Na oltáři popu, webu Popjustice, se v roce 2008 objevilo srovnání Adele a Duffy z mnoha různých hledisek. Jedno z nich se nyní ukázalo více než pravdivým - kolonku bude druhé album lepší než první? redaktoři vyplnili u Duffy negativně a u Adele pozitivně. Trefa do černého. Zatímco blonďatá Welšanka se nikam neposunula, album uspěchala a nikterak nevybalancovala, Adele vytvořila počin daleko konzistentnější, zajímavější a také trvalejší hodnoty. "21" už není pouhé oslavování soulu a retra, ale upřímná hudební zpověď ženy velkých předností.

Adele nechybí epické hlasové nadání, hudební cit, nepoplatnost trendům a především velké srdce. Takto jednoduše by šla novinka shrnout. Nepřehlédnutelná Britka je potvrzením moudra, že velký hlas musíte mít o co opřít, aby se naplno rozezněl. Vokální exibicionismus se však nekoná, zpěvačka dokáže do svého projevu vložit všechny emoce a díky tomu jí všechny sladkobolné písně o lásce uvěříte do poslední noty. Dokonce jí i odpustíte, že na ploše alba se monotématicky proplétá jediný motiv - láska a její podoby.

Naštěstí pro posluchače však "21" nabízí více než pomalé oplakávání minulých lásek. Hned úvodní "Rolling In The Deep" sleduje Adele v daleko svižnější podobě, která jí neskutečně sedla. Úderné bubny, skoro až taneční podklad a vícehlasy v pozadí album slušně nastartují. Překvapuje i Ryan Tedder v roli producenta písně "Rumour Has It". Opustil svoje kolovrátkové postupy tvoření, kvůli kterým jeho song poznáte po pár úvodních tónech a po pár posleších ho nenávidíte pro přílišnou jednoduchost. Spojení s Adele vyústilo v nečekaně originální a nelineární výsledek.

Zajímavé je, že i druhý singl, opět svižnější "Set Fire To The Rain", šlape zcela bezchybně, ačkoliv největší síla je obvykle připisována zpěvaččiným baladám. Této písni není možné cokoliv vytknout. Adele Adkins a její uhrančivý projev, smyčce a extrémně silná melodie tvoří dohromady vrchol celého alba a dost možná i celé zpěvaččiny diskografie. Spolehlivě funguje i většina zbylých písní, jmenovitě dojemná "Turning Tables", gospelem ošperkovaná "One And Only" nebo houpavá "He Won't Go". Jediný problém nastává při mnoha posleších u "Don't You Remember", která je místy až příliš zajíkavá a utahaná.

U "21" se naštěstí nenaplnilo prokletí druhých desek, jež často původní počin vykrádají nebo vyvrcholí nepovedeným žánrovým přešlapem. Adele nahrála ucelenou desku o lásce, na které nejvíce vyniká její hlas, upřímné texty, povedené melodie. Stačilo jí k tomu víceméně jen pár klasických nástrojů, přesto nezní deska prázdně nebo zpátečnicky. Toto je totiž opravdová hudba bez data spotřeby, kterou posluchači zcela jistě ocení i za mnoho let.