Nehledě na skutečnost, že se pořadatelům jednoho z největších domácích festivalů nepodařilo přivézt podobně silný line-up jako loni (byť může jít o čistě subjektivní pocit), očekává se podobná návštěva. Důvod je nasnadě - Rock For People za posledních pár let ohromně vyrostl a svoji organizací a atmosférou si nachází příznivce i mezi lidmi, kteří by jinak na podobný festival ani nepáchli, stejně tak i mezi těmi, pro něž je hudba až na x-tém místě.

První den a první (a doufejme, že i poslední) velká bota! Kdyby pořadatelé zapojili do odbavování návštěvníků u jednoho ze stanových městeček více lidí než dva (jeden vybíral peníze, druhý rozdával pásky), ušetřili by čekajícím vedle několika dlouhých hodin ve frontě i spoustu nervů a sobě přívaly nadávek. První stany ve stanovém městečku však vyrostly už o den dříve, kdy se na královehradecké letiště sjeli ti nejnedočkavější z nedočkavých. Nebyl pro ně sice připravený žádný oficiální hudební program, ale mohli si poslechnout třeba akustický set Rattle Bucket. Na ty letos pořadatelé příliš nemysleli, a tak obráží festivaly, respektive venkovní ploty festivalů, s kloboukem.

Samotný večírek pro nedočkavé se za svoji dramaturgii rozhodně nemusel stydět. Dvě pódia okupovala více či méně známá domácí jména a na třetím předváděly jeden povedenější set za druhým revivalové kapely. Na své si přišli zejména fanoušci Guano Apes, Red Hot Chili Peppers, Rage Against The Machine, Faith No More, U2 a System Of A Down, jejichž české variace se na pódiu postupně objevily, avšak ocenit jejich schopnosti musel každý, kdo se k Showcase Stage zrovna přimotal.

Pamatujete na obří stan se dvěma protilehlými pódii, na němž loni muzicírovaly převážně české klubové kapely? Tak ten letos nahradil ještě větší stan. Namísto druhého pódia tu však vyrostly jakési tribuny s tisícovkou sedaček. V klidu posedět a pokoukat, zapařit hada na mobilu nebo se prostě chvilku prospat; každý podle svého gusta. Ti, kteří k Evropa 2 stage zavítali za muzikou, mohli shlédnout třeba křest živáku "One, Two, Three, Four" The Prostitutes, jimž bohužel místní prostor nedopřál jejich tradičně skvělý zvuk, s čímž nic nezmohl ani Dušan Neuwerth za mixážním pultem.

To zvukař Xindla X (či nejspíš hlavní zvukař) se s ničím příliš nepáral a vytáhl decibely na téměř nesnesitelnou úroveň. Xindl jeden! Kromě vlastní tvorby si zaplněný stan poslechl zprzněný cover "DigiHrách" od Kryštof, jehož tuc, tuc aranže neměly daleko k "tvorbě" Maxim Turbulenc. O mnoho lépe dopadly Xindlovy vlastní věci, zejména jeho start-up hit "Anděl". Nezvykle s elektrickou kytarou, nemohl Ondřej Ládek vynechat ani dvě profláknuté rádiovky z druhé desky. Jen pořád nedokážu pochopit, jak dokáže tentýž člověk napsat něco tak opravdového a hlubokého, jako je "Chemie", a něco tak hloupě mělkého, jako je "Láska v housce".

V naprostém kontrastu mezi rozšafnou show baviče Xindla X a pořízky Cocotte Minute vyzněla decentní a intimní produkce Republic Of Two. Velký prostor a rozjetá atmosféra bohužel hrály zcela proti nim. Poslech ROT totiž vyžaduje poměrně specifickou náladu i atmosféru, v podmínkách velkého festivalu prakticky nedosažitelnou. Nepomohl ani znatelný důraz na co největší produkci energie, ani zhutnění zvuku angažováním bubeníka a houslistky. Své adresáty si však jejich pohlazení po duši i tak našlo a možná, že i ten vzkaz pod polštářem pak někdo ve stanu objevil...