A Banquet - Už nejsme tak naivní jako na začátku

16.05.2011 05:00 - Tereza Vavroušková | foto: facebook interpreta

A Banquet. Jsou nadějí klubové scény, nebo jenom další vystajlovanou partou bez názoru? V rozhovoru se dočtete, co jim vadí na české hudbě, proč svoje EP servírují fanouškům zadarmo nebo která kapela jim leze krkem. A jak se ten název vůbec sakra čte...?
A Banquet, Praha, 28.4.2011
© Petr Klapper / musicserver.cz
Kdy a kvůli čemu jste se naposledy pohádali?

Mathieu: My se nějak extra nehádáme, spíš jsme občas náladoví... Ale to už se zase celkem známe, takže víme, že je toho druhýho prostě potřeba nechat bejt a on se uklidní. Naše pravidlo, který jsme si nastavili hned na začátku, je, že si budem všechno říkat, aby nemohly vznikat nějaký kumulovaný problémy. Ale jinak, když už se hádáme, tak většinou kvůli holkám. (smích)
Michael: Jo, nebo že někdo nedělá něco, co měl za úkol... Ale naposled to bylo asi před týdnem a asi kvůli holkám (smích).


Co znamená váš název a jak se vůbec správně čte?

Mathieu: Je to pro nás spojení mezi minulostí, rockovou hudbou ze 60. a 70. let, na který jsme všichni vyrostli, a současností - takhle vlastně popisujeme i náš styl futu-roll a náš název do toho taky zapadá, protože hlavní inspirací byla deska "Beggars Banquet" od Rolling Stones a písnička "Banquet" od Bloc Party. To slovo se nám taky jednoduše líbí... A priori jsme nechtěli být The a zapadnout do vlny všech The kapel. Čteme to buď normálně anglicky [ey ‘bæŋkwit] nebo třeba na Slovensku nás všichni čtou [a: banket] a to je taky v pohodě.

A Banquet, Praha, 28.4.2011
© Petr Klapper / musicserver.cz
Jak snášíte bagetovou stravu na turné?

Mathieu: Nesnášíme! To je fakt největší zlo.
Richard: Po předchozích dvou tour se teď poprvé snažíme bagetám vyhýbat. Sice je ta strava ve výsledku asi stejná, ale máme z toho lepší pocit. Když jdem kolem stojanu s bagetama na benzině, zvedá se nám kufr, s tím nic nenaděláš.
Michael: Teď si kupujeme housky a něco k tomu, ale to už nám taky leze krkem, takže jsem zvědavej, co přijde na podzim...

Co plánujete na koncert v Lucerna Music Baru?

Mathieu: To je náš zatím největší de facto samostatnej pražskej koncert. Je už tohle pondělí 16. května.
Michael: Plánujeme představit nějaké nové písně a vůbec nově zaranžovaný set.
Mathieu: Teď, během posledních dvou dní, jsme ještě složili jednu zbrusu novou písničku a chceme se ji do pondělka naučit, protože z ní máme fakt radost, takže ta by tam taky měla být skoro v premiéře. Jako hosté s námi vystoupí naši kamarádi z Manchesteru The Feud a potom naše nejoblíbenější slovenská indie kapela The Swan Bride, moc se těšíme! Přijďte, bude to stát za to!

A Banquet, Praha, 28.4.2011
© Petr Klapper / musicserver.cz
Dá se u nás hudbou uživit?

Mathieu: Těžká otázka, záleží asi, na jaký scéně... Když to vztáhneme na sebe, tak těžko. Jsme v šíleným minusu za nástroje, nahrávání a tak dál a tak dál... Všechno, co máme/měli jsme, dáváme do A Banquet. Ale na druhou stranu už nejsme zdaleka tak naivní jako na začátku, máme nějakou houževnatost a zarputilost a právě snad i tu naivitu a věříme, že nám se to podaří. Všichni chceme dělat jenom kapelu, tak nějak jsme se vykašlali na školu, jsme v podstatě pořád spolu, hrajeme nebo děláme věci okolo managementu, kterej si děláme taky sami. Tohle všechno je děsně náročný, ale prostě máme sen a chceme za ním jít.

Nedávno jste dotočili klip k písni "Freeze To Caress", o čem je?

Mathieu: Je dost abstraktní, stejně jako samotná písnička. "Freeze" má pro mě několik rovin. Mám rád, když je v textech vždycky něco navíc. Je to hodně křehká písnička o hledání lásky, ať už jako pocitu, nebo přímo člověka. Je o vytěsnění nějakýho hluku z hlavy, ať už právě díky tomu člověku, anebo smrti. A je tam i naděje, protože já nemám rád jenom černočernou, vždycky se snažím vidět aspoň nějaký záblesk.

Nabízíte svoje EP zadarmo ke stažení, myslíte, že je to dnes nejlepší cesta, jak se dostat k fanouškům?

A Banquet, Praha, 28.4.2011
© Petr Klapper / musicserver.cz
Mathieu: Pro nás určitě. My si nechceme stěžovat, že je všechno špatně, nic se nekupuje a blablabla. My chceme, aby se naše hudba co nejvíc rozšířila, a nevidíme důvod ji v tuhle chvíli distribuovat pomocí klasických nosičů, když sami víme, že i když si cédéčko domů přineseš, jseš i líná si ho naripovat, takže si to beztak stáhneš. CD bereme spíš jako součást merche, jako takovej suvenýr, ale ne jako současný hudební médium. Je pro nás důležitý dělat písničky, za kterejma si sami budeme stát, co nejvíc je rozšířit, klidně zdarma, a díky tomu dostat lidi na koncerty.

A Banquet...

A banquet
... jsou mladá pražská kapela, která svůj styl definuje jako futu-roll, který je mixem indie, electra a nu-raveu. A Banquet získali cenu objev roku 2010 na hudebním serveru IndieMusic.cz a jako objev byli vyhlášeni i na Bandzone.cz. Na svých facebookovských stránkách nabízejí zadarmo ke stažení debutové EP "Kiss The Night". Skupinu tvoří tři kluci - Mathieu, Michal a Richard.

Proč myslíte, že je taková propast mezi českou a slovenskou hudbou?

Michael: To je otázka. Máme několik teorií, který furt omíláme v autě, když přejíždíme ty dálky... Jedna z nich je, že prostě ČR je zakonzervovaná do takový bubliny, prostě malej českej rybníček, kde všechno má svý vlastní pravidla a zákonitosti nehledě na okolní svět. Na Slovensku taky není až takový klubový zázemí, nic jako třeba klubová scéna v Praze. Kapely si všechno musejí zařídit samy, místa, kde se hraje, jsou často jen sály nebo hospody bez jakéhokoliv vybavení. To dává naopak šanci a prostor lidem, kteří pomáhají kapelám tohle organizovat. Rekrutují se z nich výborný promotéři, zvukaři, grafici, fotografové, filmaři atd. Tohle u nás taky hrozně chybí.
Mathieu: Nevím, jestli je to propast. Ale určitě jsou tam rozdíly. Zase, pokud to stáhneme na indie scénu, Slováci nám připadaj' takoví víc odvážný, odvázaný. Kapely tam jsou podle nás víc západnější, jako kdyby nás geograficky přeskočily. A lidi znají současnou hudbu daleko víc. Což je hodně zásluha Rádia_FM. U nás o žádným rádiu, který by bylo takhle celorepublikově populární a hrálo takovouhle hudbu, nevíme.

A Banquet, Praha, 28.4.2011
© Petr Klapper / musicserver.cz
V jednom rozhovoru jste se docela ostře ohradili proti kapele Embassy. Myslíte, že je dobrý nápad vystupovat v médiích takhle otevřeně? Určitě se všichni potkáte do týdne někde na baru...

Mathieu: My zase říkáme, kde jinde by člověk měl mít nějaký názor než v umění. Podle mě i proto, že se tady každej plácá po zádech a říká druhýmu, jak je všechno, co dělá, skvělý, a za rohem ho pomlouvá, se tady pořád dokola točíme v nějakým uzavřeným kruhu, kterej tady rotuje už děsně dlouho. Tohle my dělat nechceme. Nás rozčiluje i to neustálý dělení ČR vs. svět. Že je něco dobrý "na český poměry"... Pokud i média pořád používají tohle směšný vyčleňování, umění se tady vůbec nemůže posouvat... Ale to by bylo na hrozně dlouhou diskuzi.
Co se týče toho ohrazení, to bylo v souvislosti s nominacema na objev roku na Andělech" a jako pardon, ale pokud má být kapela, která si postaví kariéru na naprosto otřesným coveru Karla Kryla, kdy s tou písničkou navíc zachází jako s nějakou bezduchou lacinou cetkou, to mě zkrátka nenechává chladným, nemůžu si pomoct. A ještě o to víc, když je to mainstreamovýmu publiku, který nemá přehled o klubový scéně, předkládaný, jako že tohle má být vlastně zástupce mladejch novejch kapel, tak je tady prostě z mýho pohledu něco špatně. Není v tom nic osobního, ale tohle mě vždycky dokáže spolehlivě rozčílit...
My jsme šíleně kritický, ale hlavně sami k sobě. Co se týče okolí, daleko radši z naší scény jmenujeme kapely, který na sobě makaj', respektujem je a máme je rádi. Za všechny třeba Cartonnage, Airfare, Sunflower Caravan, Dead Pope's Company, The Pooh... Ze slovenských například The Swan Bride nebo The Bright Eye. Taky máme velkej respekt k tomu, co jako v podstatě jediná česká kapela dokázali Sunshine.

A Banquet, Praha, 28.4.2011
© Petr Klapper / musicserver.cz
A co vy, vyhráli byste raději Anděla, nebo Slavíka?

Michael: Nevím, co z tohohle výběru bych teda chtěl (smích). Vážil bych si hlavně nějaké ceny přímo od fanoušků, to potěší nejvíc.
Richard: Hlasování lidí je mi určitě bližší.
Mathieu: Po pravdě jsem zvědavej na tu novou iniciativu, aby měli hudební publicisti vlastní novou cenu, to by mohlo být zajímavější... ale jinak ceny od fanoušků. I když my obecně nemáme tyhle různý hlasovací systémy moc rádi... Prostě pro mě je nejlepší cena, když lidi zpívaj' naše písničky.

Teď z jiného soudku, koukáte na hokej?

Richard: Poslední dobou hlavně koukáme, jestli se nám budou krýt koncerty s hokejem. Je to radost, když přijedeš na Slovensko a celý město je na náměstí...
Michael: Tak okrajově...

Kdybyste mohli strávit den v kůži někoho jiného, kdo by to byl?

Mathieu: Mmm... první, co mě napadlo, jenom - holka... prostě to by člověka zajímalo, no ne? (smích)
Michael: Nechtěl bych trávit den v kůži někoho jiného...
Richard: Člověk, co prodává Strážnou věž v metru.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY