Ivan Hlas/Ivan Hlas

"Havrani" jsou věc, kterou mám od Ivana úplně nejradši. Když jsem přišel v osmnácti na Hanspaulku, tak to pro mě bylo takové druhé zásadní setkání s muzikou, která ovlivnila celý můj další život. Do té doby jsem si myslel, že se rokenrol dá dělat buď anglicky, nebo blbě, což se rovná česky. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale texty, které se tenkrát tady daly slyšet v rádiu, byly z devadesáti procent katastrofální. A když jsem přišel do Houtyše, tak jsem s překvapením zjistil, že se v jedné hospodě schází Tesaříci, Ondřej Hejma, Ivan Hlas a zpívají tam písničky, které jsem v životě neslyšel. Super městský folklór, městská poezie. Ale taková, že jsem z toho byl úplně vedle. Vůbec jsem netušil, že se dá takhle zacházet s češtinou. A tam jsem si také doplnil repertoár o některé další Ivanovy věci. Musím říct, že na tuhle písničku jsem zlomil absolutně nejvíc holek. Proto jsem to tam musel dát. Jsem zvědav, co tomu bude Ivica říkat. Tenhle song fungoval absolutně. Vždycky, když už byl jasný nějaký ten objekt, tak jsem zahrál čtyři věci, které končily "Havranama". Pak už se ani nemuselo zpívat.

Mám rád věci Ivana Hlase, mám rád celou hanspaulskou scénu. A taky jsem rád, že jsem se tenkrát nesplet. Akorát jsem tam přišel a ubezpečil se, že to budu dělat. A jak to budu dělat. Do té doby jsem si myslel, že nemůžu psát písničky, ale tam mně došlo, že to akorát musím zkusit. Taky mně trvalo spoustu let, než jsem se odvážil podívat Ivanovi do obličeje a ukázat nebo zazpívat mu nějaký text. Tam jsem ale také s překvapením zjistil, že nikdo z nich se tím neživí. Že dělat to dobře znamená dělat to jako koníčka. Tesaříci tenkrát přestali stavět kulisy v Národním divadle a šli mýt okna, Hejma tlumočil a daboval všechny ty osmnácté kopie hororů, protože se tady naplno rozjely videa, a Ivan Hlas dělal knihkupce. Tak jsem si říkal, jsem na právech, asi budu dělat právníka, nejspíš to tak má být. A potom je úžasné, když tady těsně před osmdesátým devátým padly všechny mafie, respektive jejich rozdělení trhu, a Češi objevili Hanspaulku. Začaly to "Šakalí léta", to je pro mě Ivanův pomník, i když jsem přesvědčen, že ještě udělá spoustu skvělých věcí, Ondřej Hejma se Žlutým psem, jejichž písničky hrajou dokonce Český rozhlas i Frekvence, a to nemluvím o hitech Tesaříků. Normálně se všichni stali součástí scény, kterou si posluchači mají právo vybrat nebo nevybrat. Já si ji vybírám a jsem hrozně rád, že jsem se tenkrát nesplet. Že jsem přišel ve správnou chvíli do té správné hospody. Mohl jsem samozřejmě navštívit nějakou špatnou. Svým způsobem se touhle deskou klukům klaním a zároveň jim děkuju.