Když jsem dorazil do Lucerna Music Baru, tak jsem se, mírně řečeno, zhrozil - balkóny uzavřené a před pódiem, kde už pomalu začínal NiceLand, byl jen malý hlouček lidí. Nějak jsem nemohl pochopit, a nechápu to doteď, že ve světě relativně populární zpěvačka, která dokázala dostat písničku i do Billboardu, dokáže přitáhnout tak malý počet lidí. Při ceně lístku dvě stě korun. Navíc když je tam onen faktor, že je z malé části "naše". Přitom ten, kdo třeba jen zvažoval, že by šel, a nakonec tak neučinil, může hodně litovat.

Bohužel nejvíce byl poměrně malou návštěvou poznamenán předskokan NiceLand, který hrál tak pro padesátku, možná stovku lidí. Nehrál tentokrát s kapelou, ale pouze sám s kytarou a nutno podotknout, že nebyl úplně tou nejvhodnější volbou. Jako předskokan Lenky by se hodila spíše taková Debbi než poměrně melancholický NiceLand, který si toho byl vědom a nezapomněl to několikrát zmínit. Sám se dle svých slov snažil zařazovat ty nejveselejší písničky ze svého repertoáru, ale když on moc takových nemá. Nicméně i tak bylo jeho mini vystoupení příjemným prologem koncertu Lenky.

Naštěstí, ve chvíli kdy začínala, už byl prostor před pódiem o něco málo plnější, ačkoli o nějakém mačkání se se mluvit nedá. Přesto těm, kteří dorazili na koncert, skládám hlubokou poklonu. Společně s Lenkou na pódium přišla její čtyřčlenná americká kapela ve složení bubeník, basák, kytarista a klávesista, sama zpěvačka si stoupla také ke klávesám a ozvaly se první tóny titulní písně jejího druhého alba "Two". Lepší začátek snad ani nemohla zvolit. Svižná skladba takřka v mžiku rozehřála publikum do provozní teploty. A poté už stačilo sázet jeden song za druhým a získávat si dál a dál, kousek po kousku, každého v publiku.

Ačkoli málokdo z přítomných znal novou desku, Lenka vsadila právě na ni a odehrála ji prakticky celou. Z debutu zařadila jen pár věcí a udělala moc dobře. "Two" je totiž o poznání živější a díky elektronickým beatům i tanečnější, což se na koncertě snad ještě násobilo. Tahle mladá Australanka navíc spadá do oné skupiny interpretů, u nichž platí, že koncertní podoba jejich písniček je ještě o řád lepší než na studiových nahrávkách. Snad všechny songy, které v úterý zahrála, byly naživo výraznější. Ať už to způsobily průrazné bicí jako třeba v "You Will Be Mine", nebo rychlejší tempo "My Heart Skips A Beat", vždy něco navíc přidala i Lenka sama.

Na deskách působí mírně ztřeštěně a věřte tomu, že je taková i ve skutečnosti. Nikoli nepříjemně, ale úplně naopak a přirozeně. Když se na ni koukáte, jak tuhle svoji vlastnost kombinuje s výborným zpěvem, chytlavými melodiemi, muzikálností i třeba hraním na klávesy či malý keytar, což je ten samý nástroj, který má občas na krku Michal David, dokonale si vás získá, stejně tak jako si získala kompletní osazenstvo v Lucerna Music Baru. Do samotného zpívání navíc zapojuje řadu výrazových prostředků, které se jen stěží popisují. Za chvíli zjistíte, že tancujete, potleskáváte do rytmu, leckdy i lehce arytmicky, nebo si jen společně s ní zpíváte. Věřte, nebo ne, ale během hodinky se stanete jejím fanouškem.

Proč během hodinky? Protože zhruba tak dlouho koncert trval. Přestože jsem zvyklý na delší stopáže, neměl jsem pocit, že bych byl o něco ochuzený. Zahrála vše podstatné, mělo to příjemný spád a i v koncertním podání byla její hudba neskutečně optimistická a místy i mírně zasněná. Z pódia přímo sálala pozitivní energie, a co bylo úžasné, že to samé fungovalo i naopak. Zajímavá byla i její komunikace s publikem mezi písničkami. Většina se odehrávala v angličtině, nicméně občas Lenka zavítala i do češtiny a bylo znát, že ji nemá pouze naučenou. Spíš to bylo něco jako - něco málo umím, a když si zrovna vzpomenu, tak to ráda použiju. V tomhle ohledu si nejvíc získala publikum ve chvíli, kdy vzpomínala, jaká slova se učila v dětství. "Slon, opice, opilé opice, proč? a protože!" rozesmály snad i přítomné novináře. Atmosféra gradovala neuvěřitelným způsobem až do takové míry, že i poloprázdný Lucerna Music Bar nakonec bouřil, jako by byl plný. Ostře to kontrastovalo s koncerty těch největších hvězd, kam obyčejně lidi přijdou, sednou si a jako by si řekli :"Dal jsem za tenhle koncert velký prachy, tak teď ukaž, co umíš, a bav mě".

Na dokreslení snad jen situace ze závěru celého koncertu. Vrcholem a poslední písničkou měl být její největší hit "The Show". V něm si publikum i trošku zanotovalo závěrečnou frázi "I want my money back" a po ní se už všichni rozloučili, odebrali se do zákulisí, rozsvítilo se u baru a začala hrát reprodukovaná hudba. Nicméně fandové byli neoblomní a vyvoláváním Lenky si doslova vynutili ještě jeden přídavek v podobě "Knock Knock". Marně pátrám v paměti, kdy a zda vůbec se mi stalo, aby si i přes rozsvícená světla a už hrající hudbu lidi někoho vyvolali zpět. Jí samotné se to stalo prý poprvé.

Lenka ještě na konci koncertu stačila slíbit, že se určitě vrátí, a já věřím, že svůj slib dodrží. Už třeba kvůli její reakci na Twitteru: "Um, the Prague audience we just had was THE BEST AUDIENCE EVER! Thanks for making my dreams come true." Jen doufám, že příště jí Česká republika ukáže, jak vypadá plný dům. Tahle Australanka si to zaslouží ne proto, že má české kořeny, ale proto, že je naživo jednoduše fantastická.