej, bylo zábavné jen do chvíle ulehnutí do stanu. Alespoň že z větší části kultivované publikum nekřičelo ono pověstné festivalové "hovno", a pokud křičelo, nebylo slyšet.© facebook interpreta
Hrůza Lukáše Bendy
Z dramaturgického hlediska se podařilo takřka vše na výbornou - středoproudému publiku se zviditelnily skupiny z podzemí, které si pozornost zaslouží a které jsou navíc aktuální. Ústecké Houpací koně vydaly vynikající desku "Hotel Palace" a OAF umožnil této nejslavnější tuzemské lokální kapele představit se dalším potenciálním posluchačům z celé republiky, vlastně i ze světa - italské a nizozemské karavany odstavené na týneckém parkovišti rozhodně nepatřily k výjimkám.
Kvalitním audiovizuálním materiálem se prezentoval i další z nedoceněných tuzemských pokladů - Priessnitz. Jejich stálý host Alois Nebel naplnil cirkusové šapitó až přes okraj. Zazářili také stále se lepšící pražští Lus3, kteří zanedlouho vydají tolik očekávanou nahrávku. Již ve čtvrtek rozhoupalo Týnec s novou deskou i kultovní Švihadlo. Opomenout nelze ani kontroverzní album "Karmageddon", které zabalené ve svém letním setu přivezli Sunshine se slušivě ostříhaným frontmanem, Karlem Buriánkem... byť nezbývá než zopakovat starou pravdu, že Sunz patří více do klubu, méně na festivalová pódia. Ve výborné formě hrající, navrátivší se Vltavě zase uškodil špatně poskládaný setlist, když - vyjma "Zajíce a kozy" - všechny své trumfy legenda předhodila týneckému publiku hned zkraje svého vystoupení. Skyline zabily povětrnostní podmínky, Sto zvířat zase časný, popolední začátek jejich šou. Za zmínku stojí ještě bizarní uskupení Kryštof, konkrétně jejich "Balada OstravSKA". Festivalovka jak cyp. Z dramaturgického hlediska se podařilo takřka vše na výbornou - slovo takřka zastupují No Name a Nightwork. A Mig 21 a Chinaski. Hrdinové každého béčkového hudebního festivalu, céčkové městské slavnosti - ti všichni se k mému zděšení objevili i na Open Air Festivalu, kam by měli mít vstup podle všech nepsaných zákonů zapovězený. Fakt, že se kvarteto hrůzných ohavností dočkalo podobně jako Michal Hrůza větších ovací než zahraniční vrchol festivalu, vystoupení amerického post-apokalyptického tria Interpol, nebudu dále rozmazávat - tedy pokud mi pořadatelé dají příslib, že se na příští rok pokusí pozvat Kraftwerk, Stereo Total, The Subs, Daft Punk anebo alespoň DAF.Paralely Lukáše Bendy
Listujeme-li dvouletou historií OAF, nalézáme zásadní paralely. Začněme s rekapitulací loňského ročníku, který se ve výsledku dočká komparace s tím letošním.
Mokrý orgasmus vloni fenomenálním koncertním vystoupením navodili Röyksopp. Naopak hlavní hvězdy Faithless působily mdle a suše a Kasabian, pasovaní na černého koně festivalu, zase zoufale vyčpěle. Vyčpělost, tentokráte o poznání méně zoufalou, reprezentovali Good Charlotte, kteří působili trapně v překvapivě menší míře, než se všeobecně očekávalo - ať už pocit z obstojného koncertního zážitku způsobil playlist jako vyšitý pro staromily a staromilky, fakt, že se jednalo o poslední živé vystoupení letošního OAF (100° na druhém pódiu prominou), anebo se projevila moc brusinkové vodky. S mocnou magií si v pátek v noci hráli i The Chemical Brothers - jinými slovy jejich předimenzovanou vizuální šou popsat nelze. Zaručeně jste nikdy nic podobného neviděli. Jenže lže ten, kdo nic podobného ani vidět nechtěl? Jak pravil klasik Honza Beránek (ČTK): "Chemikům nejvíce sluší radioedity." A radioedity si nejlépe vychutnáte kdekoliv jinde než při housovém, monstrózním setu, během téměř třicetitisícihlavé akce na letišti. Navzdory této výtce Chemical Brothers obstarali všem přítomným životní zážitek, na který se bude lehce vzpomínat a jen těžce zapomínat. Devadesátiminutový ohňostroj efektů, za který si kromě tučného honoráře jako výslužku odvezli i plyšáky - maskoty OAF. Pro představu výjimečnosti projekce Chemiků se podívejte na jiný letošní, podobně vyhajpovaný, neméně vykoxovaný gig, a totiž ten ze slavného Glastonbury. Suchost a mdlost se tentokráte jmenovala Leftfield. Nic nevýraznějšího se letos na festivalových pódiích v řadách headlinerů ještě neobjevilo. Černým koněm festivalu se podle vyjádření pořadatelů stali belgičtí Goose, podle ohlasů fanoušků na sociálních sítích zase Benji Boko (osobně mě tedy více bavily holky - Nakadia a Ladida). Nicméně v kategorii černý kůň hlasuji pro Tata Bojs. Gejzíry energie. Emoční exploze. A kdyby kluci bývali pozvali Vladimira518 a zahráli "Světovou", třásl by se o pozici nejlepšího z nejlepších i Interpol.© Martin Chochola
Good Charlotte a Interpol slovy Lukáše Bendy
Sobotní večerní program se v Panenském Týnci orientoval na kytarovky ze Spojených států. Good Charlotte a Interpol. Dramaturgyně OAF projevila dostatek odvahy, když pozvala právě tyto dvě party, které jsou natolik odlišné, že na celém světě nenaleznete jediného fanouška obou zmíněných.
Od Good Charlotte se nečekalo nic víc než průměr. Není divu, vždyť recenzenti jejich posledních studiových zářezů nehovoří o ničem jiném než o stagnaci, přešlapování na místě, o cyklickém sebevykrádání se a opakování fungujících modelů. Good Charlotte už nemají vizáž modelů, se kterou se proslavili na plakátech v Bravíčku. Vlastně vypadají spíše jako motorkářský gang. Jejich outfitem se ovšem nenechte zmýlit, stále zpívají především pro děti, byť pro ty odrostlejší z nás. Sympatie übermenschů z řad týneckého publika si GCH zajistili již během tiskové konference. Podobně jako před třemi lety hovořili s novináři příjemně a nepovýšeně. Nezdráhali se uznat, že hudební byznys ve Spojených státech ze všeho nejvíce připomíná fast-foody a že jsou mnohem více doma v Evropě než za velkou louží. Setlist jejich koncertního vystoupení pak nabídl průřez starší tvorbou, která je více punk než pop, což publikum náležitě ocenilo. I když po odstrašujících (ne)reakcích na Interpol bych se nedivil, kdyby lidé aplaudovali i aktuálnímu ušitému šitu jménem "Cardiology". To perfekcionistickému a charismatickému Interpolu, který by se všude jinde - na západ i jih od nás - stal hlavním tahákem festivalu, se publikum ze sobotní letargie probudit nepodařilo - samozřejmě, hráli po No Name, čímž měli pozici dosti zkomplikovanou -, tak i tak, tragickému přijetí a komickému ozvučení navzdory, předvedlo trio precizní, plnohodnotný, profesionální výkon. V Panenském Týnci dosud nehrála kvalitnější kapela než zmíněné ikony post-punku, což fanoušci Igora Timka žel bohu nikdy neocení a ze svých duší nevykoušou. Znáte ten pocit, kdy se empaticky projektujete do druhých? Pokud jste se v sobotu vžili do Interpolu třeba při aktuálním singlu singlů "Barricade" z rok starého eponymního alba, museli jste se zalykat studem.Konec špatný, všechno špatné? Ale ne, vše ostatní se totiž na Open Air Festivalu povedlo a třídenní setkání na letišti lze pasovat do role kandidáta na tuzemskou letní událost roku.