Skyline pomalu, ale trvanlivě doprovází nálepka kapely, která bude oblíbená u lidí na koncertech, v klubech i na festivalech, ale jejíž desky moc nezaujmou, kritiku zvláště. Samolepku se teď pokoušejí odlepit novou deskou "Private Madness Public Danger". Je to totiž první nahrávka, na které se představuje nová zpěvačka Marka Rybin (ex-Gaia Mesiah), která na této pozici nahradila Jitku Charvátovou. Na zlobivé hudební kritiky útočí za pomoci českého producentského barda Dušana Neuwertha, který do zvuku kapely zapojil mimo jiné třeba víc kytar. Výsledný koktejl Honzovi Baluškovi v hlavní recenzi zachutnal velmi, jde podle něj o desku, kterou se "vyplatí si poslechnout i se sluchátky na uších, ne jen jako ohulenou verzi při domácím večírku" a která zaslouží osm bodů. Poměrně neultrapopové složení makrorecenzentní rady mu přirozeně za pravdu příliš nedalo a průměrnými čtyřiapadesáti procenty nahrávku solidně sundalo.

---

Petr Bláha - Elegantní živelný pop (7/10)
Vztah ke kapele: Do příchodu nové zpěvačky nulový, od té doby převládá zvědavost.

Odchod frontmana zpravidla zasadí kapele finální úder a odebere ji kamsi mimo aktuální dění, tedy pokud nejde o Black Sabbath. Podobně se vypařila ze scény i kdysi velmi populární Gaia Mesiah, zatímco její frontwomanka se nečekaně vyloupla u stejnou ranou zasažených Skyline. Ha, co teď? To je jako kdyby Ozzy nastoupil do Spice Girls! Ale ono to nakonec není tak zlé, jak se mohlo jevit. Nahrávka se na první pohled může jevit trochu protichůdně. Víc popu paradoxně znamená syrovější zvuk. Marka Rybin je náhrada naprosto důstojná a takřka dokonalá, zkrátka vše plyne bez brutálnějších skoků. Nahrávka slušně šlape, místy možná až moc. Ale radši rychlou desku než kolekci cajdáků. Nic naplat, Skyline za to umí vzít, umí pobavit a to je jejich hlavní atribut. Není to hudba na přemýšlení, ani umělecká přehlídka. A stačí, sice ne všem, ale když se někdo chce bavit, tak se u téhle desky bavit bude, aniž by se musel nějak přemáhat.

Petr Balada - Rocková hmota zvítězila nad tanečním duchem (6/10)
Vztah ke kapele: myslím, že takhle nějak vypadá i vztah po dvacetiletém manželství…někdy vás překvapí, že vůbec nějakou ženu ještě máte.

Skyline jsem jako fanoušek opustil těsně po výměně vokalistek. Ne pro samotnou změnu, ale proto, že mi zněli čím dál víc ohraně a repertoárově unaveně. Nejspíše jsem viděl až příliš mnoho jejich koncertů. Každopádně jsem si je zakázal a můj vztah k nim pomalu vychládal. Nová deska mě překvapila. Taneční energie, pro kterou jsem se za nimi kdysi táhnul, ustoupila do pozadí. Úplně odejde nejspíše s příštím albem. Nadešel zkrátka čas kytar. Hned první song "You Don't Know Me" tomu dává za pravdu a Marka Rybin se v něm cítí skutečně jako doma. Nejzajímavější položkou je ovšem "Hungover" evokující nu-rave. Pokus to vůbec není špatný. Vtahuje do žánru českou melodičnost. Ocenit je ho třeba o to hlasitěji, že podobně stylově odvážný kousek už na desce není. Kytarový tah na branku tu většinou vítězí nad uvolněným tanečním feelingem. Částečně ten útok povolí pouze v závěru stopáže, tím ovšem posvětil největší paradox "Private Madness Public Langer". A sice, že až na "Better Bright Tomorrows" se jedná o nejslabší místa. Skyline jsou mrtví, ať žijou Skyline!

Honza Průša - K čemu je ta změna? (5/10)
Vztah ke kapele: Na festivalu mě baví. Doma by mě ale nenapadlo pustit si jejich desku.

Skyline nedávno vyměnili zpěvačku a Jitku Charvátovou nahradili dračicí a skokankou Markou Rybin. To jako signál změny stačí. A jako producenta oslovili Dušana Neuwertha. Což změnu jenom potvrzuje. Tahle dvě jména vlastně ideálně definují výsledný zvuk alba. To je jednak až nadoraz nacpané energií, jednak není tolik o elektronice, jak jsme byli u Skyline zvyklí. Přesto mi u kapely přetrvává pocit, že se vlastně stále snaží reagovat na to, co bylo před lety in, čímž aktuálně myslím na Prodigy nebo Hadouken!. Neboli - když jsem na koncertě, kde zrovna hrají, vychutnám si jejich energetickou smršť, ale doma si raději pustím originál. "Private Madness Public Danger" ukazuje na moře práce, kterou kapela odvedla, i na genialitu Dušana Neuwertha. Zásluhu na tom, jak noví Skyline znějí, cítím hlavně v jeho přítomnosti. Těžko ale říct, jestli ta změna k něčemu bude. Donutí někoho (nemyslím fandu), poslouchat desku jinak než jako kulisu na fantastickém mejdanu? Těžko říct. Spíš si ale myslím, že ne.

Tomáš Tenkrát - Zaskákat a zahodit (5/10)
Vztah ke kapele: Vnímám je jako zajetou značku české klubové scény, nic víc.

S novinkou ztratili Skyline svůj ksicht, který si tak dlouho budovali. Zmizel pro ně tak důležitý znak, jakým byl jejich taneční zvuk, který momentálně zbytečně zrockovatěl. Zábava u mě končí s vynikající "Black Hole". Dál už je to jen nuda, co vás nevytrhne z předvánoční letargie. Jasně, fajn produkce a energie, ale chybí víc rapu a, upřímně, i Jitka Charvátová. Zatímco v hokeji jsou transfery běžnou záležitostí, v hudbě už to tak jednoznačné není. Vždyť kapela musí mít určitou chemii a zatímco ve staré sestavě zřejmě byli parta, v současném rozpoložení jim to nevěřím. Nahrávka nedýchá - je studenější než čumák mrtvého psa. Bezpohlavně si to frčí stopáží a najednou skončí a nic se neděje. Nelze upřít několik zajímavých momentů, kdy si musíte podupávat, ale průměrnost a zaměnitelnost je únavná. Nemám rád, když se plive na kapely, co opravdu makají a snaží se, což je případ i Skyline, avšak ze subjektivního pohledu se jim zkrátka novinka nepovedla, absence chytlavých melodií je zásadní.

David Věžník - Čas udělat starým dobrým Skyline pá pá (4/10)
Vztah k interpretovi: Respekt, co se už dávno vytratil.

Škoda že už nevychází Filter. Mohli bychom si tam jistě přečíst recenzi podobnou té, co napsal Honza Balušek (a to ani není z Prahy, nic ve zlým už). Takové recenze pak čteme takto: Oba frontmani téměř výhradně zpívají a jde jim to o hodně lépe než na minulé desce. = Pořád jim to ale moc nejde. Zvuk je vyšlechtěn, změkčen a zmoderněn. = Bicí znějí jako Tata Bojs, co už. Refrény jsou ještě refrénovitější. = Ano, už se tu nedočkáme hučení, které suplovalo refrén v "Escape", ale chytlavost hledejte jinde. Marka Rybin prostě do skupiny organicky zapadla, že vás ani nenapadne, že tomu bylo před nedávnem jinak. = Marka Rybin prostě do skupiny organicky zapadla, že vás ani nenapadne, že tomu bylo před nedávnem jinak. "Private Madness Public Danger" nabízí ve tvorbě Skyline příjemný posun a přitom opět nabízí to, co kapela umí nejlépe - povedenou party nahrávku. = Je to vlastně úplně stejné jako předešlá deska, bez invence, bez momentu překvapení. Ale co? "No matter what you say we don't care we always do it our way," zpívají si sami Skyline ve skladbě "Get Out". Dělají si to po svém, mají svůj xicht, někoho to asi i baví, takže co? Uměleckou hodnotu půjdeme hledat jinam, OK? Cesty našich vkusů se ubírají každá jiným směrem a je potřeba se s tím zkrátka smířit a udělat starým dobrým Skyline pá pá. Škoda.

---

Album: Skyline - Private Madness Public Danger
Průměrné hodnocení: 5,4/10
Celkový čas: 43:57
Skladby: You Don't Know Me, Black Hole, Hungover, Get Out, Puppets, Fever Pitch, Night, City Lights, Me Me Me, Boost!, Better Bright Tomorrows, Tell Your Town Goodbye