Van Morrison/Janek Ledecký, Peter Nagy

Tak tuhle písničku asi všichni znají z desky "Reload", kdy ji společně nazpívali Van Morrison s Tomem Jonesem. O "Sometimes We Cry" jsem se dozvěděl spoustu věcí z internetu. V textu se třeba zpívá, že to nechce zbabrat jako Johnnie Ray. Tak jsem zjistil, že Johnnie Ray byl velká hvězda v předpresleyovském období v Anglii a potažmo i v Americe. Měl jednu písničku, která se jmenovala "Crying Game". Ta bylo velmi slavná. A Ray byl trochu cvok, navíc pekelně hysterický, který se při téhle písničce, kdy holky šílely, pravidelně rozbrečel. Jemu se to pak nějak úplně pomotalo v hlavě, takže v každé další písničce měl slovo cry. To tam muselo být a on už jen bez přestání brečel. Na to také skončil, protože ho zavřeli do blázince. "Sometimes We Cry" je hrozně jednoduchá a zároveň hezká věc. Samozřejmě jsem věděl, že to musí být duet s nějakým chlapem, jenom mě pořád nikdo nenapadal. Ovšem jak se to točilo na Slovensku, tak jsem si vzpomněl na Petera Nagye, s nímž už dlouho kamarádím. Navíc jsem chtěl, aby to byl česko-slovenský duet, a ten, který to bude slovensky zpívat, aby text napsal. A z této křížovky už vycházel jenom Peter Nagy. A také jsem věděl, že se s tím musíme popasovat jinak než Tom Jones s jeho drsně rockovým belcantem, protože nikdo na světě nezpívá jako Tom Jones a nikomu se to nepodařilo ani napodobit. Totéž platí o Van Morrisonovi. To jsou prostě takové dva velké hlasy. Když jsme s Peterem tuhle písničku připravovali, tak jsme se dohodli, že do toho půjdeme civilnějším způsobem. Myslím, že se to docela povedlo. A hlavně se podařilo to, že když jsme na tom začali dělat, tak měl Peter nějaké rodinné problémy. Stále na něho útočil bulvár, a to poměrně nevybíravým způsobem. Přišel do studia a byl jako vypálená rachejtle. Takhle jsem ho nikdy neviděl. Snažil jsem se ho alespoň trochu nastartovat, protože vím, že je to skvělý bavič, normálně sype z rukávu výborný fóry, ale tady sotva šel. Tak jsme si dole v automatu dali kafe a mně se podařil hned nechtěně první trik, protože jsem ho pozval a šup. Jako na potvoru došly kelímky a presso mu stříkalo do bot. Nic nepotěší víc než cizí neštěstí. Tak tím jsem ho lehce nakopl, ukázal mu anglický text a během půl hodiny jsme to měli hotové. Já českou a on slovenskou část. Tak jsme na sebe zírali v té posvátné hrůze, protože oba dobře víme, jak dlouho to někdy trvá, než člověk napíše text, a pak jsme to šli nazpívat. Já před takovými momenty mám respekt a ohromně si jich vážím. Dopadlo to skvěle. A mimochodem Tom Jones se mně líbí moc. Přiznávám, že jsem vždycky úplně naměkko, když se do toho tenhle starý pardál opře.