Jedním slovem... fantazie

První část večera patřila poměrně talentované kapele No Good OK. Jejich styl by se dal snad charakterizovat jako elektro-punk, za průbojné skladby je zatím ještě poloprázdný sál odměňoval vděčným potleskem.

Po nich se na jeviště nesměle doklopýtal klavírista Oliver McGillick. Kromě toho, že má Oliver hbité prsty, má i zvučný jistý hlas a dobrou anglickou výslovnost. Jeho klavírní tvorba připomíná Phillipa Glasse, hlasově se Oliver blíží Duku Specialovi nebo Glenu Hansardovi. Skladby, během nichž vás mrazí v zádech a vybavují se vám melancholické vzpomínky z vašeho života, měly naléhavý charakter a nádech tak trochu sentimentální duševní onanie. Rozpačitě fantastický zážitek.

Kolem deváté se už prostor zcela zaplnil a lidé zaníceně tleskali příchozím Luno. Zastřený hlas a obrovský rozsah, který je pro Emu signifikantní, navodil nevídanou atmosféru, která vygradovala s nástupem nástrojů. Jejich hudba je na první poslech nepochopitelným spojením předskokanů. Psychedelicky živé skladby s ráznou povahou hrála kapela překvapivě procítěně. Jako kdyby tóny vycházely přímo z nich v tu danou chvíli. Bubeníka Honzu Janečku netřeba komentovat. Ten svou genialitu předvedl už ve skupině Southpaw, která před nedávnem oznámila rozpad. Stejně je to s baskytaristou Šmitym (The Prostitutes a samozřejmě Roe-Deer).

Kdo ale překvapil, byl sedmnáctiletý kytarista Martin Starý, jenž ještě loni zastával post klávesisty v kapele Fake Tapes. Přestože je z jeho prstokladu chvílemi stále slyšet nepatrná nervozita, energií a bezprostředností ji vydatně kompenzuje. A v úterý exceloval hlavně ve skladbách "Nobody Knows You, Nobb" nebo "Close To Violence", k níž už Luno stihli natočit videoklip.

Zpěvačka, která chvílemi působila jako rozverná školačka, chvílemi jako lačná šelma a jindy zas jako uvědomělá žena s bohatými životními zkušenostmi, dodávala hudbě bláznivou košatost. Občas kapela taky odvážně použila vděčný motiv skřípění zubů. V člověku se během vystoupení mísil hnus a překypující nádhera, z melodií byl cítit klid a zároveň napětí.

Ema má dobré muzikanty. Dobří muzikanti mají Emu. A v žádném případě nejde o prvoplán. Tak snad jim to vydrží a budou své fans po dlouhá léta oblažovat tou spontánně nadpozemskou hudbou, co má grády.