Předpokládám, že spousta lidí si myslelo, že vrcholem večera budou duety a písně z výběru Heleny Vondráčkové bude nutné nějak přežít. Jenže ona se ukázala ve třech písničkách jako výborná zpěvačka, ale především jako vizionářka. Většinu soutěžících donutila zazpívat něco jiného, než jsou zvyklí, a přitom se trefovala do černého.

První, kdo si zkusil písničky z výběru Heleny Vondráčkové, byla Alžběta Kolečkářová, které Zlatá slavice vybrala song ze svého repertoáru "A ty se ptáš, co já", což je poměrně těžká písnička především na táhlé tóny a výraz. Bětka - diblík mohla mít problém, hlavně s tím druhým. Nakonec bojovala kvůli onemocnění hlasivek s obojím. Ale naštěstí jen trošku. Uhlídala se především v neustálém uculování, které by bylo v tomto případě skoro až nepatřičné. Jinak se mi její výkon líbil, jako by ji tahle písnička konečně ukázala v jiném světle.

"You Can't Hurry Love", kterou Helena Vondráčková podsunula Petrovi Ševčíkovi, je jedna z mých velmi oblíbených písniček ať už v originále, nebo od Phila Collinse, případně od Dixie Chicks. U verze Petra Ševčíka jsem proto doslova trpěl jak kůň. Frázování otřesné, zpěv katastrofální - ne že by byl mimo, ale ukázal v ní, jak příšerně úzký hlas má. Jeho projev byl navíc natolik strojený, že to bylo ultranudné.

Bůh žehnej Heleně Vondráčkové. Je první, kdo donutil Michala Šepse zpívat normálně a on to, světe, div se, umí. Kdo by to byl řekl, že právě "Obchodník s deštěm"od Kryštofu ho nepustí do reggae a donutí ho zůstat u jiného stylu. Konečně předvedl, že se porota tehdy úplně nezbláznila a že má ve finále své místo. Líbilo se mi jak frázování, tak i dikce a kupodivu i barva hlasu.

Podobně jako v případě Michala Šepse se Helena trefila do noty Lukášovi Adamcovi, kterému vybrala "It's Not Unusual" od Toma Jonese. Opět ho ukázala v jiném světle, v jiném stylu, jako výrazného showmana a energetičtějšího než kdykoli předtím. Lukáš je nejlepší zpěvák v soutěži a po téhle písničce, mohu v klidu prohlásit, že nechal zapomenout na Martina Chodúra.

Kde to Heleně Vondráčkové trošku zaskřípalo, pak to bylo u Gabriely Gunčíkové. "Lásko má, já stůňu". Gábina je prostě rockerka a v této písničce se nedokázala udržet na uzdě. Snad všichni ji vyčítali, že jí chyběla něžnost, a bohužel se s tím nedá dělat nic jiného než souhlasit. Je jen otázkou, zda je to dobře, či špatně. Přílišná univerzálnost taky nemusí být zcela žádoucí.

Zpočátku to vypadalo, že v případě Martina Kurce Helena Vondráčková s "Wake Me Up Before You Go Go" totálně přestřelila a ono kupodivu ne. Byla to první energická a rychlá skladba, ve které se Martin chytil a hlavně ji ufrázoval. Sice měl ke konci problém ji udýchat, ale poprvé mi to až tak nevadilo. Mělo to šťávu i náboj, což obvykle nejsou slova, která spojujeme s Martinem Kurcem.

Posledním, kdo schytal výběr Heleny Vondráčkové byl Martin Harich a hodně mě překvapilo, že neznal " A Hard Day's Night" The Beatles. Ne, že by musel znát všechno, ale tuhle by měl, už kvůli filmu. Nicméně zpět ke zpívání. Musím říct, že jeho podání se mi moc nelíbilo. Brouky mám rád v klasické úpravě a Martinovo přezpívávání mi v nich vysloveně vadilo, včetně onoho převalování slabik. Zrovna tahle písnička patří k těm přímočařejším a Martin ji úplně zbytečně zkomplikoval a "přikrášlil" ji ještě různými kudrlinkami. Brr. Ale na druhou stranu to byla snad jediná věc, kterou bych vytkl. Zbytek, včetně pódiového provedení, byl opět velmi dobrý.

Poté už došlo na duety. Tím prvním byl "Cose della vita" Erose Ramazzottiho a Tiny Turner respektive Gabriely Gunčíkové a Lukáše Adamce, který se tak musel poprat s italštinou. Jestli nikdy předtím italsky nemluvil, pak to byl skvělý výkon. Sice jí chyběla určitá lehkost, ale i tak - klobouk dolů. Navíc tuhle písničku i výborně odzpíval. Za to Gabriela nebyla zcela stoprocentní. Hlavně tedy ve slokách, kde působila hodně zataženě. Škoda. Nicméně ve chvíli, kdy se do toho opřeli dohromady, mělo to sílu i náboj.

Lichý počet účastníků zapříčinil to, že, jeden z "duetů" zpívalo trio. Pánové Kurc, Harich a Ševčík si střihli "All For Love" Bryana Adamse, Stinga a Roda Stewarta. Nejlepší z nich byl jednoznačně Kurc, který se asi nejvíce snažil doplňovat s ostatními, což byl naprostý opak Petra Ševčíka, který si nějak neuvědomil, že má zpívat se zbytkem a naopak zpíval proti nim, jako by se je snažil přezpívat. Martin Harich pak působil jako příjemné zpestření. Ve výsledku jejich spolupráce ale nevyzněla nikterak špatně.

Poslední dvojicí v SuperStar byla Alžběta Kolečkářová a Michal Šeps s "I Got You Babe" Sonnyho & Cher. Bětka bohužel nesrovnala Michala do latě, jak se to povedlo předtím "Obchodníkovi s deštěm", a opět jsme museli poslouchat ten nepříjemný pilovitý chraplák, který nemá se zpěvem nic společného. Bětka jej trošku sice trošku zjemnila, ale zcela přebít ho nemohla. Stačí si poslechnout verzi UB40 s Chrissie Hynde a hned zjistíte, jak by to mohlo znít i při zachování oblíbeného Michalova stylu. Takhle to vyznělo spíš jako promarněná příležitost.

Musím se přiznat, že až na Petra Ševčíka, který neměl vůbec svůj den, patřilo toto kolo k těm nejlepším v SuperStar. Není proto divu, že mám-li někoho jmenovat na vyřazení, pak je to právě Petr Ševčík. S druhým jménem mám už ale trošku problém. Nicméně, i když mi tentokrát Michal Šeps ukázal, že umí zpívat, vzhledem k předchozím kolům a horšímu duetu budu jmenovat právě jeho. Naopak nejlepším byl tentokrát jednoznačně Lukáš Adamec.