25 - 21 | 20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

---

O Bonusově "Náměstí míru" toho bylo řečeno, totiž sepsáno, již opravdu všechno. Opakovat se tedy, že album Martin Hůla aka Bourek vydal na své jmeniny, že se nahrávalo při otevřeném okně v jeho podvyšehradské pracovně, že mu s formou poradil Michal Nanoru a že si Bonus s formou poradil na výbornou, tedy že šel výkonnostně nahoru, je zbytečné. "Náměstí míru" je jiné album než debut "Konec civilizace", sousta jsou o dost jednodušší na rozkousání, přesto složitější na strávení. Z té spousty myšlenkových toků, které Bonus vylučuje, by šel sestavit zcela nový ideologický směr. Bonus vyučuje, jak se nezávisle žije ve světě plném závislostí. Oproti předchozím albům ubylo temnoty, komplexů a nenávisti, Bonus si místo blitzkrieg zvolil cestu míru. A s "Náměstím míru" uspěl nad očekávání. Vždyť našel by se někdo, kdo v polovině listopadu tipoval, že v lednu nebude skloňovanějšího českého hudebního jména než Bonuse?

Bonus - Okovy

---

Šmity zavolal Emě Brabcové. Udělají desku, Eminu sólovku, co ona na to? Plácli si (obrazně řečeno) a už v tu chvíli bylo jasné, že výsledek nemůže dopadnout špatně. Vždyť víme; Ema Brabcová + Šmity = VSL (obrazně řečeno). Tvůrčí dvojmozek přizval za bicí zkušeného Honzu Janečku a coby mladou krev kytaristu Martina Starého. Tahle symbióza zafungovala natolik dobře, že se z Eminy zamýšlené sólovky nakonec vyklubala regulérní kapela. Z jejich debutu čiší sebevědomí (kdo jiný by nechal hned v první skladbě hrát bicí a basu tři minuty tentýž, téměř monotónní motiv?), aranžérská zkušenost a poctivá producentská práce. Až na "odporně" veselou "Here To Be Not There", která nastolenou náladu trochu ruší, se celé album odehrává v perfektně vykreslené potemnělé atmosféře; šeď a prázdnota jako stvořené pro podzimní splín. Jo, možná se tihle dva lehce opakují, což jim ostatně mnoho lidí zazlívá, ale nechtějme po nich zběsilou progresi. Vždyť Ferrari v kombíku by taky nevypadalo dobře a Luno jsou v téhle podobě maximálně přitažliví.

Luno - Chanteys

---

Deska "Urbi And Urbi" se dá bez nadsázky považovat za hudební výpověď dnešní generace. Jako by David Volenec a Honza Čechtický složili soundtrack k neexistujícímu pokračování "Šeptej" či "Samotářů". Zavřete oči a nechte se unést melancholickou náladou "Ache Of Mind". Dejte si špeka u "MILF Island". Po příjezdu z party si pusťte "Failure Is Art If You're A Robot". A jelikož dnešní mladá generace hudební nosiče nekupuje a za peníze stahuje stále výjimečně, "Urbi And Orbi" je legálně ke stažení zdarma. Jediné, co k tomu potřebujete, je účet na sociální síti a na oplátku zveřejnit hlášku o stažení na svém profilu. Prince Of Tennis si tímto počinem vysloužili nominaci na hudební cenu Apollo a na musicserveru vysoké známky v recenzi i makrorecenzi. Jestli jste "Urbi And Orbi" ještě neslyšeli a váháte, jestli vás bude bavit, věřte, že pokud vás baví Ohm Square, bavilo vás Colorfactory či Sebastians, Prince Of Tennis budete milovat.

Prince Of Tennis - Failure Is Art If You're A Robot

---

Anonymní a tajemný kuchař s maskou, který si říká Kittchen, uvařil v roce 2011 svou debutovou a výtečnou desku. Své "Menu". Ta se nejdříve objevila ve formě free downloadu, na konci roku už mohli všichni fajnšmekři vychutnávat tohoto nevšedního písničkáře z drážek klasického vinylu. Jeho "Menu" je napojené na postapokalyptický příběh z města DOK5Y, na albu se prolíná osmdesátková minulost s dneškem i budoucností. S tím souvisí i jednotná nálada, prorostlá emocemi jak dobrý bůček sádlem (nebo masem?). A také zvuk prorostlý industriálními zvuky kuchyňských hudebních nástrojů jak státní správa korupcí. Výsledkem je nesmírně silná existenciální výpověď mladého a mile naivního romantika a snílka. A jedná se o nesmírně citlivou výpověď. Je osvobozující dívat se na svět očima Kittchena, poslouchat jeho velmi silné melodie zahrané a nahrané tak, že připomínají staré kazetové demáče, a k tomu vstřebávat jednoduše a napřímo podávané (a často příjemně kontrastní) pravdy. Třeba že Chlast přináší zapomnění. A že je na co zapomínat.

Kittchen - Lednic je nejvíc

---

V Česku v současnosti snad není více readio-friendly undergroundová kapela než Cartonnage. Svou třetí desku "I'm Not Your Computer" si Vanda Choco a Armin Effenberger vydali sami a přitom by se v klidu mohli postavit mezi ty největší světové hvězdy electropopu. Mají vše, po čem každý ultrapopař touží - skvělý moderní zvuk, hitovky jako kráva ("Don't Stop", "Dynamighty"), ujeté kostýmy, nadhled, fakt divné písničky ("Banne Idée", "Bravo Viva"), epické balady ("Love Is Within") i výtečné videoklipy. Těch posledních mají samozřejmě málo, ale lepší z jedné desky jeden skvělý než tři podprůměrné, ne? Na aktuální nahrávku se jim navíc podařilo nedat ani jeden filler, všechny skladby samostatně obstojí a těžko se ubráníte touze desku točit stále dokola. A jakkoli na albu zcela převažuje elektronika, je za ní slyšet živočišná touha dělat věci pořádně a bavit sebe i posluchače. I když jde v podstatě jen o mainstreamový pop. Ale v Česku jim všichni ostatní jen zdálky koukají na paty.

Cartonnage - Don't Stop

---