Tak jsem se dočkal! V makrorecenzi na Burianovu sólovku "So Low" padlo z mé strany mimo jiné toto: "Obávám se, že tentokrát forma zvítězila nad obsahem, ale možná je to můj problém, protože jsem bláhově očekával lo-fi písničkovou desku, kde by elektronika jen jemně bublala někde v pozadí jako funkční doplněk akustických nástrojů a podbarvovala silné melodické nápady." A teď Republic Of Two na svém prvním albu "Raising The Flag" úplně vypustili elektroniku, zůstaly jen akustické nástroje, hlasy a hlavně ty "silné melodické nápady" (což je, když nad tím tak přemýšlím, klišé jak byk/sviňa/Brno).

Jiří Burian a Mikoláš Růžička zaslouží obdiv. Tady už se není za co schovat, tohle je důkaz schopnosti napsat a nahrát normální obyčejnou skladbu, bez obalení do efektů, bez nánosů mnoha vrstev, které jsou ohromné, ale zakrývají samotnou podstatu písně, sdělení, emoce a jednoduchou krásu. Z přehledu dosavadních aktivit obou hudebníků je nepochybně jasné, že to umějí tak i onak, a toto je vynikající ukázka jejich další stránky (pane jo, kolik jich vůbec je?): křehkého písničkářství.

Pokud v rozhovoru pro musicserver Burian s Růžičkou tvrdí, že jsou spolu rádi nejen jako muzikanti, ale i jako přátelé, při poslechu alba není důvod jim nevěřit. To souznění je cítit. Výborně jsou jejich hlasy (a dvojhlasy) podbarveny nadýchaným zvukem akustických kytar, nenápadnou basou (Štěpán Růžička) a jedinečným cellem (Terezie Kovalová). Což je perfektní doprovod k intimním a melancholickým textům o uvězněných milencích, polámaném egu, zprávách pod polštářem a konverzaci beze slov.

Ještě jednou se vrátím k rozhovoru s oběma pány: neradi bývají přirovnáváni ke Kings Of Convenience. Já na tom nevidím nic špatného, skoro bych to bral jako lichotku. To srovnání se nabízí úplně samo - je to první věc, která mne napadla po prvních vteřinách poslechu. Ale to je v pohodě - před pár lety jsem nadšeně posílal kamarádovi tip na Kings se slovy o Simonovi a Garfunkelovi naší generace. A jestli u nás třeba za pár let bude podobně naladěná dvojice mužů s kytarou a jemnými písněmi, budeme je přirovnávat k Republic Of Two.