Pokud si někdo ještě v neděli v podvečer myslel, že Grinderman není dostatečně velký headliner pro festival coloursovské velikosti, anebo reptal, že na předchozích ročnících se objevila větší jména, byl nejpozději při druhé skladbě vyveden z omylu. Anebo tomu prostě nerozumí.
Live: Grinderman
místo: Slezskoostravský hrad, Ostrava
datum: 17. července 2011
Setlist: Mickey Mouse And The Goodbay Man, Worm Tamer, Get It On, Heathen Child, Evil!, When My Baby Comes, Honey Bee (Let's Fly to Mars), Kitchenette, No Pussy Blues, Bellringer Blues, Grinderman, Love Bomb
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Když byl
Nick Cave v roce 1992 poprvé v Praze, rval si na sobě košili. Na prvním koncertě v Ostravě házel kytarou, neustále lezl do publika, jako by se legendární návštěva pražské Lucerny neodehrála před devatenácti lety, ale před devatenácti dny. Tentokrát ale nešlo o
The Bad Seeds, ale o
Grinderman. Divokou, živočišnou tvář Nicka Cavea a jeho stejně animálních kumpánů.
Grinderman byl více než důstojným vrcholem desátého ročníku ostravských barev. Vyvrcholení čtyřdenního hudebního maratonu. A že se kvůli Caveovu živelnějšímu spolku sjeli do Ostravy i lidé, které by do areálu Slezskoostravského hradu jen tak něco nedostalo, naznačoval i slušný kotel, který zůstal před hlavní stageí po koncertu Yanna Tiersena. Hodinu tu lidé stáli (včetně autora tohoto textu), nechali si uniknout lahůdku v podobě
Swans, aby mohli načerpat co nejvíc energie od hrubiánů z Grinderman.
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Dle programu měli pánové Cave, Ellis, Sclavunos a Casey brousit hodinu a čtvrt. Tak nějak se doufalo že na pódiu třeba vydrží až do půlnoci a protáhnou svůj set o patnáct minut. Nakonec ale nehráli ani celých pětasedmdesát minut, zazněl tucet skladeb. Jenže každý kdo tam byl a zažil to šílené nasazení, s kterým třiapadesátiletý Cave i jeho parťáci odehráli koncert, nemohl Grindermanům krátké vystoupení zazlívat. Slovo naplno tak pro mnohé dostalo nový rozměr.
Grinderman dal Caveovi možnost otevřít dveře démonům, kteří v něm vždycky byli a jsou i přirozenou součástí jeho tvorby, ať už hudební, či literární. V
Grinderman ale jako by znovu vyrostlo to dávno zaseté bad seeds. A živelnost, agrese i napětí, které známe z desek, se na koncertu ještě násobí. Gradují, rostou. Jsou téměř hmatatelné, procházejí každým z návštěvníků vystoupení. Jestli je Grinderman na deskách syrový, na koncertě si na něm pochutnáváme zaživa.
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Je to jak v "No Pussy Blues". Absolutní napětí, emoce, které vrcholí bouřlivou, strhující extází. Totálním vyvrcholením. To platí o písničce samotné. Ten náboj v ní je. Na koncertě je všeho ale ještě víc. Víc hluku, víc bordelu, víc kraválu. Razance, s kterou mlátí Ellis do činelu, Cave shazuje stojan od mikrofonu, neřeší, že má do něj zamotanou šňůru, a táhne jej za sebou. Opakovaně chodí k běsnícímu publiku, stoupá si na zábradlí, a aby byl stabilní, opírá se o hlavy i ruce lidí v prvních řadách. To vše opakovaně, prakticky po celý koncert.
Když nepotřebuje kytaru, tak ji prostě zahodí. Jindy narazí do Ellise tak, že ho povalí na zem a ten se pak jakoby v agónii válí po pódiu. Cave běhá po schodech, jako by mu bylo dvacet, přeskakuje odposlechy. Své texty často spíše řve, než zpívá, případně je přímo drsně deklamuje do lidí v prvních řadách. A to tak přesvědčivě, že když do publika křičel:
"I want your money!" měl jsem chuť vytáhnout peněženku a nějakou bankovku mu hodit.
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Grinderman u nás naživo ještě nehrál, a tak nevím, zda je v něm Cave vždycky v tak těsném kontaktu s publikem. Na Colours to ale vypadalo, že je vyloženě v dobrém rozmaru. A tak došlo i na tanec se slečnou, která Nickovi věnovala rudou růži.
Fantastický zvuk, strhující vystoupení, koňská dávka energie. Nick Cave V Grinderman omládl o dvacet let a je v neuvěřitelné formě. Za pár dnů bude hrát v Polsku. Možná by stálo za to přeplánovat dovolenou nebo prázdniny.