Po otevření webové stránky facetoface.com se objeví poněkud odlišná prezentace, než byste čekali. Jde o to kýžené slovíčko music, které odlišuje zmíněnou seznamku od internetové domény americké punkrockové kapely. Seznámení s touhle partou sice není pro někoho natolik žhavé jako dekolty jistých slečen, avšak pokud jde o hudbu, mají k ní Face To Face zaručeně lepší návod. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik je vhodné použít slovíčka seznámení - tahle banda se na scéně totiž pohybuje už od devadesátých let. S novinkovou deskou ve sluchátkách už asi nepůjdete protestně skopávat popelnice a ostentativně ukazovat prostředníček na kolemjdoucíhp kravaťáka, ale i tak má nahrávka co nabídnout.

Trevoer, Scott a tehdejší bubeník Pete si v roce 2002 nejspíš vzali příklad z názvu desky "How To Ruin Everything" a kompletně skrečovali svou rozjetou kariéru. Důvody? Prý odlišné hudební představy. Že jim jejich tehdejší skálopevné přesvědčení a napučené ksichty nevydržely, už dnes samozřejmě víme. Sbalili nového bicmana, přibrali dalšího kytaristu a vrhli se do hořce usměvavého projektu "Laugh Now... Laugh Later". Nejmladší přírůstek sedmičlenné diskografie však naštěstí není odvarem její předešlé tvorby, ačkoliv na ni kapela ve spoustě věcí navazuje. Face To Face vsadili na osvědčené postupy punk rocku stojící pevně na svých nohách. Žádné inovace, ale stará dobrá klasika.

Pánové si alespoň víc vyhráli s kytarovými riffy - důkazem toho budiž hned úvodní "Should Anything Go Wrong" nebo nadějná "What You Came For". Tehdejší revolta a rebelie už do textů sice tak okatě neprosakuje, avšak určitý protestní projev si zpěvák Trever drží i dnes. Těžko říct, jak by se ve svých raných punkových začátcích mladíci tvářili při poslechu "The Invisible Hand". Pro skalního fanouška sice lehce mainstreamová záležitost, jenže právě tato skladba je jediný moment, v němž poznáte, že desku nahráli dnešní čtyřicátníci.

Zatvrzelci pošlou s opovržením stříbrnou placku expres rekomando z okna. K černobílé novince je však třeba přistoupit s klidem a s myšlenkou, že po dvaceti letech to holt nehraje stejně. Face To Face se konečně smějí, tak doufejme, že ne naposled.