Říká se, že vydat desku už dnes může každý, kdo má "v pr**li díru" a v kapse dostatek chechtáků. Podle toho česká scéna taky vypadá. Jenže pak tu jsou i kapely, jež nahrávají z čisté lásky k muzice. Pokud i jim jde o kalkul, dobře to schovávají. Z "The Way Of The Future" Sly Rabbits ale pocit falše mít nemusíte...
6/10
Sly Rabbits - The Way Of The Future
Vydáno: 18.10.2010
Celkový čas: 37:33
Skladby: Intro, Get On Board, Live Together, The Way Of The Future, Somebody else, Still Living Still Dreaming, Back In The City, Money Talk, Reason To Live, Space Trip, One Night Love
Vydavatel: B.M.S
Devět hudebníků, osm nástrojů a jeden společný sen o dobré hudbě. To by mohlo (v chaotickém prostředí bez schopného organizátora) způsobit v nahrávacím studiu pěkný marast. Jenže
Sly Rabbits si našli svůj postup, všechno vymakali a druhou desku oplývající mlhou budoucnosti natočili téměř bez chyby. "The Way Of The Future" reprezentuje rytmický funk v té nejjednodušší podobě. Mazaní králíci sice vědí jak na věc, ale ještě stále se nedokážou úplně prodat.
Futuristický vzhled desky je naneštěstí hned první věc, která lehce odrazuje vyslechnout to, co má partička na srdci. O pravém významu rádoby moderního a originálního bookletu se dozvíte až po jeho otevření. A dojde vám, že to Sly Rabbits s tou "slavnou imidží" nemyslejí zas tak vážně. Ufff. Další pocit nejistoty, tentokrát z intra, však zažene hned následující "Get On Board" a ještě lepší "Live Together". Kromě mužského zpěvu Martina Dolejše, který ruší jinak melodický a sytý vokál zpěvačky Ester, se kapela ubírá mezigalaktickou dráhou bez větších kiksů. Po hudební stránce jim nelze nic vytknout.
Deska je mimo funk protkaná i soulem nebo jazzovými prvky. Značnou inspiraci hledají hudebníci podle zvuku například v
Monkey Business. Takovou "Somebody Else" určitě ukradli spícímu
Romanu Holému v noci z trezoru, a tak opicím nezbylo nic jiného než udělat druhou podobu pojmenovanou "Intercooler". Co naplat, že ji Monkey Business nahráli dřív,
Sly Rabbits na desce beztak cestují časem. Jo, a také se kamarádí s Otou Klepmířem, který si zahostoval ve finální skladbě, a vetkl jí tak typický sound
J.A.R. Mazaná banda se sice snaží o originalitu, avšak její největší problém je právě to, že zní jako odvar z něčeho, co už jste slyšeli. Ne špatný odvar, jenže bohužel tisíckrát přepasírovaný.
Jediné, co o početné partě potřebujete vědět, je, že "The Way Of The Future" patří mezi to lepší, co český hudební průmysl nabízí. Kapela se nechala slyšet, že by svoji muziku ráda dostala k co nejvíce lidem, aby jí od ní chtěli stále víc. Poslední kotouč k tomu má dobře nakročeno, ale beztak čeká pražské floutky (dámy prominou) ještě spousta práce.