Titulek "Cesty tam a zase zpět" jsem si s dovolením půjčil od jednoho nejmenovaného českého nakladatelství, u kterého vyšla většina českých překladů knížek Irvina Welshe anebo Nicka Cavea. Uphill Racer však toto poselství na svém čtvrtém albu "How It Feels To Find There's More" naplňuje vrchovatě. Na jednu stranu porušuje tradici "co rok, to deska", ale odstup tří let mu dává nové možnosti - nabízí období nových životních zkušeností, osobních změn a příběhů (které buď zaslechl, nebo sám prožil). I když je to na jednu stranu hodně osobní výprava, hromada hostů tuto konzistenci rozhodně nenarušila, jako by všichni cítili určitou sounáležitost, přátelství.

Oliver Lichtl se svým způsobem vzdal postu zpěváka a soustředil se převážně na hudební složku. V ní sune svůj jednočlenný orchestr do nových vod, ale zpovzdálí se vždy dokáže vrátit tam, kde to zná, a nesnaží se za každou cenu podstrčit něco, co by neznělo jako zaběhnutá značka Uphill Racer. Ambientní vibrace bez nástrah proplétá folktronikou a vyhrává si s výsledným zvukem. Jeho písničky jsou křehké, téměř popové konzistence, přesto do nich jednotliví návštěvníci na "How It Feels To Find There's More" přimíchali různé příchutě. Lichtl své hosty evidentně nesvazoval pravidly a nechal jim prostor k seberealizaci.

Výsledek je tak pestrý, i co se týče nálad."The Automatic Function" (Aydo Abay/Ken) stojí na minimalistických klávesových plochách a uhrane patřičnou dávkou smutku a naděje. Karo v "Bright Curious Endless" přináší závan orientu, toto nástrojové zpestření pasuje jako ušité, podtrhuje naléhavost skladby, a vy si ji tak snadno zařadíte mezi své nejoblíbenější. "Bones" a "Wave & Sea" jsou asi nejblíže Oliverově dřívější hudební tvorbě, přesto nabízejí nový obraz. Melancholie však bez varování zasáhne v teskné "Overfrail" (Shara Worden (My Brightest Diamond)) nebo přenádherné "Requiem For My Friends" (Rosalie Eberle/Rosaile und Wanda). První z této dvojice je propletena mnoha hudebními prvky a třeba takový Honza Muchow by si ji klidně mohl vyhlédnout jako jednu z inspirací. Naopak druhá je spojením Goldfrapp (jen jim seberte všechna ta elektronická hejblátka) a kapky osobitosti Imogen Heap - pouze klavírní linka a trocha smyčců udělají svůj dojem.

Jak již bylo naznačeno, "How It Feels To Find There's More" je v mnoha ohledech celistvá nahrávka, jež si nehraje na žádnou přemrštěnou naléhavost, je pozitivně lidská s přímým zásahem melancholie. Svět není jen radostný a to i Uphill Racer moc dobře ví. Svou čtvrtou desku s hosty nachystal bez jakýchkoli nátlaků, bez jakýchkoli termínů. Proto mohla takto dozrát a osloví každým poslechem. Cesty jsou prostě klikaté, občas vás zavedou na rozcestí a někdy dokonce i zabloudíte, ale vždy se nakonec dokážete vrátit do výchozího bodu. S touto deskou to platí dvojnásob.