To trochu jinak v perexu znamená v případě My Chemical Romance koncepčně. Boj proti korporátnímu molochovi zasazený jakoby do rozhlasového vysílání, navíc v dost odlišném žánru. Prostě něco jiného, než bylo na "The Black Parade". Je jasné, že pohled na výsledek nemůže být jednoznačný. Z emařů přímočaří rockeři pod taktovkou Roba Cavalla. To jsou My Chemical Romance pro rok 2010. Kristina Bílá tuhle změnu v hlavní recenzi pochvaluje tak napůl. Album "Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys" má podle ní "přirozený náboj. Na posluchače se sype jedna svižná skladba za druhou a momentů k odfouknutí je pomálu." Zároveň ale poukazuje na to, že deska by mohla být přeceňována jen proto, že vypadla z dílny se značkou MCR, z recenze odešla se sedmičkou. Nezbylo než nahrávku podrobit makrorecenzi. Nebudem to protahovat, výsledek makrorecenze kvalitu čtvrté studiovky ex-emařů ještě trochu snižuje - 62 procent.

---

Honza Průša - Síla v nich (8/10)
Vztah ke kapele: Jedna z mnoha. Jejich desky jsem vždycky poslouchal jen v době, kdy vyšly.

My Chemical Romance možná bývali smutnější. Možná nebyli tolik chytlaví. A možná chtěli nakopnout do zadku americké idioty Billieho Joea Armstronga & spol. Ať už je to, jak chce, na koncepční novince "Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys" přicházejí s energií králíčka Duracela, dravostí bojovných Čiroků, chytlavými refrény jak z nejtrapnějších rádiových odrhovaček a pestrostí flóry amazonských pralesů. A výsledkem kupodivu není nekonzistentní a odporný blábol (jak by se klidně mohlo zdát), ale chytlavá nahrávka, kterou si musíte oblíbit na první poslech, a kdy a zda vůbec ji zahodíte a odložíte, záleží jen na vás. MCR se hlásí k punkovým kořenům, jako jsou třeba The Ramones, a vše jim to s puncem dneška vychází znamenitě a mnohem líp než zmiňovaným zeleným kolegům. V roce 2010 (nebo 2019, jak chcete) z nich srší rozevlátost a síla. A taky víra v sebe samé. Říkejte si, co chcete, ale jejich čtvrté album je to nejlepší, co zatím nahráli.

Adam Eff - Ehm? (7/10)
Vztah ke kapele: Hm.

Nečekal bych, že tito Američani budou funkční v roli čehokoliv, hrát si na Fabulous Killjoys a to všechno kolem jim ale, dle mého, překvapivě vyšlo. "Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys" je fakt divný název pro desku, a to i přesto, že má víceplánový koncept. Pasáže alba nejsou ale vůbec k zahození, tedy až na výjimky typu kýče "Planetary (GO!)". Z desky jde cítit, že je profesionálně udělaná, a jde slyšet, že se o ni postaral Rob Cavallo. Tento téměř dvorní producent Green Day je bezpochyby více než mistr řemesla, vzpomeňme třeba na příběh, kdy z hovna jako slečny Hilton uvařil něco (kousky alba "Paris"), a jde z toho slyšet, jak moc práce na tom muselo být. Jde vidět, že se chlapci za ty čtyři roky ticha nadřeli, neznamená to, že tu desku cíleně uslyším ještě více než pětkrát za celý svůj život, ale je fajn, nezaslouží si být pranýřována. Funguje si po svém, hudebně i jako marketingový produkt, má atmosféru, My Chemical Romance zkrátka vědí, co umějí, a nemusejí si hrát na evoluce. Dali na férovku přesně to, co jste čekali a nejspíše i chtěli.

Honza Balušek - Pop větší než Britney (6/10)
Vztah ke kapele: Znám jen "The Black Parade", která je podle mě úžasná, před tím mi byli úplně jedno.

S novou deskou My Chemical Romance je to přesně naopak než s tou minulou. Zatímco "The Black Parade" si postupně budovala příznivce napříč posluchači různých žánrů na doporučení známých, kteří po poslechu většinou překvapeně museli konstatovat, že je to "fakt dobrý", na novinku všichni čekali a výsledek je přinejmenším musel zarazit. MCR se rozhodli vynechat jakýkoli závan čehokoli temnějšího, naskládali za sebe spousty energických vypalovaček, přidali elektroniku a vůbec se rozhodli pouze bavit. Několikrát se mi stalo, že jsem měl pocit, že poslouchám výběr hitů Good Charlotte. A přiznejme si na rovinu - posluchačsky náročnější desky už natáčí i Britney Spears. Hitovek je tam sice spousta, jen deska nefunguje na jeden souvislý poslech, ale spíše jako občasný výběr pár skladeb. Jinak by ta pozitivní energie a totálně popové melodie člověka snad zahltily. A to je dojem ultrapopaře. Co pak rockeři?

Tomáš Parkan - Kritické větší než malé množství (6/10)
Vztah ke kapele: Když se to vezme tak nějak kolem a kolem, vlastně žádný.

Mým prvním seznámením s "Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys" (proboha, kdo dá desce takový název?) byl, jak už to tak u mě bývá, poslech několika věcí při psaní Nových desek. Tehdy mě těch pár kousků hodně zaujalo a dá se říct, že se to ani teď nezměnilo. "12krát Na" je výborná písnička a hitová trefa do černého a pár dalších kousků taky, jenže když si tohle CD pustím v jeho kompletní podobě, začne mi poměrně brzy lézt na nervy. Je sice hezké, že celou dobu šlape jako buchar a má neuvěřitelný tah na branku, jenže už v třetině alba se v něm začnete ztrácet, nehledě na to, že zatímco u několika písniček považujete vypjaté = nepříjemné zabarvení hlasu a styl zpěvu Gerarda Waye za zpestření, pak po pátém songu byste mu nejraději zakroutili krkem, jen aby už přestal. Naštěstí v druhé třetině kapela lehce ubere a společně s povedenou muzikou a ještě o fous lepší produkcí Roba Cavalla způsobí, že zůstane balancovat na velmi tenké hraně mezi poměrně slušnou deskou a něčím neposlouchatelným. Určitě doporučuji užívat, ale pouze po malých dávkách.

Petr Adámek - Radio friendly killjoys (4/10)
Vztah ke kapele: Nevyhledávám je. Ale "The Black Parade" je fajn deska, to zase jo!

Měl jsem za to, že My Chemical Romance jsou na hudební scéně pojmem - přinejmenším poslední deska "The Black Parade" to naznačovala. Omyl! Zatímco tahle placka zaváněla slibným hudebním posunem, novinka nabrala zcela opačný směr. Bývalí emopunkeři se totiž vracejí o nějakých deset let zpátky - nikoliv však ke svým kořenům, jak by si asi původní fanoušci přáli. Pamatujete na dobu největšího boomu teenagerských komedií typu "Prci, prci, prcičky" a s nimi spojených energických neopunkových (nebo pop-punkových, chcete-li) soundtracků z dílny Sum 41, Blink 182 a dalších? My Chemical Romance model 2010 znějí podobně, ale namísto svěží energie tu hraje prim rádiová podbízivost. Až na několik výjimek ("Party Poison", "Destroya") se dočkáte až přespříliš popově uhlazených odrhovaček (pro tupé "Bulletproof Heart" a "Sing" bych nejraději zvolil mnohem ostřejší slovník), naivních a nevýrazných melodií, líbivých refrénových sborů, zkrátka takového všedního "radio friendly" mainstreamu. Mnohým to tak bude jistě vyhovovat, osobně jsem ale měl o MCR lepší mínění.

---

Album: My Chemical Romance - Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys
Průměrné hodnocení: 6,2/10
Celkový čas: 45:53
Skladby: Look Alive, Sunshine, Na Na Na (Na Na Na Na Na Na Na Na Na), Bulletproof heart, Sing, Planetary (Go!), The Only Hope For Me Is You, Jet-Star And The Kobra Kid/Traffic Report, Party Poison, Save Yourself, I'll Hold Them Back, S/C/A/R/E/C/R/O/W, Summertime, Destroya, The Kids From Yesterday, Goodnite, Dr. Death, Vampire Money