S Tata Bojs na Ležaté osmičce? Chlastat, hulit, kouřit, š***t

Tata Bojs jsou na domácí hudební scéně takovou příjemnou jistotou. Špatnou desku zatím nevydali, každá má navíc svou vlastní, jinou, originální duši. A tak, pokud máte chuť na písničkovější, klasické Tata Bojs, zkuste to s "Ležatou osmičkou". Uvidíte, že se vám bude líbit.

7/10

Tata Bojs - Ležatá osmička

Vydáno: 6.6.2011
Celkový čas: 44:38

Skladby: Progresivní (intro), Papírovka, Opakování, Usínací, 2031, Světová, Filmařská, Ztraceni v překladu, Písmenková, Hořká čokoláda, Homo demo, Progresivní (outro)

Vydavatel: Supraphon

Ohodnoť toto album

Když vypustili Tata Bojs do světa singl "Opakování", nevypadalo to pro osmou řadovku této nejmladší třiadvacetileté kapely vůbec dobře. Nic si nenalhávejme, "Opakování" je naprosto průměrná věc. Ne moc výrazná, obyčejná písnička. Jedna z mnoha. A člověk začal na chvíli pochybovat. Došel jim dech? Dělaj' si z nás srandu? Tohle má být singlem, který dokáže posluchače nalákat na poslech nové desky?

Jakmile si ale pustíte celé album a získáte kontext, všechno je najednou jinak. Spolu s intrem a outrem dostala skladba nový rozměr. Rozkvetla a člověk si může oddychnout. Ne, že by neplatilo, že "Opakování" je nevýrazná písnička. ALE Tata Bojs neztrácejí jiskru, pořád perlí po svém. A "Ležatá osmička" je souborem normálních i lepších (a výjimečně výjimečných) písniček, jejichž síla je, podobně jako u Svatoplukových prutů, jen když drží pohromadě.

Motiv opakování je jednotícím prvkem, na němž je celá novinka postavená. Kapela se vtipně vrací sama k sobě (schválně - kolik svých skladeb vzpomenou jen v "Homodemo"?), ke svým už jednou použitým fórkům. Vedle toho (a ruku v ruce s tím) jsou ale v albu vystavěné v kostce i celé dějiny lidstva. "Na počátku bylo slovo " ("Homodemo"), pak jsme byli stvoření jako nedokonalá, zkušební demo verze člověka "homo demo, to jsme my". Postupně rosteme, všechno se věčně opakuje ("Opakování"). S Tata Bojs ale nahlédneme i do budoucnosti ("2031") a nesmí se zapomenout na konec světa ("Světová"), abychom se ve smyčce zpět vrátili do "Homodemo" ("na konci světa bude to už celá věta").

"Ležatá osmička" ale nabízí i další rovinu, a to rovinu velmi důležitou. Pestrost. Tata Bojs přizvali skvělé hosty, které nechali výrazně ovlivnit některé písničky. A tak tu vedle sebe výborně fungují Clarinet Factory ("Písmenková") i Vladimir 518 ("Světová"). A i kapela sama se tu vrací ke svým kořenům, ať už jimi myslíte "Ukončete nás...!", "Biorytmy" nebo "Futuretro", od každého by se tu našlo něco.

Nebudeme se opakovat

Stejně jako Tata Bojs se nebudeme opakovat ani my. "Ležaté osmičce" se už věnoval Vašek Trávníček v článku v rubrice Slyšeno v předstihu. Spoustu důležitých informací o albu i jednotlivých písničkách najdete právě tam.

Za "Ležatou osmičkou" je vidět moře odvedené práce. Album má fantastický zvuk, Milanovi Caisovi se opravdu povedla jeho produkce. Kapela chtěla pustit mezi lidi vynikající desku, a tak připravila předpřehrávku pro vybrané hudební publicisty a na základě jejich rad ještě do konečné podoby zasahovala. A může být se svou prací spokojená. "Ležatá osmička" se povedla. Zvlášť po těch takřka kultovních albech musí být čím dál těžší najít zase další cestu. A i tentokrát to vyšlo.

P. S.: Bude makro.

P. P. S.: Pokud nechápete nadpis, poslechněte si desku a pochopíte.

• Tata Bojs reflektují hudební scénu na světové úrovni (D., 06.06.2011 14:27) Reagovat

  Radiohead. Pochopili kde stojí na hudební scéně. Pochopili, že člověk jinak vnímá alba, skladby a že trendový neznamená moderní, že moderní neznamená kvalitní a že ani populární neznamená kvalitní. Radiohead si mírný ústup z popularity dovolit můžou. Mají alba, která posunula huedbní hranice a nepropadli velikášství. Navíc Radiohead i posledním albem dokazují, že umí reagovat na podněty i z jiných uměleckých a kulturních sfér. Rozkouskovali nová alba do singlů, opatřili je zvláštní grafikou, doplnili atypickou distrbuční politikou, dělají koncerty bez hitů, vyžadují eko kelímky a podporují cestu na koncert na kole. Vědí, že kdyby King of the Limbs nevyšlo, napíše se o tom albu tolik, co by si jiní muzikanti přáli ve snu. A ono vyšlo, na druhý den po zveřejnění dokončení. Tata Bojs vědí, že hudební skupiny se nemůžou každým albem posuout dál. A dokonce z toho vytěžili nosné téma alba a přiznali se, že tentokrát ani Nanoalbum, ani Smetana, ale pop, který je baví. Berte neberte. Já s vědomím tohoto nadhledu snesu i nižší hodnocení Ležaté osmičky. Opakují se a recyklují. Nevadí, jsou to Tata Bojs jak je máme rádi. Ti, kteří žijí ve své době a píou o ní svůj vzkaz.
  
  

  • Re: Tata Bojs reflektují hudební scénu na světové úrovni (jan, 07.06.2011 07:26) Reagovat

    V principu souhlas. Ale jedna věta mě tam praštila do očí - tvrzení, že radiohead nepropadli velikášství. To může říct jen člověk, který je nikdy neviděl naživo. Jejich koncert je usvědčuje v tom, že JSOU velikášští, JSOU megalomanští a moc dobře JSOU si vědomi, že jsou modlou všech, pro které je alternativní hudba spíš poza než cokoliv jiného.
    
    

    • Re: Tata Bojs reflektují hudební scénu na světové úrovni (D., 07.06.2011 08:47) Reagovat

      Díky. A k velikášství, jasně, viděl jsem jen pražský koncert, nemůžu úplně soudit, ale kapela tam hrála jako ve studiu, úplně pro sebe, bez potřeby si hladit ego publikem. měl jsem z nich skvělý pocti, že chtějí, abychom se zapojili do poslechu a užívání si hudby místo hulákání uááá, což tam sice bylo občas taky, ale třeba při Exit Music jsem na takovém koncertě takové ticho ještě nezažil, pominu-li Jarka Nohavicu na Colours :-)
      
      

    • Re: Tata Bojs reflektují hudební scénu na světové úrovni (lucky, 07.06.2011 13:40) Reagovat

      Viděla jsem Radiohead naživo víckrát, ale nikdy jsem žádné velikášství nezaznamenala, pokud pominu, že jejich show jsou díky scénickému vybavení velmi výpravná.
      Jistě, jsou si vědomi, že mají spousty oddaných fanoušků na celém světě(což bylo krásně vidět i na pražském koncertu, kdy člověk skoro neslyšel čestinu), ale věřte tomu, že se u drtivé většiny z nich nejedná o žádnou pózu.
      
      

• tb-lo (tom, 06.06.2011 14:46) Reagovat

  moja oblúbená česká kapela ma nesklamala ani tentokrát . album už drtím a je fakt dobrý a najlepšia skladba Papírovka
  
  

Naživo: The Branford Marsalis Quartet famózně otevřel letošní Prague Sounds Multižánrový festival Prague Sounds vstoupil do svého nového ročníku. Ve Velkém sále pražské Lucerny jej pomyslně odemkl americký jazzový saxofonista Branford Marsalis se svými třemi spoluhráči a pro řadu fanoušků žánru se na... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 19:45 v sekci Naživo

Rozhovory: Ensoul - Kdo si poslechne naši desku, začne se prý usmívat a cítí se hezky Začátkem října vydali Petr Vaněk se Sárou Bukovskou debutové album svého projektu Ensoul - "Roztáhnout křídla". Svou hudbu chtějí formou netradičního audiovizuálního konceptu představit také naživo. Povídali jsme si s nimi o... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 12:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Mirek Kemel koncipoval album "Mordyjé" jako sbírku povídek pro každou náladu Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Všechny barvy hudby. Dream Theater v Praze důstojně a radostně oslavili čtyřicet let na scéně Když se vloni do řad Dream Theater vrátil bubeník Mike Portnoy, řada fanoušků si ulehčeně oddechla. Znamenalo to totiž naději, že skončí více než dekáda tápání a spíše průměrných alb. Ještě než kapela v kompletní sestavě... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 16:37 v sekci Naživo

9/10

Recenze: Jacob Collier přináší na "Djesse Vol. 4" čirou radost z hudby a její pestrosti V roce 2018, ještě jako takřka neznámý hudebník, odstartoval Jacob Collier svoji albovou sérii "Djesse". Během šesti let a dalších tří dílů se z něj stal hojně vyhledávaný umělec, který může spolupracovat de facto s kýmkoli.... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 13:45 v sekci Recenze