Britská metalová legenda, která nese hrdě název Judas Priest, je dnes již spíše minulosti, ale na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ehm, minulého století, kdy ještě například o takové Metallice nikdo nevěděl, patřili k absolutní špičce. Spolu třeba s Iron Maiden, ale i dnes už zcela zapomenutými Tygers Of Pan Tang (doufám, že to nekomolím, je to dost dlouho) byli řazeni k tzv. nové vlně britského heavy metalu. Tady někde možná začalo pozdější dělení na speedmetalisty, blackmetalisty, powermetalisty, doommetalisty a jiné odnože. Jenomže to předbíhám - na počátku bylo skupin věnujících se kovovému žánru jen pár, a navíc když si poslechneme raná alba právě od Judas Priest nebo i Iron Maiden dneska, musíme si přiznat, že ze současného pohledu znějí jako nadupaný, energicky zahraný rock, ale zařazení metal z dnešního úhlu pohledu, je pro ně přece jenom trochu silné slovo. Tehdy však budili respekt, a to nejen svou hudbou, Judas Priest patří k průkopníkům propracované image v podobě spojení kůže a kovových doplňků - oni to byli, kteří slovnímu spojení heavy metal dali i vizuální podobu a způsobili, že i metaloví fanoušci (o epigonských kapelách nemluvě) začali nosit okované pásy, kožené bundy s desítkami pyramidových cvočků, a v Česku, kde byla o podobnou výstroj nouze, i řetězy a podobné.

Druhé album z aktuální kolekce "Remasters", které se dostalo do mého přehrávače, a také druhé, které kapela původně vydala, "Point Of Entry", je původně z roku 1981. Judas Priest na něm pochopitelně rozvádějí a navazují na model, který se v podobě "British Steel" ukázal být jak komerčně úspěšný, tak i posluchači pozitivně přijímaný. Už z této podstaty je jasné, že na něm kapela stín předchozího úspěchu po umělecké stránce ani nemohla překročit. Už na první poslech je také zřejmé, že tentokrát také vsadila na větší melodičnost a zpěvnost, aniž by nějak slevila po stránce tvrdosti a rytmické důraznosti. Kytary trochu ustoupily do pozadí na úkor zpěvu a rytmiky, o to víc se bohužel chtějí ukázat v přidělených sólech, kde instrumentální onanie občas pohltí funkčnost a smysluplnost. Především je zde podstatně méně nápadů a častěji se vaří z vody obvyklých schémat. Není pak divu, že nejpřesvědčivěji působí místa, kde kapela odhodí snahu hrát si na tvrďáky a udělá obyčejnou písničku, jako je například "Turning Circles" či rytmicky zajímavá následující "Desert Plains" . Bohužel na desce jsou podobné písně v menšině a převažují vcelku nudné odrhovačky typu "You Say Yes".

Bonusy alba jsou koncipovány stejně jako v případě ostatních alb celé kolekce - jedna skladba studiová (tentokrát o šest let mladší než zbytek), opět nijak výjimečná, a jeden záznam z koncertu, který krom atmosféry také nepřináší nic nového. Zkrátka není každý den posvícení, jak říkávala moje babička, a tahle deska krom skalních fanoušků skupiny, popř. sběratelů, kompletujících si celou zmiňovanou kolekci, asi už dneska těžko osloví větší množství posluchačů.

CD k recenzi poskytla firma Sony Music / Bonton.

Album: Judas Priest - Point Of Entry
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 48:03
Skladby: Heading Out To The Highway, Don't Go, Hot Rockin', Turning Circles, Desert Plains, Solar Angels, You Say Yes, All The Way, Troubleshooter, On The Run, Thunder Road, Desert Plains (live)