© facebook interpreta
Lukáš Benda - Šeptem! (10/10)
Vztah ke kapele: Vyšeptala si třetí místo v žebříčku Top CZ/SK 40. To hovoří za vše?! Není desítka jako desítka. Aby (se) Karel nezlobil, dostal ji za poslední album Sunshine. Bendovo bububu upozornilo na nadprůměrnou desku, která subjektivně stojí za zmínku; v ideálním, objektivním světě by jich však nemělo být více než sedm - bodů i zmínek. Mám-li měřit stejnou mírou objektivity, POT smečují na identické antuce čili absolutní hodnocení si také (samo)zřejmě nezaslouží. A tak tedy deset bodů, proč dát POT deset bodů: 1) Obal LP sice nemůže konkurovat tomu artovému u EP, přesto si nejen pro svou infantilnost pozornost jistě zaslouží. 2) I jádro zaujme, jen "Urbi And Orbi" doporučuji poslouchat od konce. Začněte závěrečnou "MILF Island" - celistvost a provázanost materiálu teprve vynikne. 3) Sice schází jediný hit, ale opravdu potřebuje vynikající (atmo)sférická produkce hity? 4) Ideální soundtrack k jakémukoliv silnému okamžiku. Už tak intenzivní prožitky POT ještě podtrhávají. 5) Je fascinující sledovat všechny své hudebně gramotné friendy, jak na sociálních sítích sdílejí odkaz ke stažení. Nadčasová idea. 6) POT jsou asi tak objevní a progresivní jako já objektivní. Jsou retro. Svěží, čerstvé retro. 7) Zatímco Colorfactory infikovali devadesátky, POT identifikovali dnešní dobu. 8) "Too Late To Recycle". 9) "If You Took The Stars". 10) Ale hlavně - "Ache Of Mind". Tomáš Bláha - Urbi a Orbi jsou kamarádi do deště, větru i pohody (8/10)
Vztah ke kapele: Když to všichni tak chválí, bylo by divné, kdyby to bylo vážně tak dobré. Ten obal desky hezky kontrastuje s jejími ambicemi. Vyobrazení nudy české vesnice skrývá zábavnou sbírku futuro popových skladeb, jejichž prezentací nemusíte mít strach, že se před svými západními kamarády ztrapníte. Věta, která bývá v recenzích na nové projekty stále v hojném počtu ukryta mezi řádky, je už dávno otřepaná (protože se někdy - třeba jako teď - vůbec nehodí), ale při pohledu na celkovou českou produkci je třeba ji mít stále na paměti. Nové projekty jsou však nadějí, že se tady vážně něco mění k lepšímu. Na druhou stranu si to chce přiznat, že si většina těch jmen vystačí s inventářem, který nabízí západní produkce. Jenže když s ním umí pracovat, těžko se pak bránit pozitivům, aby to řekla za vás. Složení Prince Of Tennis má již něco za sebou, a možná proto z jejich hudby není cítit ta upatlaná potřeba znít světově. I když tak znějí. Lehkost jde ruku v ruce s hitovostí a nápaditostí. Českému popu se snad nemohla stát lepší věc než "Urbi And Orbi". Říká se, že darovanému koni na zuby nekoukej. Já bych nekoukal, ani kdybych za tohle album měl zaplatit. Lukáš Boček - Do srdce procesoru a nikdy zpět (8/10)
Vztah ke kapele: Doteď neexistující. Odteď vřele pulsující.
© pot.cz
Vztah ke kapele: Za nějakou dobu možná "počatý". "Urbi And Orbi" se mi jeví jako standardně sympatický počin. Kombinuje hromadu "kdysi trendy, dnes už pomalu běžných" prvků, zní, vytržené z kontextu, více než přepychově a na jeho pomyslné hodnotě, jaksi podvědomě, přidává i fakt, že je nějakým způsobem náš (i když by asi neměl, ale...). Poslech těchto deseti snovin mě i přes hudební temnotu a sdělení jako "Too Late Too Recycle" nesmírně bavil a ty, které nadchne, zcela chápu, protože David Volenec a Honza Čechtický udělali dost nadprůměrnou desku. Tedy vyjma té rozrastrované, a tím pádem spíše špatné než "umělecké a stylové" titulky. "Urbi And Orbi" má obsahově i hudebně určitý něco-jako-rozměr, což se cení, decentně možná škodí jen specifická postprodukce, kvůli které hutné stopy působí (i po více posleších) zbytečně usedle a monotónněji. Gesto, že je nahrávka k dostání zadara, je milé, dle mého se ale za hudbu platit má. I kdyby jen symbolicky (a nemá smysl polemizovat o pomyslné hodnotě sociálních sítí...). Petr Balada - Paní Nuda s panem Zívačkou (6/10)
Vztah ke kapele: ... It's always you you know... "Urbi And Orbi" je natolik nevzrušivou deskou, že buď u ní usnete, nebo usnete. Akustickou křehkost Colorfactory vystřídaly mašinky, které skladbám sebraly duši. Elektronika sice dělá hudební svět zábavnější, ale musí se znát míra a hlavně účelovost použití. V tomto případě je všeho příliš a zároveň váhavě málo. Monotónní vokální projev, přes který se přelívá hromada lo-fi a jiných zvuků, je snesitelný sotva pár minut. Pak už se dostaví paní Nuda s panem Zívačkou. Přitom ve chvíli, kdy Prince Of Tennis přidají na tempu ("Failure Is Art If You're A Robot"), nabírají na zajímavosti a najednou je jejich produkce o pár hodnotících desítek procent výše. "Urbi And Orbi" má pro tuzemskou scénu svou hodnotu v žánrovém ukotvení. Podobných desek tady příliš nevychází. Ale jestli se vám stýská po Colorfactory, dopřejte si raději lednové album od kanadského projektu Destroyer. "Kaputt" zaslouženě patří k prozatím letos nejlépe hodnoceným počinům vůbec a navazuje na ně překvapivě více než aktuální počin dua Čechtický-Volenec.
Album: Prince Of Tennis - Urbi And Orbi
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 42:53
Skladby: Huntelaar, Mind Meanders, Failure Is Art If You're Robot, Too Late To Recycle, If You Took The Stairs, Release, Bones, Ache Of Mind, Give Up The Ghost, MILF Island
