Na takovém vysněném parníku by byli Gabin jako doma. Nebo padesát let zpátky v zakouřeném baru na periférii Palerma. Anebo nad ránem v někde v lounge baru tanečního klubu, kam byste si po protančené noci zašli vorazit. Byli by vlastně jako doma prakticky kdekoliv. Možná proto, jak skvěle u nich funguje přenos pozitivní energie a dobré nálady, možná pro žánrovou roztříštěnost jejich produkce a možná jednoduše proto, že hrají fajn muziku.

Gabin se do Prahy vrátili po třech letech. Tehdy přijeli do Česka poprvé a hned se jim k překvapení všech podařilo vyprodat Palác Akropolis. Kdo by si snad myslel, že šlo o náhodu, byl tentokrát definitivně umlčen. "Dnešní koncert Gabin je již bohužel vyprodaný," hlásil facebookovský feed Paláce Akropolis krátce po poledni a tento fakt pak o několik hodin později demonstroval ucpaný vchod do klubu a nacpané šatny. Italové si před třemi roky evidentně udělali skvělou reklamu. A až se k nám sestava za pár let vrátí, už teď mají po svém výkonu zaděláno na hattrick.

Akropoli totiž opět prozářila pestrá hudební směsice, v níž si to své musel najít úplně každý. Na dvou základních pilířích - jazzu a funku - stojící moderně pojaté retro neustále měnilo směr od swingu k latino hudbě a přes čistě taneční věci zase zpátky na začátek. Kupříkladu taková "Ready, Set, Go" vás svojí atmosférou zavedla do středu americké gangsterky z šedesátých let, na rock'n'rollovém základu šlapající "Wicked" by si zase mohli pro svoji show vypůjčit roztleskávačky před zápasem v rugby. Povedla se "Into My Soul", jíž sestava všelijakými vyhrávkami a intermezzy natáhla na dobrých deset minut. A kterýpak kousek že to sklidil nejbouřlivější ohlas? "Doo Uap, Doo Uap, Doo Uap", samozřejmě!

Koncertní podoba Gabin, to nejsou pouze baskytarista Massimo Bottini a DJ Filippo Clary. Dvojice s sebou vozí bubeníka, all-in-one instrumentalistu obsluhujícího klávesy, bonga a saxofon (z něhož neustále něco vyklepával) a zpěvačku Miu. Ta má prý ráda "goulash", jak svoji roztomile kostrbatou angličtinou pravil za laptopem se usmívající Filippo. Nutno však říci, že právě úsměvů a entuziasmu mohlo být zejména v první polovině koncertu mnohem více, a zpočátku strnulé publikum by se tak jistě probudilo mnohem dříve.

Když už se tak stalo, dorazila vlna pozitivní energie až na balkón a několik lidí dokonce opustilo židle, aby se mohli opodál zavrtět do rytmu. Ostatně i na těch židlích bylo vidět, jak rády by se s Gabin zavrtěly.