Tempo, jakým nastupují na trh nové technologie a s nimi i nové nosiče, se neúprosně žene vpřed. Pro výrobce je to pochopitelně důvod k nadšení - nejprve bylo třeba všechno to, co dlouhá desetiletí vycházelo na černých vinylových kotoučích, vydat (a znovu prodat) na CD, hitem současnosti jsou remasterované CD reedice. Digitálně omlazených kolekcí se postupně dočkávají všechny slavnější spolky, takže není divu, že došlo i na metalové klasiky Judas Priest.

Vydavatelská firma Columbia, dnes součást kolosu Sony Music, připravila pro fanoušky opravdovou lahůdku, dvanáctidílnou kolekci "The Remasters", v níž postupně znovu vychází jednotlivé tituly diskografie, přičemž první čtveřice je již na světě. O tom, že skupina se tuto celkem běžnou praxi rozhodla neodfláknout, svědčí skutečnost, že celá edice má jednotný koncept, svého koordinátora, jednotnou grafickou úpravu a každé z původních řadových alb je doplněno o bonusy.

Deska "British Steel" patří v diskografii skupiny k nejslavnějším a bezesporu také k nejlepším. Navíc v Čechách k nejpopulárnějším. V polovině 80. let u nás asi nebylo tvrdě znějící zábavové skupiny, která by neměla alespoň jeden kousek z ní ve svém repertoáru. A na obal s rukou svírající žiletku jste narazili na každé ilegální burze. Prostě klasika. A nutno dodat, že mě až překvapilo, že klasika - na rozdíl od mnohých jiných - ani trochu nevyčpělá. Desku otevírá klasická metalová jízda, která by klidně obstála i dnes, tedy pokud nejste milovníky extrémů. Úvodní "Rapid Fire" ovšem není o rychlosti, v tomhle tempu se pohybovali již třeba Deep Purple o deset let dříve, jde spíš o celkovou hutnost, přesně vypočítané breaky a vhodně načasovaná sóla, která jsou navíc ve velké míře funkční a nejsou jen efektní bezduchou ukázkou instrumentálních schopností. Je zkrátka slyšet, že Judas Priest se tady nesnažili hrát jako někteří z kolegů, ale vyšlapávali si svou cestičku v rámci žánru. Po oddechovém čase přichází první z vrcholů alba. Pokud někdy bude nějaké Top X metalových písniček, pak pro mě bude mimo jiné ukázkou důvěryhodnosti, zdali tam nebude chybět skladba "Breaking The Law". To je totiž opravdová legenda, slyšel jsem ji v neuvěřitelné řadě verzí, opět zde platí to, co bylo řečeno výše o českých zábavovkách, včetně toho, že každá kapela si tuhle skladbu opatřovala svým, často dost bizardním, českým textem. A pokud vám nějaký metalový kytarista bude tvrdit, že nikdy ani nezkoušel zabrnkat titulní vyhrávku téhle pecky, tak prostě lže. Ta skladba má všechno, co potřebuje - výrazný nápad, dobré aranžmá, snadno zapamatovatelnou melodii. To písnička "United" je z jiného soudku. Kdysi mi připadalo, že trochu ze zbytku desky vybočuje, že sem jakoby nepatří, ale opak je pravdou. Ale nikdo mi nevymluví, že při jejím psaní autor nemyslel na fotbal. Typický, stadiónově vytleskávací rytmus, výrazný melodický sbor přímo vybízející ke zpěvu spolu se zpěvákem. A propos - Rob Halford. Je jasné, že kvality Judas Priest tkvěly vždycky v dokonale sehraném, monoliticky fungujícím celku, nicméně bez něj by se asi tam, kde byli, nikdy nedostali. Perlička pro znalce - na fotografiích na obalu má Rob ještě dost bujný vlasový porost... Nejoblíbenější skladbou z celé desky pro mě vždycky byla "You Don't Have To Be Old To Be Wise", která je hodně postavená na rytmu a náladě.

Druhá polovina alba hodně čerpá z minulosti, v útržkových vlivech jsou zde slyšet hardrockové modly, spíše ale svižnost Deep Purple (i když oba kytaristé naštěstí nemají Blackmorovy exhibicionistické sklony), než třeba těžké doby Black Sabbath, ale krom nich probleskují i melodické party typu Status Quo nebo Slade. Desku uzavírají dva bonusy. Na samotné desce neobsažená, a až o pět let později než zbytek nahraná, "Red, White & Blue" je z rodu zmiňované "United". Jakási metalová hymna, pocta barvám britské vlajky. Chápu důvody i opojení národní hrdostí, ale když si odmyslíme patos, je to docela obyčejný cajdák. Druhý bonus je živou verzí jednoho ze zástupců desky. A upřímně řečeno, moc jsem nepochopil důvody jeho zařazení. Skladba zní mnohem unaveněji, než ve studiové verzi (##!!!###), jinak se od ní výrazněji neliší. Trochu škoda, ale na celkových kvalitách to nic nemění. Deska "British Steel" prostě patří ke klasikám žánru.

CD k recenzi poskytla firma Sony Music / Bonton.

Album: Judas Priest - British Steel
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 44:40
Skladby: Rapid Fire, Metal Gods, Breaking The Law, Grinder, United, You Don'´t Have To Be Old To Be Wise, Living After Midnight, The Rage, Steeler, Red White & Blue, Grinder (live)