Unifiction jsou tak nějak sympaticky ujetí. Modří už vědí. A vy, kteří nevíte, pochopíte okamžitě. Ačkoliv má totiž "Knírek" pouhých osmnáct minut, k názoru, co je tahle banda zač, to naprosto stačí. Stačí k tomu ostatně už titulní skladba "Onaho TěTěla", takové all-in-one. Pětice vás zde přesvědčí o svém vtipu: "Bůh nás stvořil z lásky, abychom žili v míru. Chlapcům dal ocásky a holčičkám víru," o smyslu pro český jazyk a hrátky s ním: "Svlékání nám život změní. Přirození, buďme přirození. Přirození, odhalme přirození. Při rození, buďme přirození!" a zejména o svém hudebním nadhledu.

Právě hudební nadhled je pro pražskou sestavu zásadním prvkem. Ve čtyřech skladbách (závěrečné zvířecí halekání "Kňourek" nepočítám) se totiž mísí a střídají zdánlivě nespojitelné žánry a polohy. Tak třeba "Rodinná pouta" - úchylnou fistulkou zpívaný začátek plynule přejde do soulu, následně do hard rocku a pak do jazzu. A kdyby vás to zajímalo, Bedřich Levý tu zpívá o zneužívání chlapce jeho chlupatým strýčkem. Vtipně a s nadhledem, samozřejmě.

Unifiction skutečně nejsou kapelou pro konzervy. Z divadla, jež na minimálním prostoru rozehrávají, budete jenom nevěřícně kroutit hlavou. Kromě svlékání a sexuálního harašení dojde i na morbidní humor: "Miluju tě, lásko má, patolog tě prozkoumá, už se těším, až v kádi mi tě dovezou. Miluju tě, můj milý, přestože jsi nahnilý. Už se těším, až pochovám tě na prsou." A jako by toho bylo málo, zpěvák Bedřich neustále vyvádí nějaké šaškárny - chvíli si hraje na operního zpěváka, pak na rádoby drsného rockera nebo se pitvoří a la bratři Homolové.

Jakkoliv to tak může vypadat, tvorba Unifiction není samoúčelná. Naopak - pokud máte rádi uvolněnou a (a možná lehce zvrácenou) zábavu, možná v nich objevíte vlastní poetiku. Jakou show umí pak udělat naživo, je věc známá. A pokud takovému humoru naladění nejste, tohle cédéčko raději ani neberte do ruky.