Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Swans, James Blackshaw, Palác Akropolis, Praha, 8.12.2010

Nahlas. Nahlas! Hlasitěji!!

Vydáno: 09.12.2010 20:45 v sekci Naživo - Viktor Palák | foto: Martin Chrz / musicserver.cz

Jsou comebacky, které se dělají pro peníze. Jsou comebacky, které se dělají z neoprávněného pocitu, že kapela ještě někoho zajímá. A pak jsou comebacky, které dávají smysl. Swans, kteří dva dny po Mikuláši ohlušili Prahu, náleží do poslední kategorie.

Live: Swans


support: James Blackshaw
místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 8. prosince 2010
Fotogalerie

Swans, Palác Akropolis, Praha, 8.12.2010
© Martin Chrz / musicserver.cz
Není mnoho muzikantů, kterým se dá věřit, že se ke svým nejslavnějším kapelám vracejí po dlouhých letech, ba dekádách pro nutkavý pocit, že jazykem svých někdejších uskupení dokážou sdělovat něco nového, případně (stále) jedinečného. Většinou jde o motivace, které mají co do činění s nostalgií, nedostatkem soudnosti a prázdnými peněženkami. U Michaela Giry a Swans, kteří v osmdesátých letech definitivně povýšili rock na žánr, který je zajímavější ve svých hlučných a nekompromisních, nikoliv velikášských a pompézních polohách, je však znovunabytá touha promlouvat k (novým) posluchačům uvěřitelná. Argument číslo jedna? Letošní deska "My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky". Argument číslo dva? Její koncertní předvedení v Praze.

Tomu přecházela půlhodinka s několika písněmi Londýňana Jamese Blackshawa, v jehož kreativním portfoliu se ponejvíc vyjímá spolupráce s proměnlivými neofolkovými mystiky Current 93. Říkat, že byl Blackshaw přijat vlídně, by byl eufemismus. Potlesk mezi jeho skladbami pro akustickou kytaru a flanelovou košili byl ne snad rozpačitý, ale pořád spíše zdvořilostní, stejně jako byla introvertnost jeho skladeb postavená do opozice k expresivitě hlavních hvězd spíše nežádoucí.

Swans, Palác Akropolis, Praha, 8.12.2010
© Martin Chrz / musicserver.cz
"Vezmi si špunty do uší, i když ty už jsi asi byl na hlasitějších koncertech..." nabádal mě v předvečer koncertu kamarád a měl padesátiprocentní pravdu. AC/DC mě coby panáci z guinessovky nezajímají, Judas Priest jsou hlasití jen v historkách, ale viděl jsem Sunn O))) i Merzbowa, a tak mě nějací Swans nerozhodí, říkal jsem si. Omyl. Už úvodní "No Words/No Thoughts" dala jasně najevo, že následující dvě hodiny budou náročné. A nejen v hlasitosti, ale především naléhavosti předváděných skladeb Swans přesvědčili, že jejich návrat jen sotva motivuje znuděnost či nově nabytá chuť nakupovat.

Takřka dvouhodinový koncert v podstatě představoval neustávající sonický nátlak, místy k nevydržení (hýbat se do rytmu nejde a celková intenzita ještě více svazuje nohy) a jen občas odlehčený úsměvy členů kapely. Swans si nehráli na neprůstřelně zadumané mizantropy. Před koncertem nesměle a s úsměvem pokukovali po zaplněnosti sálu, mezi skladbami decentně i nadšeně děkovali a po konci se vydali komunikovat s diváky (které, pravda, zajímal v podstatě jen Michael Gira). Tato civilnost v kontrastu s "nelidskostí" některých skladeb ještě prohlubovala celkový dojem, že netratíme čas na koncertě vypelichané legendy.

Že se bude jednat o silný zážitek, tvrdil pár hodin před koncertem i Daniel O'Sullivan (Guapo, Ulver), který hrál o den dříve v Praze pro zhruba sedm diváků s experimentátory Aethenor. "Bez Jarboe to je ne přímo machistické, ale rozhodně velice mužské," dodával. A měl pravdu, stoprocentní. Swans hráli surově, s důrazem na přesné vyznění i na city - ublíženě, uvěřitelně a tak, že nešlo pro jejich (respektive Girovy) trudomyslnosti nemít pochopení.

Swans, Palác Akropolis, Praha, 8.12.2010
© Martin Chrz / musicserver.cz
Swans dokázali, že uchování či dokonce posílení původní hlasitosti může znamenat i posílení elegance (která z různorodé šestice záviděníhodně vyvěrala) a ani není třeba celkový zvuk zmírňovat, jak to učinili - a to nemá být kritika - Einstürzende Neubauten. Uřvanost koncertu tak už vůbec nesloužila jako zástěrka vyčpělého obsahu. Gira popocházel po pódiu jako nadopovaná a značně trpící šelma, která už nemá radost ani z toho, že své utrpení převádí na publikum.

Girova kapela se pamětníkům nesmazatelně zapsala do pamětí svými utajovanými koncerty před rokem 1989 (na něž dodnes vzpomínají Jarboe i Gira, který teď v Praze hovořil o "nejkrásnějším národě na světě"). Nyní šestice nenamlsaných lišáků ukázala - a nereaguju tím jen na komentář z Last.fm, který sděloval "já prostě potřebuju Blind" -, že je jejich hudba potřebná i dvacet let poté. Vnitřnosti se chvěly - trávicí trakt díky vlnám basů, srdce díky návratu, který dával smysl.

NÁZORY
  • My Father ... (pa.well, 10.12.2010 07:29) Reagovat

    Letošní deska nás sotva mohla připravit na ten Masakr na Žižkově. No, snad kdyby si jí člověk pustil s volume úplně doprava.

  • Recenze od pseudointelektuála (Patislav, 10.12.2010 09:37) Reagovat

    Čekal jsem, že se vyrojí přesně takovéhle oslavné ódy. Jako dlouholetý fanda Swans, a to i jejich experimentálních kousků jako Filth nebo Soundtracks for the Blind jsem byl totálně dopálený. Jak jsem psal někde jinde:

    Podle mě to byla hodně nepovedená taškařice. Volba songů strašná (zahráli snad ten nejprimitivnější a nejnudnější kus z Children of God místo Beautiful Child (ale i ta by asi dopadla na pytel)). Totálně nudnej zvuk (hluk), nudnej projev, jakoby hráli jednu písničku pořád dokola. To Girovo halekání se hodí do Angels of Light (ostatně hlavní důvod, proč je moc nemusím), ale při obnově Swans si mohl vzpomenout, jak zpíval dřív. Proč musí každý slovo trvat deset vteřin? Tohle nebyl minimalismus, to byl primitivismus v ryzí podobě. Hraní si na něco, co už je dávno pasé, trapný rádobynávrat ke kořenům, které už ale dávno zapomněli. Nepochopitelné zahození veškerých předností, které Swans kdy měli. Když lidi říkali, že Smashing Pumpkins bez Jamese Ihy a D'Arcy nejsou Smashing Pumpkins, byl jsem proti, protože jejich vliv na samotnou hudbu byl vždycky přinejmenším sporný. Swans bez Jarboe ale definitivně nejsou Swans. Spíš nějaký neumělý zpatlaný kříženec ranných Swans a Angels of Light. Děkuju, nechci.

    • Re: Recenze od pseudointelektuála (Pavel, 10.12.2010 11:15) Reagovat

      Koukám, že jsem nebyl sám, kdo odcházel spíše zklamaný.

    • Re: Recenze od pseudointelektuála (k!amm, 10.12.2010 12:26) Reagovat

      Tipuju, že přesně kvůli takovejm lidem se na to Gira před lety vysral: "dlouholetej fanda", kterej ví, jak to je... Ví, co jsou Swans a co nejsou Swans. Hlavně nic nekřížit, ať je to všechno hezky čistý.
      "Tohle nebyl minimalismus, to byl primitivismus v ryzí podobě?" - co tohle jako má bejt - to je nějaká tajuplná mantra, který rozuměj jenom zasvěcený? Minimalismus v pořádku, ale primitivismus fujtajbl?
      A ta analogie se Smashing Pumpkins tomu fakt nasazuje korunu. Bleju...

      • Re: Recenze od pseudointelektuála (Lev Komár, 10.12.2010 13:30) Reagovat

        Pro mne : největší zklamání roku. TNepamatuju si, že bych někdy odešel před koncem koncertu. A nikdy bych nevěřil, že zrovna Swans budou ti, kterým se povede donutit mě k tomu. Gira nevzbuzoval už ani soucit, byl prostě jen - nesympatický. Zpěv a zvuk....pardon, ale nejsilnější pocit byl, že si zkrátka dělaj z lidí prdel. Na živáči jsem snad nezažil takovou absenci energie (kdyby byla alespoň negativní, ale tady nebylo prostě NIC). Našlapaný rovná se hlučný ? I pokud by to tak bylo (samozřejmě, že není), mělo by to být v pohodě, protože hluk byl místy nesnesitelný. Ale tady to těžce nefungovalo. Byl to jen dlouhý, nudný, hlučný večírek na který by člověk chtěl co nejrychleji zapomenout aby se nemusel stydět, že se nechal nachytat a byl tam a přitom se na něj taaaak těšil. A mimochodem - potlesk pro Blackshawa byl vřelý a dlouhý. Minimálně na něj nikdo nepískal, jako při hraní Swans (ne, opravdu jsem to nebyl já). Stále nemohu věřit, že předskokan byl lepší než hlavní hvězdy večera, ale podle mě je to prostě tak. Jedinej problém, je, že šest stovek bych na Blackshowa prostě nedal.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Me And That Man - New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 2 8/10
Recenze: Me And That Man se na "New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 1" drží stejné hry jako posledně, kouzlo se ale začíná pomaličku vytrácet Desperátská úderka Me And That Man vedená frontmanem metalistů Behemoth se vrací a přiváží druhou část svého dark country-rockového opusu "New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 2". Opět je to nahrávka plná hostů, které principál... čtěte zde
Vydáno: 30.11.2021 16:30 v sekci Recenze
0
Roman Holý - Jsem nesnesitelně náročnej, v hudbě jsem velmi přísnej, až mi to leze na nervy
Rozhovory: Roman Holý - Jsem nesnesitelně náročnej, v hudbě jsem velmi přísnej, až mi to leze na nervy Romana Holého posluchači znají hlavně z formací J.A.R., Monkey Business či Sexy Dancers. Nyní přichází s debutovou sólovkou "Strážce klidu Vol. 1". "Nejosobnější deska, už jen proto, že je první, velmi upřímná, odkopaná, daleko... čtěte zde
Vydáno: 30.11.2021 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Václav Neckář & spol. - Andělé strážní 8/10
Video: Hvězdy spojily síly a pro dobrou věc přezpívaly Neckářovu vánoční píseň "Andělé strážní" Začal advent a roztrhl se pytel s vánočními skladbami. Jednu takovou nazpívalo tucet známých českých umělců pod taktovkou Jana Neckáře. Společně chtějí podpořit aktivity dobročinné organizace Člověk v tísni, konkrétně její... čtěte zde
Vydáno: 29.11.2021 15:12 v sekci Audio / Video | Video
0
Sting - The Bridge 8/10
Recenze: Stingův "The Bridge" je solidní stavbou nad rozbouřenými vodami V jedné z nejkrásnějších českých písní "Mosty" zpívá Karel Zich s Lenkou Filipovou, že postaví bezvadný most s pevnými pilíři. Na svém novém albu "The Bridge" se totéž daří i britskému veteránovi Stingovi. O pevnosti jeho... čtěte zde
Vydáno: 29.11.2021 00:00 v sekci Recenze
0
Jean Michel Jarre - Welcome To The Other Side - Live in Notre-Dame VR 8/10
Recenze: Novoroční virtuální realita Jeana Michela Jarreho vás pohltí Jean Michel Jarre je pověstný tím, že sleduje všechny technologické novinky současnosti a často je začleňuje do svých hudebních projektů. Ve stejném duchu připravil silvestrovskou show na přelomu roků 2020 a 2021. Dotaženou akci... čtěte zde
Vydáno: 28.11.2021 09:00 v sekci Recenze
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2020 podle musicserveru (30-21) (27.01.2021 08:30)
- Audio: Einstürzende Neubauten lákají na novou desku nervním singlem "Ten Grand Goldie" (06.04.2020 09:17)
- Einstürzende Neubauten představí nové studiové album 22. května 2020 ve Foru Karlín (06.11.2019 12:47)
- Do Prahy se vracejí Swans, poprvé s novým line-upem (10.10.2019 12:31)
- Audio: Swans se vracejí s novým albem a skladbou příznačně nazvanou "It's Coming, It's Real" (10.09.2019 15:48)
- Recenze: Co vidíš, když se podíváš do zrcadla? (26.02.2018 17:01)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2016 podle musicserveru (30-21) (27.01.2017 10:20)
- Naživo: Swans ohlušili Archu. V téhle podobě možná naposledy (21.10.2016 16:08)
- Fotogalerie: Burácející Swans v Praze v obrazech (20.10.2016 08:19)
- Nové desky pro 24. týden (19.06.2016 20:00)

ALBUM TÝDNE 48/2021

Sting
The Bridge

V jedné z nejkrásnějších českých písní "Mosty" zpívá Karel Zich s Lenkou Filipovou, že postaví bezvadný most s pevnými pilíři. Na svém novém albu "The Bridge" se totéž daří i britskému veteránovi Stingovi. O pevnosti jeho pilířů nelze při jeho mnohaleté praxi pochybovat.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 10.12.
The Hives (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 28.01.
Kaleo (ISL) + Belle MT (UK) (Forum Karlín, Praha)
Út 01.02.
The Lumineers (US) (Tipsport Arena, Praha)
So 05.02.
BirdPen (UK) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 08.02.
nothing,nowhere. (US) + guccihighwaters (US) / Sulliii (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
St 09.02.
The Driver Era (USA) (Roxy, Praha)
St 09.02.
Lime Cordiale (Café V lese, Praha)
Čt 10.02.
The Dead Daises (AUS/US) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 12.02.
The Sheepdogs (CAN) (Chapeau Rouge, Praha)
Út 15.02.
The Districts (Chapeau Rouge, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Coldplay On Air Metallica Beata Hlavenková Ewa Farna Ed Sheeran Kryštof Adele Dua Lipa Olivia Rodrigo Kateřina Marie Tichá Lady Gaga Billie Eilish Marie Rottrová AC/DC Karel Gott Aerosmith Abba Lucie Bílá Rihanna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu