Lady I, alias Ivana "Eržika" Konopásková, figuruje na domácích bluesových pódiích už značnou řádku let. Před dvaceti lety začínala jako protagonistka dnes poměrně renomovaného Blues Bujónu, po jeho rozpadu (v roce 1995) si založila stávající kapelu Blues Birds. Živý záznam z koncertu v brněnské Pekárně je jejich prvním oficiálně vydaným nosičem (při vydavatelství Indies), obsahově se do jisté míry překrývá s přibližně tři roky starou demo nahrávkou.

Ačkoli dnes už Eržika přehrává výhradně autorské skladby, na albu jsou zastíněny kousky převzatými, a to zhustakdy těmi nejprovařenějšími - když pominu Dixonovu "Little Red Rooster", či Chatmanovu "Everyday I Have The Blues", pak takovou "Rock Me Baby" hraje a hrál snad každý, kdo si kdy s dvanáctkami zahrával. To samozřejmě k formátu kapely věrné bluesovému žánru patří a není třeba za tím hledat nedostatek invence - s podobami těchto evergreenů si Bluesbirds koneckonců vyhráli téměř k nepoznání od původních pramenů. Ne tedy ve smyslu žánrových přesahů; výrazivo, jež používají, je v tom dobrém slova smyslu velmi konvenční (ať čitě bluesové - "Merry Go Around", nasáklé swingem - "Every Day I Have The Blues", v rytmech boogie - "Sell My Monkey" , či v polohách inspirovaných funkem - "Woka Up This Morning"). Vlastní skladby (tvoří třetinu alba) zapadají po hudební stránce mezi ostatní přirozeně, nejmarkantnější rozdíl je zaznamenatelný v textech, respektive v jejich řeči. Ty české žel vycházejí z podobně neinvenčních principů a klišé jako ty anglické, což vzhledem k zeměpisným a sociálním podmínkám, ve kterých vznikaly, působí spíš legračně - třeba i proto vyznívají pak přirozeněji autorské anglické písně ("My Days"), než ty české ("Já chci", "Lady Jane"...).

Jinak nezbývá, než po mnohých zopakovat, že nahrávat bluesovou hudbu živě je tím nejrozumnějším a nejpoužitelnějším řešením, kontakt s diváky je pro ni téměř nepostradatelný a i díky nim je pak celá nahrávka uvolněnější a její energie graduje. V této souvislosti nelze nezmínit skladbu "Blues Keeps Comin' Down" z poslední třetiny - Špačkovo kytarové sólo spojené s velmi přející a uvolněnou rytmikou by se ve studiových podmínkách dalo jen těžko simulovat. I koncertní nahrávky mají ale své nevýhody - na místě jistě přirozené povyky, pokřiky a kvokání (to na konci "Little Red Rooster", pro méně chápavé) zpěvačky Eržiky začnou být po více posleších nepříjemné, až trapné. Naštěstí ale dojem z auteticity, uvolněnosti, sešlapanosti a pozitivní energie "Live - Staré Pekárny" nezastíní!