Máte vůči někomu nějaké závazky?

Zuzana: Jsme zavázané mamce, musíme jí vrátit peníze, které jsme si od ní půjčily. A mamka, aby o tom věděla, založila Mamka Label, na kterém jsme vydaly naši debutovou desku. Necítím žádné jiné závazky, hovořím-li tedy o hudbě.
Adéla: Také nemám žádné, pouze k rodině.

Jste bizarní dvojice - kam s vámi? Cítíte se lépe v ranku populárně-hudebního průmyslu, nebo spíše souhlasíte s názory, že spadáte více do kategorie "literatura" než "hudba"?

Zuzana: Reagují na nás hudební média, hudba tedy asi bude nějakou podružnou složkou naší produkce. Já bych se dokonce nezdráhala říct, že hudbu produkujeme, jen nejsme zpěvačky.
Adéla: Je to totiž hudba, to, do čeho mluvíme. Hudba může být i bez zpěvu. A do hudby můžete i mluvit.

I proto vás hudební novináři s oblibou škatulkují do hip-hopu...

Adéla: My neinklinujeme k hip-hopu. Víme, jaká má témata, a my je nepoužíváme.
Zuzana: Na stranu druhou, inspirace hip-hopem přítomna do jisté míry vždycky byla, je a bude. Vždyť slovo je ten nejjednodušší prostředek k vlastnímu vyjádření. Pomineme-li vokální stránky, které jsou sekundární, je důležité, co dané slovo reprezentuje. A naše slova reprezentují nás. (ticho) Každý může mluvit, jen málokdo ale opravdu mluvit dokáže.

Čokovoko - Mám ráda

Cítíte se být determinované tím, že nežijete v Praze?

Zuzana: Determinované. (smích)

Myslím, nějak zdeformované brněnským undergroundem.

Zuzana: Zdeformované. (smích)

Cítíte se být následovnicemi Odvážných bobříků a jiných brněnských podzemních seskupení let minulých?

Zuzana: Ne. My na nikoho cizího nenavazujeme. Žijeme v návaznosti na sebe. My žijeme v Brně, kde kolem sebe máme spoustu známých a všichni naši známí mají hudební projekty. Bizarní projekty. Brněnské podzemí, pokud nějaké existuje, neznám.

Jak jste přišly na koncept Čokovoka?

Adéla: Z nudy.
Zuzana: My jsme se strašně nudily. To byl nějaký den na výletě, kdy jsme byly opilé a strašně se nám dařilo rýmovat. Pak už se nám to nikdy tak dobře nedařilo, ale tehdy to všechno začalo. Zní to trapně, vím, ale byl to náš první a jediný freestyle.

O čem?

Zuzana: Že sousedům shořel komín a my natočíme cédéčko, abychom na něj vydělaly.

Co považujete za váš dosavadní největší úspěch?

Zuzana: Úspěchem je pro mě zadostiučinění. Když třeba někdo ocení nějaký fragment z textu. Když řekne, že se mu líbí, protože je vtipný. Mám radost, že jsem to vymyslela zrovna já. Mám radost. To je pro mě nejdůležitější.
Adéla: Pro mě také. Mám radost, když se naše písničky někomu líbí, a nemám radost, když se někomu nelíbí.

Jak reagujete na negativní reakce?

Zuzana: Víme, co se za našimi zády děje, jsme totiž infiltrované ve všech našich antiskupinách na Facebooku. Ale jsme ve fázi, kdy se v těch skupinách nic neděje, takže tok negativních reakcí ustal. Chápu, že se lidem naše tvorba moc nelíbí, ani nám se moc nelíbí.
Adéla: Já nevím, jestli bych na nás šla.
Zuzana: Já bych nešla. Přemýšlela jsem nad tím a nešla bych.
Adéla: Zadarmo bych šla.
Zuzana: Já bych nešla ani zadarmo.

Čokovoko - Monogamie

Pokuste se charakterizovat vaši debutovou, aprílovou nahrávku "Hudba".

Zuzana: Umění možného. (ticho)

Prosím?

Zuzana: Krása umění možného. (ticho)

Také možnost. Máte nekonformní texty: "Já vím, děcka odešla na vysokou a ty furt chodíš do lesa na vysokou, abys nemusel být doma se svou doživotní křižovatkou. Řádíš na krmelci jako tsunami se srnami, hlavně s Radkou," nebo: "Umřeli mi rodiče, komunisti ztratili dva voliče, do piče." Kam chodíte pro inspiraci? Nevypadá to, že byste jako někteří textaři moderní doby otevřely prázdnou stránku ve Wordu, a začaly tvořit.

Zuzana: Nepoužíváme Word.

Dobře tedy. Jaké máte s Čokovoko ambice?

Zuzana: To je jak patnáctivteřinový, patnáctipoložkový dotazník. Co pro tebe znamená holub?
Adéla: Mám ambice, aby na nás chodili lidi.
Zuzana: Aby na nás chodili lidi, kteří na nás chodí dnes. I pan Mirek.
Adéla: Hlavně pan Mirek.
Zuzana: Jeho ztráta by nás mrzela.

Máte nějaké fanoušky už od vašeho památného výletu?

Zuzana: Možná ano a z šoku se dodnes vzpamatovávají a žijí někde v anonymitě. Možná ne.
Adéla: Pro mě je největším, možná skalním fanouškem pan Mirek. Koupil si kvůli nám walkman a řekl, že když jde do práce, tak nás každý den poslouchá.
Zuzana: Já bych to nedokázala. Kdo z vás na to má?
Adéla: Ani já bych nedokázala, to co dokáže pan Mirek. Já bych radši poslouchala i tu Madonnu.

Čokovoko - Dresing

U příležitosti rozhovoru s vámi jsem do svého okolí vyslal takovou malou výzkumnou sociologickou sondu. Její závěr byl nekompromisní - poslouchají vás především psychicky vyšinuté vysokoškolačky, které mají nějaký problém, nějaký komplex.

Adéla: Slyšela jsem, že nás poslouchají hlavně medičky z První lékařské fakulty v Praze.
Zuzana: Historicky první fanynky, které jsem zaznamenala, zajistil kamarád. Přivezl je do Písku. Dvě prostitutky.
Adéla: Máme opravdu obskurní publikum.
Zuzana: Taky věřící.
Adéla: Japonka.
Zuzana: Slepá dívka.
Adéla: Nebyl to černoch?
Zuzana: Stevie Wonder.
Adéla: Pak také starší lidé.
Zuzana: A i ten slepý afro-američan.
Adéla: Dvě takové starší paní.
Zuzana: Starší páni.
Adéla: Pan Mirek.

Podařilo se už někomu vás dvě zkrotit?

Zuzana: Zkrotit. (smích)
Adéla: Jsme divočejší.
Zuzana: Pardon. Ale my nelítáme po stolech, my sedíme na židlích.
Adéla: Invalidi.
Zuzana: Pak nějaká dívka, co parkuje na místech pro invalidy.
Adéla: Nic jiného nedělá? (smích)
Zuzana: Jen nás celé dny poslouchá a u toho parkuje.

"Každé turné musí mít své jméno." Zajímavá teze, jímavý slogan. Vaše citace.

Zuzana: Každý koncert se musí lišit. Jeden čas jsme měli turné pro každý den, podle toho, jaká byla situace na silnicích. Já to mám ráda. Ty turné. Většinou.
Adéla: Já mám ty názvy také moc ráda.
Zuzana: "Nesmíme rozbít taťkovi auto". Tak se jmenovalo jedno turné.

Cílíte se svou tvorbou na univerzitní města, nebo i na odlehlé vesnice?

Adéla: Mimo hlavní města je situace žalostná. Bolavá.
Zuzana: Je to problematické.
Adéla: To nejsou města. To jsou městyse.

A nebo vesnice.

Adéla: Ani vesnice. Městyse.
Zuzana: Ty menší města pod dvacet tisíc lidí nejsou města.
Adéla: Pod deset.
Zuzana: Nejsou to města.

Vesnice?

Zuzana: Ani vesnice. To, co je menší než Praha, není automaticky vesnice.
Adéla: Menší než Brno a Praha.

Jak je to tedy s podporou mimo univerzitní města?

Zuzana: Nedaří se, chtějí tam hospodský rock'n'roll.
Adéla: V těch městysech je to těžké. Jsou i místa, kam bych nejela.

Nějaká zásadní negativní zkušenost?

Zuzana: Mám pár koní.
Adéla: Taky mám pár koní.
Zuzana: Říkám, i já mám pár koní.

Čokovoko - Etapy v životě ženy

Jste asi nejznámější a nejzábavnější českou kapelou, kterou proslavil internet. Jak moc mocné médium dnes internet v Česku je?

Zuzana: Je to hlavně naše médium. Nás, lidí. Internet i sociální sítě.
Adéla: Byla jsem bez Facebooku dva měsíce a byla jsem smutná.
Zuzana: Ale pozor! Počet našich fanoušků na sociální síti není směrodatný! Já jsem také fanynka spousty věcí, o kterých dnes vůbec nevím.
Adéla: Ani já už nevím, čemu fandím.
Zuzana: Já fandím míchaným vajíčkům.
Adéla: Jo? Ty tam jsou také?

Čím to začalo?

Zuzana: Vajíčkem. (smích) Byly jsme dvě dívky a tehdy jsme neuměly dát naše mluvené slovo na internet. I dnes jsme dvě dívky a neumíme to ani dnes. Šlo o to, že se naše sláva na začátku rozšířila, aniž bychom se o to nějak pokoušely. Někdo nás dal na internet. Postřehly jsme se, protože jsme postřehly, že to oslovilo určité množství lidí napříč komunitami. Kamarád pro nás později udělal webovou stránku. To byl ten zlom. Poprvé jsme mohli komunikovat přímo s našimi fanoušky.
Adéla: Virálně se to šířilo. Přes Facebook. Začali nás zvát fanoušci. Pořadatelé.
Zuzana: My jsme neměly ani e-mail.
Adéla: E-mail jsme měly. Měly jsme Facebook.
Zuzana: Já neměla ani internet.

Vy jste se šířily po internetu a neměly jste internet?

Zuzana: No právě! Ohlasy vždycky říkali naši známí. Jednou přišel brácha, že slyšel dva chlapy, jak se baví, že jedna z nás je Zedníčkova sestra a ta druhá Klempířova dcera.
Adéla: To byly časy, když jsme byly dva hlasy bez identity a samo se to šířilo. Samo to fungovalo. Bez nás.

Čokovoko - Sebevražda Věčná otázka. Máme zlatý věk za sebou, nebo nás teprve čeká?

Zuzana: Já myslím, že Čokovoko ho má za sebou a výše v popularitě už nepůjde. Že teď se to jenom ustálí.
Adéla: A spíše to bude horší.
Zuzana: Jasně že bych chtěla, aby na nás nepřišlo třicet usměvavých lidí, ale třicet tisíc usměvavých lidí.
Adéla: Mně je to jedno.
Zuzana: Mně to jedno není.

S jakou prodejností kalkulujete?

Zuzana: Pět set.
Adéla: Věřím, že prodáme náklad.

To jest?

Adéla: Tisíc.
Zuzana: Pět set prodáme a pět set rozdáme.
Adéla: Ne.
Zuzana: Anebo ať si to jeden koupí a zbylí z party stáhnou.
Adéla: Ne! To ne!
Zuzana: I to je důležité! I to je dobré.

Chcete tedy expandovat dál?

Zuzana: Hurá, na Asii!
Adéla: Jak jako? Kam?

Když si vaše nové album jedna stálá fanynka koupí, je pravděpodobné, že tak příliš často nečiní, a tím pádem se bude chtít svým kamarádkám pochlubit. Pustí jim vaši nahrávku. Ta se jim zalíbí a stáhnou si ji. Dostanete se tedy ke kamarádkám vaší původní fanynky, tedy k dalším fanynkám. Expanze.

Adéla: K lesbičkám?
Zuzana: To je důležité! I to je dobré.
Stahujete také?

Zuzana: Právě. Jen ať stahují, i já stahuji.
Adéla: Stáhla jsi někdy něco omylem?
Zuzana: "Sekretářku". Porno.

Porno jsou svým způsobem i tuzemské hudební ceny. Také omylem? Protagonisté i scenérie se neustále v záběrech kamer opakují. Nepřijde vám?

Adéla: Mně to třeba vůbec nevadí. Ať si vyhrává, kdo chce, co chce.

Když ankety vyhrávají Michalové Davidové, tak je vše v pořádku?

Adéla: Je mi to úplně jedno.

Ale je to zrcadlo aktuálního Čecha.

Adéla: Je to zrcadlo toho, kdo zaplatil tři koruny za SMS zprávu pro Michala Davida.

Komu byste tři koruny obětovaly vy?

Zuzana: Vlastovi Redlovi.
Adéla: Richardu Müllerovi nebo Jarku Nohavicovi.
Zuzana: Ale hlavně Haně Hegerové.