Jak se rudovlasá sympaťačka dostala z malého německého městečka, kde lišky dávají dobrou noc, až k mikrofonu do studia Martina Ledviny? Díky sázce. Věřte, nebo ne, kdyby si Debbi při pádu na lyžích nezlomila kotník, nemusela by prohrát dohodu se svou kamarádkou a nic by ji nepřinutilo přihlásit se do Česko Slovenské SuperStar. Nikdo by ji tak nemohl objevit a jeden z nejosobitějších hlasů naší hudební scény by chlácholil akorát zvířata na veterině. Je to právě její hlas, o který se může beze strachu opřít, a to i ve chvíli, kdy se zbytek její první desky zmateně rozutíkává na všechny strany.

Na "Touch The Sun" se totiž prolínají angličtina, čeština a němčina. Působí to tak, jako by se Debbi ještě nerozhodla, v jakém jazyce vlastně hodlá zpívat, a tak vybrala od všeho trochu. Jenže docílila akorát toho, že album roztříštila na celky, jež k sobě příliš nepasují. Právě jazyk je obvykle jedním z faktorů, co tmelí placku dohromady. O německy zpívaný vtípek "Mein Kleiner Gruner Kaktus" bych sice nechtěla přijít (skutečně výborný song s feelingem 30. let), přesto by se sedmnáctiletá dívčina měla rozmyslet, jakému ze tří jazyků dá do budoucna přednost. Osobně hlasuji pro angličtinu, díky níž zní profesionálněji.

Debbi má nádherně sytě zabarvený hlas. Kupodivu se s ním ale nepouští do rozbouřených vln, dává přednost klidnějším soulovějším polohám. Na tom není nic špatného, k její osobě se hodí. Přesto to mohla se zpěvem více "rozbalit", zvlášť když jde o debutovku. Prezentuje se příjemně, o tom žádná, ale má zkrátka na víc. To by se konečně dalo říct o celém "Touch The Sun". Takové "Igloo" či obě části "Game Of The Heart" znějí jako předehra, která nikdy neskončí. S rozjezdem má problém i taková "Možná se mi zdáš", která je doplněná o "černošský rap", což je vskutku to poslední, co se do songu hodí. Pochvalu dostává alespoň za "La La", jež je společně s úspěchem ověnčenou "Touch The Sun" příjemnou jarní peckou. "How Can I" má zase věrohodně winehouseovský nádech.

Deska je příjemná, což je dost slabé slovo oproti tomu, co se čekalo od někoho, kdo se inspiruje v Adele, ve zmíněné Amy Winehouse či Alicii Keys. Určitě ale stojí za poslech. Můžete se tak seznámit s někým, kdo v nadcházejících letech vytvoří něco fakt dobrého. Debbi totiž potenciál má, jenom tentokrát zůstal nevyužit.

P. S.: Shodneme se v redakci? Vyčkejte na makrorecenzi...